Ohnice/Triptych

Ohnice Jiří Orten
Nenarozený	Triptych	Skonávají se slova Jobova

Údaje o textu
Titulek:	Triptych
Autor:	Jiří Orten
Zdroj:	ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 185–186. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ty, země, smutek věcí znáš.
Nejdříve potkání se svatým cípem ráje,
nejdříve čistotu, nežli ji ohmatáš,
trochu se zachvívaje
zazpívám do tmy své a potom se ti dám.
Jde paní dětských her, má panáčka a ptá se
a ptá se: komu dát?
Slyš! Umí odpověď v své nevědomé kráse.
Dát, či jen ukázat?
Já ho dám, zpívá si, já ho dám jahodám,
ty budou voňavé, že zatočí se svět.
Nebude málo jich, bude jich přespočet!

Ty, země, smutek věcí znáš.

Ty, země, smutek lidí znáš.
Klíč, onen hudební, na dně tvých moří pluje,
propasti odmykáš,
propast se rozstupuje,
ne propast, prázdno její,
mír jsem v ní pohroužil
až po hrdlo, až tam, kde zabíjejí
toho, kdo málo žil.
A půjde vítr žít. Co sklidí? Víš, co sklidí?
Zlo lásky splněné.
Je kdosi, který řídí.
Pro živé? Pro ně ne.

Ty, země, smutek lidí znáš.

Ty, země, smutek zvířat znáš.
A to už umlkám.
Ozdoba pro palaš
vhroužený. Kam?
Poslední zima psů a koní přespočetných.
Poslední záchvěv slunce ve dnech letních.
Poslední věrnost. Prosba poslední.
Odumírání. Vidíš? Prohlédni!
Je příliš slovo tvému tichu,
nepřijímáš je soudíc zle.
Zrazován vkládám do triptychu
radosti v smrti uvízlé.

Ty, země, smutek zvířat znáš.

9. VII. 1940.