Obrázky z Holandska/Stará města
| Obrázky z Holandska Karel Čapek | ||
| Grachty a kanaaly | Stará města | Od města k městu |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Stará města |
| Autor: | Karel Čapek |
| Zdroj: | ČAPEK, Karel. Obrázky z Holandska. 12. vydání. Praha : Československý spisovatel, 1960. s. 335 — 337 . Městská knihovna v Praze (PDF) |
| Licence: |  PD old 70 |
Jsou si všechna podobna, ať jím je Delft či Gouda či Leyden: pásy tichých vod a staré cihlové katedrály s klenutím dřevěným jako břicho kupecké lodi, a parádní radnice a radničky, vyzdobené vším krumplováním okázalého a bohatého měšťanství, a ctihodné městské váhy, a věžaté brány, a rybné tržnice, a staroslavné university, a památné domy, ve kterých byl kdysi zavražděn nějaký hrabě Oraňský nebo kdo, a tiché uličky bez dějin, jež samy jsou kusem nějakého šestnáctého nebo sedmnáctého století a dřímají mimo čas za svým spícím kanálkem.
A ty domy bývají nakloněné jako pisanská věž, neboť jsou postaveny na písku; někdy jsou jen dva lokte široké, protože stojí na jehlách a každá píď pevné půdy je v této zemi vody a písku příliš vzácná; aby se šetřilo místem, vede do hořeních pater místo schodů jen takový uzoučký a strmý slepičí hřad, a proto se nábytek musí dovnitř stěhovat okny, protože po těch schodech by to nešlo; a proto mají ty domy nahoře štíty, aby měla na čem viset kladka s provazem, a proto jsou ta okna tak široká; a proto konečně jsou Holanďané lidé usedlí, kteří zbytečně neběhají po ulicích a hospodách, neboť když už se jednou člověk po těch strmých schodech dostane domů, je rád, že nemusí zase slézat, nýbrž sedí doma za vyleštěným oknem a dívá se do šikmého zrcátka, co se děje na ulici (ale neděje se na ní nic, protože každý je doma, neběhaje zbytečně venku, a dívá se do šikmého zrcátka) – hle, jak vše souvisí s povahou půdy. Proto se holandská městská architektura během staletí nijak podstatně nezměnila; takový dnešní Oud nebo Dudok mohl vzít tytéž pěkné, domapečené, hladké cihly a táž jasná a veliká okna, z jakých je postaven starý Deft nebo Utrecht, jenomže měl drobet víc místa k stavění nových čtvrtí; ale jinak jsou ty nové ulice stejně konstruktivní a stejně moderní jako ty staré, zrcadlené ve stoletých grachtech. Jen si mrkněte pootevřenými dveřmi do lidských interiérů: podnes jsou to průhledy jako z obrázků starého Vermeera van Delft.
A když jsem řekl van Delft, říkám ještě van Gogh. Člověk docela jinak pochopí kolorit van Goghův, když vidí kolorit země holandské, ty barvy skoro emailově jasné, ty cihlové červeni, šťavnatě zelené pasty, žlutý písek, jasně barevné vývěsní tabule, tu radost z čisté barvy jiskřící v čisťoučkém vzduchu: to všecko přinesl van Gogh ze svého Holandska, neboť barvy Francie jsou naprosto jiné, topolově stříbřité a modravé a opálově šedé; stačilo toho Holanďana drobet rozžhavit jižnějším sluncem, a byl z toho van Gogh ve své nejlepší formě.
Města stavěná na pilotách: to dalo holandským městům ještě jeden ráz. To je totiž tak: když se mělo postavit město, vzal se kus vody, obehnal se hrází, vysušil se, a pak se tam nastavěly domečky. Holandská města nerostla chapadlovitě, nýbrž v soustředných pásech; proto nemají městských periférií, nerozlízají se jako vyrážka, nýbrž sedí pěkně kompaktně na zelené louce. Abych tak řekl, tam, kde se končí katedrála, začíná se kráva, a vice versa; na zelené pastvině z čista jasna stojí červené městečko; což je krásné a čistě holandské.