Olomoucké povídky/Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti.
Olomoucké povídky | ||
Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastní sestrú přebýval a potom sě zpoviedal. I byl k němu kněz přišel s božím tělem i nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A on velmi jsa… | Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti. | Tuto sě opět píše o jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kterážto chtěla jest vyjíti z kláštera, nemohúci v něm býti pro zapálenie smilnosti těla. |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti. |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | Petrů, Eduard [ed.]: Olomoucké povídky. Příspěvek ke studiu vývoje staročeské zábavné prózy Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1957 |
Licence: | PD old 140 |
Jedna jeptiška a panna nábožná od jednoho žáka jsúci smilnými řečmi namluvena, ku prosbě jeho povolila i slíbila jemu, aby po kumpletě přišel k nie. I bieše zajisté ona strážce toho kostela.
A když sú kumplet dokonaly a již biechu jiné panny spat sě rozešly a ona když chtieše z kláštera vyjíti, pána Ježíše, an má ruce rozpaté, potkala. I co viece, počela ke všem dveřóm choditi a všudy pána Krista, an na kříži stojí, nalezla. Tehda k sobě navrátivši sě řekla: »Snad nenie vuole božie, abych kam odešla.«
Mějieše ta panna zajisté na každý den zvláštní modlitbu o božiem umučení, kterúžto na každý řiekáše. Kterúžto opustila byla ten den řiekati milému bohu. A když opět chtěla vyjíti a svú zlú vuoli naplniti, opět uzřela pána Ježíše, na kříži an visí. Kterážto třasúci sě, před obrazem panny Marie sě položila a padla, prosieci milosti od matky velebného Ježíše. I stalo sě jest, že ten obraz panny Marie dal jí velmi veliký políček a řka: »Kde si chtěla odjíti, bláznice bláznivá?« I byl jest to tak veliký a krutý políček, že ležieše na zemi od toho času až do jitrnieho času. Kterážto jsúci od svých tovařišek nalezena, počela jim napořád ten hřiech rozprávěti, v kterýž měla upadnúti, a že jí pán buoh pomohl. A tak jsúce u velikém pokání, bohu sě dostala.