O věcech obecných čili Zóon politikon/I.Komu sloužiti

O věcech obecných čili Zóon politikon Karel Čapek
O duchu demokracie	I.Komu sloužiti	II.Politické zvíře

Údaje o textu
Titulek:	I.Komu sloužiti
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Kritika slov; O věcech obecných čili zoón politikon Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	ČAPEK, Karel. Kritika slov; O věcech obecných, čili, Zóon politikon. Příprava vydání MACEK, Emanuel a TROCHOVÁ, Zina. 1., souborné vyd. Praha : Československý spisovatel, 1991. (Spisy Karla Čapka; sv. 21). ISBN 80-202-0271-4.
Licence:	PD old 70

Připletl jsem se onehdy do jednoho konfliktu: na jedné straně vojáček, který ze zásady odpíral vzít do ruky zbraň; na druhé straně vojenské úřady, které jej za to ze zásady odsuzovaly na dlouhé měsíce do vězení. Vyslovil jsem veřejně prosbu, aby obě strany nehnaly své zásady do krajnosti a nevytvářely zbytečně neřešitelnou situaci, která by se při dobré vůli dala prakticky urovnat (což se po delším tahání skutečně stalo). Nato mi vzkázal onen mladý muž ex carcere et catenis, že mně sice děkuje a tak dále, ale že chci sloužit dvěma pánům; a to prý nejde.

Rád bych ho a jiné tedy ujistil, že to jde, ale že je příliš málo sloužit jenom dvěma pánům. Prosím nebesa, abych nikdy v životě nemusil sloužit jenom jednomu pánovi a abych měl síly sloužit velmi mnohým pánům; a na mou duši, nemusí to být ani tuze velcí páni, jen když tu je nějaká službička k vykonání. Co mne se týče, byl bych vždy raději listonošem, který slouží já nevím kolika stům pánům, než lokajem, který slouží jenom jednomu. Je to snad větší dřina, ale na to se člověk nesmí ohlížet, má-li sloužit.

Přísloví praví, že “dvěma pánům nelze sloužit”. To záleží ovšem na povaze dotyčných pánů a na služebním poměru. Jsou páni, kteří se tváří jako malý Hospodin: jen já jsem; v jednoho Boha budeš věřiti; jednomu pánu budeš sloužiti, to se rozumí, že mně; každé tvoje dechnutí a mrknutí patří mně, a nikomu jinému neposloužíš. Budeš stát za mnou, hledět na mne a myslit jen na mne; učiníš-li pro mne to nebo ono, jsou to sice hlouposti, kterých není tak tuze zapotřebí, ale děláš je pro velikou věc čili ve veliké službě. Jáť jsem jediný, a basta.

Je věru potřeba udělat si moc velikého pána, aby člověk sloužil jenom jemu. Ale jednou si člověk kacířsky a neslužebně řekne, že jeho pán není Hospodin, a že vůbec není tak velikých pánů na světě; že domnělý pán je něco v mnohém ohledu dobrého, ale postaveného na slabých lidských nožičkách, něco, co si žádá spíše pomoci než modloslužby. I pomáhat znamená sloužit; ale už nesloužíš proto, že Pán je velik, nýbrž proto, že je sláb a potřebuje pomoci. Jen ve slavnostních chvílích může člověk říci, že “vlast velí”; v obyčejném a poněkud těžkém životě spíše trpělivě čeká, že člověk udělá, co může, aby se stalo, čeho je tuze třeba. Jen v abstraktní oblasti “myšlenka káže”; v konkrétní sféře spíše prosí, aby se na ni v mezích možnosti vzal praktický ohled. Jen v Písmě Bůh káže “nezabíjet”; ve skutečném a tvrdém životě se o to přimlouvá tisícerým tichým a něžným hlasem. Stojíme mezi nesčíslnými výzvami, žádostmi a voláním o pomoc; a já nemohu věřit, že je mravním posláním člověka, aby si zacpal uši a sloužil jednomu pánu.

Jen zákon káže, ale může přikazovat jenom jisté zevní věci, jako je vyhýbat se vozem vlevo nebo sloužit na vojně. Zákon nekáže, abys myslel to a to, nýbrž jen, abys to a to udělal; tak to honem udělej, abys mohl běžet sloužit jinam, kde na tebe čekají. Chceš sloužit mravnímu příkazu “nezabíjet”? Dobrá, je to znamenitá myšlenka; ale chceš-li se jí chopit prakticky, účinně a kladně, pak nestačí jenom nezabíjet, nýbrž pomáhat jiným lidem žít; a tady je velmi mnoho místa pro nejrůznější služby. “Nezabíjet”, to v dané chvíli znamená dejme tomu starat se, aby lidé nehynuli hladem a špatným bydlením; i když po té stránce nespasíš celý svět, můžeš udělat aspoň něco a pomoci Vaškovi nebo Maškovi. Avšak nepomůžeš jim, sloužíš-li mučednicky jednomu pánu, protože Vašek a Mašek jsou páni dva; a máš-li ještě větší žízeň sloužit, rozkrájej se třeba a služ deseti tisícům pánů, ale tak, aby z toho opravdu něco měli.

Je možno a je nutno sloužiti mnohým pánům. Je možno sloužiti vlasti i věčnému míru, je možno sloužiti zítřku i chrániti dnešek nebo včerejšek; na všech stranách se nás dovolává něco, co potřebuje a zasluhuje pomoci. Není možno sloužiti jako voják dvěma vévodům, kteří spolu bojují; ale snad jednou uděláme objev, že už to nejsou bojující vévodové, nýbrž bezmocní a vysílení lidé, z nichž jeden potřebuje sklenici vody a druhý obkladek na hlavu. A potom bude velmi snadno sloužiti dvěma pánům.