Nymburk

Údaje o textu
Titulek:	Nymburk
Autor:	Popelka Biliánová
Zdroj:	Národní listy roč. 75, č. 193. str. 2 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	16. 07. 1935
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Nymburk

Naše matička Praha má tolik zajímavých, romanticky krásných výletních míst ve svém okolí, blízkém i vzdálenějším, že je věru nesnadno rozhodnouti se pro tuto nebo onu oblast. Strmé vrchy, lesní porost, zelené luhy a role, menší potoky, větší řeky s jarou naší Vltavou v popředí lákají Pražany k delším i kratším výletům, z nichž vracíme se plni rozličných dojmů, buď svěženi neb unaveni, abychom se příště rádi vraceli tam nebo jinam.

K zajímavým výletům do vzdálenějšího okolí pražského náleží jistě i Nymburk. Vyjeďme si tam za časného jara nebo v létě, neb na podzim, vždycky zapůsobí na nás ten klidný, jaksi zatichlý Nymburk zvláštním kouzlem.

Široká, daleká rovina prostírá se tu před námi. Klidné vesnice vyhlédají tu z bohatých lánů polí. Bílé cesty probíhají tu na všechny strany a železná dráha protíná tu ten zlatý pruh našeho Polabí, jímž jaksi klidně a sebevědomě valí své vlny naše Labe. A vlak vjíždí do Nymburka.

A zase cosi klidného, sebevědomého dýše tu ze starobylého města, rozloženého po obou březích labských, a vítá příchozí mlčením záhadným. Labe probíhá městem starobylým a tvoří tu veliký ostrov, stromovím zarostlý, na němž jako by se cosi uhostilo ze šera dávné minulosti.

Nymburk! Záhadné jméno, kraj ryze český a teď ten německý „burg“ uprostřed něho s předsádkou podivného zvuku „nym“ = Nymburk. Jak to vysvětliti a spojiti? Prý spřežka vznikla ze starších názvů města: Nyemburg, Neumburg, Neymburk. Ba, kdesi napsáno bylo Nonnenburg. Tedy hrad jeptišek, což nemá nic společného ani s Neumburgem, ani s Nyemburgem. A maní chytá se tu česká mysl do tenátka „hradu jeptišek“.

Nymburk má sice už od r. 1257 svůj starý klášter, který tu založil král Přemysl Otakar II. Ale ten patří mnichům dominikánům. A řeholnic, t. j. Nonnen, tu nikdy nebylo.

Anebo snad přece? A mysl zas tu maní probírá se ve jméně Nymburk. Nemohl by to snad býti nějaký starý, dávný Nymfenburk? Nymfy byly u Římanů jakési vodní panny, prý krásné, které svým zpěvem lákaly a okouzlovaly zejména muže. Přebývaly ve vodách nebo aspoň u nich. Tančívaly za jasných nocí na březích nebo i ve vodě jako naše staré slovanské rusalky.

„Rusa“ je staroslovansky „řeka“ a „Rusko“ země bohatá řekami. Ale naše rusalky byly vlastně kněžky, kteréž přinášely oběti posvátným vodám, konaly u nich bohoslužebné obřady a tančívaly buď na březích a někdy i ve vodě. Bydlely ve vlastních střediskách o samotě mimo osady a dědiny.

A nebylo tomu právě snad takto i zde, na krásném ostrově uprostřed mohutné řeky za pohanských dob u našich starých Čechů? Slovo „Čech“ znamená ve staroslovanštině pastevce putovních stád. A ti zde také zcela jistě se svými stády putovali po krásném žírném Polabí a přebývali se svými stády v pevných ohradách, jež stavěny byly hlavně proti tehdejším nebezpečným nepřátelům stád, t. j. dravé zvěři (vlkům, medvědům atd.). A z dřevěných ohrad vznikly potom hrady kamenné a stáda z dřevěných ohrad přestěhovala se do chlévů a stájí v dědinách. A do kamenných hradů nastěhovali se lidé, aby tak se ochránili před útoky nebezpečných lidí.

A náš nymburský ostrov byl jistě jako přírodou stvořen, aby na něm založen byl svatoháj, ve kterém přinášely kněžky, t. j. zde rusalky, své oběti bohyni vody, čaromocné Děvaně, aby svojí vláhou oživovala pastviny pro dobytek a role pro lid.

A přišly doby křesťanské, vymýceny byly svatoháje z pohanských dob, stará božiště byla opuštěna a nové chrámy stavěny byly Tvůrci všehomíra. Do úrodných lánů naší vlasti vnikal národ cizí, přišlý k nám až z Holandska a germánských zemí severských. U nás nalezli pak ještě pozůstatky pohanských dob i se jmény a názvy osad a přetvořili si je po svém. Z rusalek udělali nymfy a z ohrady, t. j. hradu, udělali si svůj Burg.

I naše staré Labe bylo znova pokřtěno z latinského „albis“, t. j. bílé, a staré původní jeho jméno slovanské zaniklo beze stopy.