Okno/Pochodem husím

Okno Viktor Dyk
K vrahu mluví kapky se střech padající	Pochodem husím	Marceline Desbordes-Valmore, Prosebný zpěv vyhnanců k Panence Marii ve Fourvières

Údaje o textu
Titulek:	Pochodem husím
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	ceska-poezie.cz Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Pochodem husím chodili jsme dvorem
od dvanácti do jedné hodiny.
Nic nevím více, než že zval se Rensi,
Vlach mezi Čechy samojediný.
Malounký nějak zdál se, seschlý,
tvář mladá, a přece svraštěná.
Nervosní sobě připomenu pohyb,
jímž škubla sebou ramena.
Víc nevěděl jsem, neznal důvod vazby,
komplice neznal, paragrafy, sazby.
Leč jak jsme dvorem chodívali němí,
obzvláště bylo na něm nápadné mi:
chtěl ohřáti se v únorovém slunci.

Pochodem husím chodili jsme dvorem,
němý byl řádně vzdálen němého.
V slunečním pruhu vidím zastavit se
kohosi zimomřivého.
Přinesou dny, měsíce, roky změnu,
zapomněl jsem a zapomenu,
v slunečním pruhu uzřím však se choulit
kohosi zimomřivého.

Netázal jsem se, neotáži,
jakou měl cestu, jaký cíl,
netázal jsem se, neotáži,
kam odtud zabloudil.
Po obláčcích se neptáš, které nebem plují,
v paměti své jen navždy zregistruji:
„Chtěl ohřáti se v únorovém slunci.“