Údaje o textu
Titulek: Mathieu
Autor: Viktor Dyk
Zdroj: ceska-poezie.cz
Online na Internet Archive
Licence: PD old 70

Král ve Francii vládl absolutně,
jen píseň byla moci jeho mez.
A třeba bylo po Francii smutně,
to nerušilo ve Versaillích ples.
Co na tom, chudáci když hladovějí?
Královnin výrok přece známý je:
„Chleba-li není, proč lid koláč nejí?“
– Tak je to dobře, říkal Mathieu.

Lid trpěl dlouho, pak se vzchopil k dílu
a revolucí vzplanul širý kraj.
Svou poznal moc a táhl na Bastillu,
svou poznal moc a táhl na Versailles.
Pak písnička se zazpívala jiná,
čas dozrál pro tragedie.
Královské hlavy sťala guillotina.
– Tak je to dobře, říkal Mathieu.

Vznešená započala epopeje,
na kterou myslit opojí tě už.
Veliké, slavné, světodějné děje!
A mezi muži objevil se Muž.
Nepohnut stál tu v zmatku, vřavě, ryku.
Sled jeho kroků věčnost nesmyje.
Francii spasil, zabil republiku.
– Tak je to dobře, říkal Mathieu.

Evropskou mapu měnil suverénně
ten strašák králů z boží milosti.
On škrtal říše, tvořil říše denně
s jakousi samozřejmostí.
Plod vítězství všech jedna prohra vzala,
bourbonské vrátily se lilie.
Po tragediích vždy se fraška hrála!
– Tak je to dobře, říkal Mathieu.

Tak bral se vždy svou předurčenou drahou
s důvěrou, oddaností vlastence.
Jistě by byla milou mu a drahou
vláda, již daly tři dny července.
Leč všem nám nutno zaplatit daň času.
Ni nejmoudřejší věčně nežije.
Na hřbitově, hle, dříme Montparnassu
náš dobrý, čestný, šťastný Mathieu!

Poslání

Občanské uč se, čtenáři můj, ctnosti,
jednu ti moudrost svěřím pro žití!
Je vždycky vhodno uznat skutečnosti,
riskantní bývá však je tvořiti.
Za boje soud svůj nikdy nepovídej,
budoucna obraz dosud skrytý je,
když vyhráno je, k vítězům se přidej
tak, jak to dělal občan Mathieu!