Olomoucké povídky/Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná.
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná. |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957 |
| Licence: |  PD old 140 |
Čte sě o svatém Krištoforu, že viděv sě býti velikého člověka a pěkného, řekl sám k sobě: »Chci slúžiti najvyššiemu člověku, kterýžkoli jest na světě.« A když uslyšel, že by ciesař římský byl najvyšší pán všeho světa, bral sě jest do Říma a počel slúžiti u jeho dvoru.
I přihodilo sě dne jednoho, jeden služebník ciesařóv, maje nětco protivného proti někomu, i počel ďábla jmenovati. To uslyšev ciesař, že křesťan bieše i jeho všecka čeleď, znamením svatého kříže sě požehnali. A když to uzřě Krištofor, poče sě diviti, proč by sě tiem znamením žehnali. I řekli sú jemu: »Zdalis neslyšel, že onen mládenec ďábla jmenoval?« I báli sme sě, neb nepřietel lidského pokolonie jest.
Ale Krištofor, že pohan bieše, divieše sě, že by sě ďábel[ské] moci báli, a řka králi: »Zdali ten ďábel větčí jest nežli ty?« Jemužto král vece: »Ano, jest, neb všech lidí na všem světě pokúšie, ale já toliko ciesařstvím křesťanským vládnu.«
To uslyšev Krištofor, poče ďábla všudy hledati. A když lidé uslyšeli to, za blázna ho mějiechu. Až jednoho dne, když přes pole jdieše, uslyšel zvuky velmi divné. I zdálo sě jemu, že by předivní oděnci jeli. I otázal Krištoforus, kteříž napřed jediechu, kto by jeli. Jemužto oni pověděli: »Ďábel jest, jenž jede s svým vojskem.« Kterýžto prosieše, aby jemu ďábel byl ukázán. A když uzřě ďábla, vece: »Pane, tobě chci slúžiti.« A když sě bráše jeho zástup, přišli sú k jedné cestě, u kteréžto cesty bieše postaven kříž dřevěný. A když ten kříž uzřeli ďáblové, inhed všickni počeli utiekati a dráti sě skrze trnie a hl[ožie] a skrze přiekopy, nechavše té rovné cesty. A když to uzřě Krištofor, poče sě tomu velmi diviti, neb on tú cestú jda, neměl jest žádné přiekazy. I otázal jest ďábla i jeho tovařišóv, proč by tú cestú nejeli. I řekli jemu, že »kříž Kristuov bieše na cestě i nemohli sme tudy jeti.« Jimžto Krištofor vece: »Tehdy ten Kristus jest větčí našeho krále ďábla.« A oni jemu řekli, žeť větší jest, »neb jest on stvořil nebe i zemi i všecky věci jiné i nás také. Jenž pro náš hřiech strčil nás do hlubokosti pekelné.« Uslyšev to Kristoforus, vece: »Toho pána chci hleda[ti]…«[red 1] let nenalezl, přijide k jedné vodě, za kterúžto vodú přebýváše jeden pústenník.
I poče jeho ten pústenník tázati, koho by hledal. Jenž vece: »Krista«. Jemužto vece pústenník: »Chceš-li přes tuto vodu přenášeti [pút]níky pro jeho jméno, nalezneš jeho.«
A když za mnohý čas to činieše, přihodilo sě jednoho dne, že voláše děťátko jedno, aby je přenesl. A když je nesieše, tak sě jemu to dietě obtiežilo, že jeho bezmála udusilo. I otázal jeho Krištofor, kto by byl, a on řekl: »Já sem Kristus, jehož ty hledáš.« A on pade k nohám jeho i vece: »Pane, co mi kážeš učiniti?« Jemužto pán buoh odpověděl: »Pokřtěn buď ve jméno otce i syna i ducha svatého.« Jenž jest to i učinil. A tak dlúho slúživ pánu bohu, život svój mučedlnictvem dokonal.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Tohle místo rukopisu je porušeno. Editor Eduard Petrů dokončil slovo hleda[ti] a podle něj takto pravděpodobně i končí věta. Další věta pravděpodobně začíná: Když po mnoho let…