O statcích a pracích nehmotných/14
| O statcích a pracích nehmotných František Ladislav Rieger | ||
| 13 | 14 | 15 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | § 14 |
| Autor: | František Ladislav Rieger |
| Krátký popis: | O statcích a pracích nehmotných a jich významu i postavení v národním hospodářství |
| Zdroj: | RIEGER, Fr. Ladislav. O statcích a pracích nehmotných… Online na Internet Archive |
| Vydáno: | Praha, Fr. Řivnáč 1850 |
| Licence: |  PD old 70 |
Kdyby se každá práce mohla považovati za výrobnou jen tenkrát, když přímo na hmotu některou působí, následovalo by z toho, že opisovač, kterýž spis některý z jednoho papíru na druhý přenáší, ani o smyslu jeho, ani o důležitosti tohoto umění zdání nemaje, pracoval ovšem pro výrobu, nikoli ale ten, kterýž nalezl to zázračné umění, cit sluchu proměniti v pocit oka, myšlénky lidské viditelnými známkami vyjádřiti, a jenž dal takto člověku druhou řeč, kteráž první Bohem dané slouží jako levá ruka pravé, a kteráž, neníli tak lahodná a srdce- jemná jako ona, zato zase němými známkami svými přes nesmírné prostory a přes mnohá století mluví.
Ten mudrc, kterýž vymyslil pluh, tento nástroj, jímž byla změněna tvářnost země, kterýmž se denně náramná bohatství z lůna jejího na světlo vykouzlují, kterýmž rozmnožený nade všecko pomyšlení počet a moc člověčenstva a položen zárodek ke vší jeho vzdělanosti — ten by byl nepřispěl ničím k výrobě, ovšem ale oráč, kterýž za pluhem chodí? Gutenberg, kterýž vynalezením tisku myšlenkám našim křídla udělil, tak že nejsou více upoutány ve hlavě rodiče svého aneb v rukopise některém, ale podobny orlu Jupiterovu neobmezeně po veškerém světě roznášejí světlo věd, uměni a náboženství — neměl by zásluhu o výrobu, ovšem ale chlapec v tiskárně, kterýž pomocí válce písmo černidlem potírá?
Lodi, kteréž brázdí veliký oceán a pevninu americkou, na opáčné straně zemské koule položenou, o jejímž stávání pokolení lidské po tolikerá století ani zdání nemělo, již tak přiblížili, že tam nemáme dále, než asi co z Čech do Sedmihrad, anebo než za starodávna z některého města českého do druhého, — jichž pomocí nám možná požívati plodů všech dílů světa, jakoby byly na vlastní půdě naší vyrostly, nemají důležitost svou od hvězdářů a mathematiků, dle jichžto zákonů řídí běhy své, ani od mechaniků, z jichžto nálezů nabývají sílu svou a rychlost v pohybu — ale od topiče, kterýž pod kotel jich parostrojů uhlí hází?