Omladina a pokrokové hnutí/Život na Borech
| Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý | ||
| Odjezd na Bory | Život na Borech | Předpisy o zacházení s politickými vězni |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Život na Borech |
| Autor: | Antonín Pravoslav Veselý |
| Zdroj: | VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive |
| Vydáno: | Vlastním nákladem 1902. s. 328 – 335. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související články ve Wikipedii:Omladina |
|
„Kdybych byl při rozumu, dělal bych to jako chytráci; oddal bych se osudu a křičel bych s ostatním houfem. Já ale nemiluji takových radovánek, z nichž mi vyplývá žalost a raději zůstávám ve vězení a oddám se svým snům.“ Laboulay |
Samovazba, postrach mnohých politických vězňů, byla vzdušná, světlá cela, 6 kroků dlouhá, 3 kroky široká. Nábytku pyšnilo se v ní málo: stolek, nad nímž byl plyn, židle, polička na kartáče, umývadlo, leštidlo na boty, modlitby a džbánek s vodou; někdo věší řemeslo na hřebík, my tak dělali se železnou postelí, která každé ráno musila býti připevněna kolíky ke zdi a teprve večer směla býti sundána a odestlána. Stravování nebylo na Borech zlé: knedlíky střídaly se s nudlemi v mléce, rýžová kaše s lusky a omáčkou atd. Polévka byla hovězí s kouskem masa. Ráno a odpoledne k vůli změně dávána praženka čili čokoláda. Rozdílem jídla manipulovalo se tím způsobem, že se odklopilo vodorovně z cel malé okénko, jemuž se říká »špeisklapa« a vězeň si vzal své; na to dozorce »špeisklapu« opět s lomozným bouchnutím prirazil.
Vstávat musil vězeň v létě o 5. hodině ráno, spát směl jít až o 8 ½. hod. večer; v zimě vstávalo se o hodinu později. Političtí vězňové smějí si vzíti buď své šaty, ale celé i s prádlem, nebo trestnické, označené příslušným číslem. Přilepšiti si mohli: dozorce chodil každé odpůldne od cely k cely a ptal se vězně, co bude chtít zítra; veliký výběr v nákupu ovšem nebyl. K rozkrájení pokrmů vozil dozorce vždycky z rána na malém trakaři do cel staré, tupé kudly; říká se: za groš kudla, ale naše nestála ani za niklák. O 7. hod. večer vyndali jsme ji zase za dveře. »Omladináři« s trestnickým mundúrem nosili v I. třídě na krku bílé šátky, v II. žluté, ve III. černé. Ti, kdož byli v I. třídě, směli psát dopis domů za dva měsíce, z II. třídy za šest neděl, ze III. třídy za čtyři neděle. Na procházkách chodili političtí vězňové se zvláštním svolením dvě hodiny denně, jednu dopoledne, druhou odpoledne. Žádný z nich nesmí se ohlížet, a musí se držet ve vzdálenosti 12 kroků se svým předním i zadním spoluvězněm. Každého dozorce bez vyjimky, i nejnelidštějšího, musí vězeň pozdravit, ač by mnohému raději plivl do tváře. Při jakémkoliv východu z cely musí trestanec čekat na zaťukání klíčem na dvéře a zazvonění. Věřící jsou povinni chodit do kostela. Také škola je na Borech. Dutka, Beršík a jiní učili se v ní hudbě, Fejfar chodil do kreslení, »dělat křídou« — jak psal — »hlavy různých loupežníků apotentátů.« Vězeňská knihovna je dosti bohatá: čítá na 3000 svazků. Našel jsem v ní spisy Palackého, Světlé, Jiráskovy, Němcové, Šmilovského atd. Koupelny jsou daleko lepší než oslizlá, špinavá místnost s rovněž takovými vanami v Novoměstské trestnici. Na chodbách panuje ustavičný křik, dupot, zvonění, klapot šicích strojů, pletaček, vyrážeček (lisů na knoflíky) atd. Jen večer, po shasnutí plynu v ulicích a v neděli odpoledne bylo v trestnici na Borech ticho jako v kostele.
Celkem bylo na Borech po našem příchodu 41 politických vězňů z Prahy, z Plzně, z Moravy a z Liberce. Mezi nimi byli nešťastní odsouzenci pro velezradu, rušení pokoje atd., Černý, Pačes a Rampas, zatčení dne 12. února 1885. Rampas vyseděl na Borech 10 let, Černý 15 let a Pačes? Dosud, ač duševně zlomen, nenabyl svobody. Vrahové i loupežníci propuštěni, ale Pačes marně čekal po 16 let vykoupení... Jak bylo s ním zacházeno, je skutečně do nebe volající: Plných devět let a jeden měsíc byl v samovazbě! Pro pouhý dopis zavolán byl k raportu, kde mu řiditel Šnabl řekl: »Já vás udělám takhle maličkýho« (a ukázal rukou až k zemi). Od té doby ho pronásledoval, kde mohl. Pačes o tom sám píše:
»První bylo, že mne nutili, abych si sám čistil celu. Když jsem to nechtěl dělat, vzali mne k raportu a Šnabl rozkázal: »Vy to musíte udělat!« (Předpisy pro politické vězně znějí opačně.) Já řku: »Já vaši libovůli poslouchat nebudu!« A dostal jsem za to 14 dní korekci, tři dni temnici, 4 posty a 4 tvrdá lůžka a 48 hodin železa. U komise pak naznali, že to dělat nemusím, trest jsem ale odbýti musil. — Za nedlouho mne bolely nohy, šel jsem k dru Slavíkovi a žádal jsem ho, abych mohl chodit na straně, až snad se nohy polepší. On mi dal masť a řekl: »To vám nesmím udělati, jste ve společnosti (Pačes chodil s Černým), řekněte druhým, aby tak rychle nechodili.« Hned po visitě jsme šli na vzduch, pouštěli nás po jednom tak, že dříve druhému neotevřel, až ten první byl na dvoře, na dvoře se státi nesmělo, tak musel jeden druhého v chůzi dohoniti. Mne nechali naposled, já jsem je chtěl dohoniti, tedy jsem musel vždy jim nadejíti v kole, to však zakázali, přišel hned Bayer: »Das darf nicht sein!« (To nesmí být!) — Já řku: »Tedy počkám, až oni mne dojdou.« — »Das darf nicht sein.« — Já na to: »Tedy ať oni počkají: »Das darf nicht sein!« — Já zase: »Tedy počkám doma, až budu zdráv!« a šel jsem do cely. V několika minutách vzali mne k raportu a řiditel Šnabl hned diktoval: »Máte 14 dní korekci, 3 dni temnici, 48 hodin železa, 4 posty, 4 tvrdá lůžka!« Vyslechl jsem to chladně, ale on jako pro poučení začal: »Vy musíte chodit tak, jak se vám poručí, až padnete a když se vám poručí, abyste vstal a vy nevstanete, budu vás trestat!« Při těch slovech byla má trpělivost ta tam. Já na něj: »Vy jeden zhovadilý tyrane, doufám, že nás všecky neumoříte, že přece někdo z nás vyjde a oznámí s větu, vaše hrdinské činy!« Odvlékli mne do korekce a »On« mi dal ještě 14 dní korekce, 4 posty a 4 tvrdá lůžka. Musil jsem líhat na holé zemi a měl jsem ob den ½ hodiny vzduch!«
Není divu, že ubohý Pačes, takto krutě trestán, ztrácel rozum a počal se domnívati, že mu v cele otravují vzduch, Po jedné procházce, nežli se zavřely dvéře, vyšel ven a stěžoval si dozorci, že uvnitř nemůže být. Dozorce chtěl ho strčit zpátky, ale Pačes ubíhal, až přišel k inspekci na můstek, kde ho chytli čtyři jiní dozorci. Pačes se bránil; dozorci ho porazili, chytli za hlavu a za nohy a nesli do cely: jeden z nich, Kraus, ho začal tlouci, ale dostal od Pačese také několik neberných mincí. Když dovlékli zuboženého uprchlíka zpět, začal ho dozorce Kraus kopat. Pačes dal se do křiku: »Vrahové! Banditi! Zákeřníci!« Příchodem naddozorce Bayera a inspektora učiněn surovostem dozorců konec. Pačes se utišil, sedl a napsal státnímu návladnímu do Plzně stížnost. Byla mu však málo platna, jako nesčetná řada jiných stížností. Jeho kalich pelyňku nebyl ještě vypit až do dna. Řiditel Šnabl zalezl si, jak se říká, na Pačese a jak jen mohl, hned ho přiskřípl. Řada trestů, jimiž byl katován, je přímo úžasná. Vypočítám ji, jak si ji sám zaznamenal:
V roce 1888 dostal 2 dni samotu, 14 dní zastavené přilepšení;
23. února 1889 dostal 14 dní korrekci, 3 temnice, 48 hodin železa, 2 posty a 2 tvrdá lůžka:
15. května 1889 dostal půst (pro stravu);
6. června 1889 dostal 3 temnice, 48 hodin železa, 1 půst, 1 tvrdé lůžko;
28. června 1889 dostal 4 neděle korekci. 48 hodin železa, 8 postů, 8 tvrdých lůžek;
19. listopadu 1889 dostal 2 posty (pro stravu);
5. listopadu 1890 dostal 14 dní korekci, 3 temnice, 48 hodin železa, 4 posty, 4 tvrdá lůžka;
26. listopadu 1890 dostal 14 dní korekci, 3 temnice, 48 hodin železa, 2 posty, 2 tvrdá lůžka:
25. ledna 1891 dostal 24 hodin temnice;
27. ledna 1891 byl mu odejmut civilní oblek; 30. července 1891 dostal 2 dni temnice;
15. ledna 1892 dostal 4 neděle korekci, 4 posty, 4 tvrdá lůžka;
30. srpna 1893 zastaveno mu na měsíc přilepšení;
18. října 1893 dostal tvrdé lůžko (že koukal z okna);
5. ledna 1894 dostal půst;
31. ledna 1894 dostal 3 temnice;
2. dubna 1894 dostal 2 temnice, 1 půst, 1 tvrdé lůžko;
4. dubna 1894 odejmuta mu dýmka;
5. dubna 1894 dostal 1 tvrdé lůžko;
20. května 1894 dostal 3 temnice (stěžoval si protokolárně na stravu);
V únoru 1896 dostal 1 tvrdé lůžko;
29. února 1896 dostal 3 temnice, 1 půst;
4. března 1896 zabaveny mu věci;
23. března 1896 přeložen do jiné cely, dostal 2 temnice a 1 tvrdé lůžko:
V měsíci (?) 1896 dostal 3 tvrdá lůžka;
6. prosince 1896 dostal 1 temnici.
A tak to šlo dále. V šílené hlavě uštvaného Pačesa zlíhla se zatím příšerná myšlenka: rozštěpil hůl, nastrčil do ní ševcovský knejp, ovázal ji drátem a číhal... Dozorci B. Hesovi, sotva vešel do dveří, vrazil tuto zbraň do břicha... B. Hes, těžce raněn, odnesen do nemocnice a Pačes pohnán znovu před soud. Marná byla vroucí obhajoba dra Baxy, marné bylo poukazování na strašlivý duševní stav obžalovaného, porota vyslovila své neúprosné vinen a Pačes odsouzen na další tři roky do žaláře. Tam dosud bídně živoří.