Novoroční projev prezidenta ČSFR Václava Havla (1991)

Údaje o textu
Titulek:	Novoroční projev prezidenta ČSFR Václava Havla
Autor:	Václav Havel
Krátký popis:	Praha, Pražský hrad, 1. ledna 1991
Zdroj:	hrad.cz
Licence:	PD manifesto

Vážení spoluobčané,
bývaly doby, kdy mohl prezident na Nový rok přečíst týž projev, který četl před rokem, a nikdo by nic nepoznal.

Ty doby naštěstí pominuly.

Do našeho života se vrátil čas, vrátila se do něho historie. Pochmurná obloha nudy a umrtvujícího nedění se protrhla a my jen žasneme, jakou paletu možností má vskutku svobodné politické nebe a jak nás dokáže vždy znovu překvapovat v dobrém i špatném slova smyslu.

Dovolte mi promluvit nejprve o všech špatných překvapeních, která nám minulý rok přinesl.

Především se ukázalo, že dědictví minulých desítiletí, s nímž se musíme vyrovnávat, je horší, než jsme v radostné atmosféře prvních svobodných týdnů tušili a mohli tušit. Denně se vyjevují nové problémy a denně se ukazuje, jak jsou navzájem propojeny, jak zdlouhavé je jejich řešení a jak těžko se hledá nejlepší pořadí, v němž by se měly řešit.

Věděli jsme, že dům, který jsme zdědili, není v dobrém stavu; omítka tu a tam opadávala, střecha vypadala dost podezřele, měli jsme pochybnosti o lecčems dalším. Po roce průzkumných prací šokováni zjišťujeme, že veškeré potrubí je zrezivělé, trámy jsou shnilé, elektrika je v havarijním stavu a rekonstrukce, kterou jsme si naplánovali a na kterou jsme se těšili, bude trvat déle a bude nás stát podstatně víc, než jsme si zprvu mysleli.

Zjišťujeme, že to, co se nám před rokem jevilo jen jako zanedbaný dům, je v podstatě ruina.

Není to radostné zjištění a není divu, že jsme z něho všichni dost rozmrzelí a zklamaní.

Mnoho občanů si klade otázku, proč se tak málo daří zúčtovat s minulostí, rehabilitovat všechny její oběti, napravit všechny spáchané křivdy a spravedlivě potrestat jejich viníky. Mnoho lidí se ptá, jak je možné, že panstvo minulého režimu, které se obohatilo na úkor společnosti, je stále ještě panstvem, a jak je možné, že se tak úspěšně zabydluje v nových podmínkách. Mnoho občanů je podiveno nad tím, že se o rozsáhlé transformaci naší celé ekonomiky stále jen mluví a že ve svém každodenním životě přitom nespatřují jakékoli změny k lepšímu. Lidé jsou nervózní z toho, že jediné, co jim zatím plánovaná reforma přináší, je zdražování a hrozba ztráty sociálních jistot, včetně ztráty zaměstnání. Všichni jsme zneklidněni povážlivým vzrůstem kriminality. Naděje na lepší budoucnost je stále zřetelněji prorůstána nitkami pocitu právě opačného: totiž strachu z budoucnosti.

V atmosféře obecné netrpělivosti, nervozity, zklamání a pochybností se rodí a do našeho veřejného života vkrádají prvky nevraživosti, podezřívavosti, nedůvěry, vzájemného osočování; svoboda překvapivě otevřela dveře projevům našich nejrozmanitějších špatných vlastností a ukázala hloubku mravního úpadku, který postihl naše duše. Monolitního, viditelného a všemi snadno rozpoznatelného nepřítele jsme porazili a hledáme teď -- hnáni svou nespokojeností a potřebou najít živoucího viníka -- nepřítele jeden v druhém. Jeden druhým se cítíme být zklamáni nebo dokonce podvedeni.

Před rokem nás všechny spojovala radost z toho, že jsme prolomili mříže totality a osvobodili se, dnes jsme všichni trochu zneurotizováni tíhou svobody. Naše společnost je stále ještě v jakémsi šoku. Dalo se předvídat, že tento šok přijde, nikdo jsme však nepředvídal, že bude tak hluboký. Starý systém se zhroutil, nový není dosud vybudován a náš společenský život je poznamenán podvědomou nejistotou, zda vůbec víme, jaký systém chceme budovat, jakým způsobem ho máme budovat a zda ho vůbec umíme budovat. Pocit vzdálenosti, mlhavosti a neurčitosti horizontu nového pořádku vede mnohé z nás k tomu, že se upínají k horizontům náhradním a dílčím a zapomínají, že prospěch individuální či skupinový je možný jen na pozadí prospěchu obecného nebo v souvislosti s ním.

Nemilým překvapením, které nám rok 1990 přinesl, je tedy dost rozpačitá, ne-li přímo dusná atmosféra, v níž jsme se na jeho sklonku ocitli.

Dík této atmosféře máme všichni sklon zapomínat na několik velkých překvapení v dobrém smyslu toho slova, která nám první rok po naší vzpouře proti totalitnímu režimu přinesl. Myslím, že je mou povinností připomenout dnes i to dobré, co se stalo a o čem jsme si před rokem ještě stěží uměli představit, že se nám podaří.

(1)

Poslední jednotky sovětské armády, která nás před dvaadvaceti lety přepadla, opouštějí naši zemi.

(2)

Úspěšně jsme absolvovali své první svobodné volby po dvaačtyřiceti letech, v nichž jsme si zvolili své představitele do zastupitelských sborů všech stupňů skutečně podle své vůle.

(3)

Naše parlamenty přijaly mnoho desítek nových zákonů, které tvoří první základy skutečně právního, demokratického a decentralizovaného státu.

(4)

Dosáhli jsme toho, že nás celý svět respektuje po dlouhých desítiletích opět jako nezávislý demokratický stát a že se tento stát těší obecné vážnosti, je navštěvován nejvýznamnějšími světovými státníky, kteří vysoce oceňují jeho iniciativní zahraniční politiku, směřující k budování nové mírové Evropy.

(5)

V naší zemi je naprostá svoboda slova a projevu a je zaručena svoboda shromažďování a sdružování.

(6)

Zpřetrhali jsme dráty, kterými byla naše republika obklíčena a které z ní dělaly jeden veliký koncentrační tábor; kdokoli smí cestovat kamkoli a kdokoli smí přijíždět k nám.

(7)

V naší zemi byl obnoven svobodný náboženský život, všechny katolické diecéze jsou obsazeny biskupy, navštívil nás papež, navázali jsme diplomatické styky s Vatikánem.

(8)

Po složitých diskusích se nám podařilo vypracovat scénář ekonomické reformy a přijmout několik důležitých ekonomických zákonů, které vytvářejí legislativní předpoklady této reformy. Dnešním dnem vstupuje naše reforma v život.

(9)

Začli jsme tvořit skutečnou a životaschopnou federaci. První a pravděpodobně nejdramatičtější fáze této tvorby vyvrcholila nedávným přijetí ústavního zákona, který nově rozděluje pravomoci výkonné moci mezi naše dvě republiky a federaci.

Jak patrno, podařilo se v jednom jediném roce víc, než za předchozích jednačtyřicet let.

Vím, že to je stále ještě velmi málo a že to hlavní máme teprve před sebou. Řekl bych, že jsme uzavřeli rok příprav a tvorby předpokladů. Rok tvorby nového prostoru.

V roce, do něhož dnes vstupujeme, začneme tento prostor naplňovat obsahem. Na půdě všech předpokladů a podmínek, kterou jsme vytvořili, začneme už reálně stavět náš nový demokratický stát a budovat jeho nový hospodářský systém.

Od projektu rekonstrukce domu přecházíme k rekonstrukci samé.

Neskrývám, že rok 1991 bude rokem velké zkoušky. Začneme uskutečňovat to, co jsme si loni naplánovali, a začneme zjišťovat, jak se nám to daří a zda jsme opravdu schopni prakticky přinášet ty oběti, o nichž zatím jen teoreticky mluvíme a bez nichž se velká proměna naší země, pro kterou jsme se rozhodli, neobejde.

Nikdo z nových představitelů našeho státu nevolá po těchto obětech proto, že by přál svým spoluobčanům utrpení. Všichni přemýšlejí o způsobech, jak tyto oběti omezit na nevyhnutelnou míru. Všichni však vědí, že oběti jsou nutné a že není jiné cesty. Dosavadní systém se zhroutil nejen u nás, ale v celém bývalém sovětském bloku, a spolu s ním se hroutí i dosavadní systém našich zahraničně-ekonomických vazeb, takže i kdybychom chtěli udržovat dál při životě dosavadní veskrze neúspěšný centralistický hospodářský systém, nemohli bychom ho udržet prostě proto, že už zmizelo samo prostředí, v němž by mohl přežívat a v němž jedině byl myslitelný.

Milí spoluobčané, vážení přátelé,

dovolte mi, abych se na závěr pokusil shrnout a aspoň přibližně časově ohraničit základní úkoly, které před námi v tomto roce stojí.

(1)

Domnívám se, že nejpozději do konce roku by měly naše parlamenty přijmout tři nové ústavy, dvě republikové a federální. Tyto ústavy by měly tvořit logický trojúhelník, který by byl pevným a trvanlivým základem celého našeho nového právního řádu. Podaří-li se to našim zastupitelským sborům, splní tím hlavní úkol, který jste jim jako voliči pro jejich dvouleté funkční období svěřili. Tyto ústavy by měly mimo jiné dát definitivní podobu našemu státoprávnímu uspořádání. Pro dobu, než vstoupí nové ústavy v platnost, bude třeba podle mého názoru přijmout několik dočasných zákonů, které zajistí ústavní způsob řešení nejrůznějších krizových situací, které mohou v této těžké době nastat.

(2)

Už tento měsíc by měly začít aukce podle zákona o malé privatizaci. Malá privatizace, podobně jako restituce, by mohla být podle mého odhadu v podstatě ukončena rovněž v příštím roce. Velké, nepružné a byrokratické organizace ve sféře služeb, obchodu a drobnější výroby by měly být rozbity a nahrazeny rozsáhlou sítí soukromých a plně samostatných provozoven.

(3)

Současně s malou privatizací by měl začít proces velké privatizace. Ten si vyžádá zřejmě několika let. Na jeho konci by mělo být veškeré vlastnictví, tedy vlastnictví půdy, nemovitostí i výrobních prostředků, rozděleno konkrétním, jednoznačným a plně suverénním vlastnickým subjektům.

(4)

Dnešním dnem začíná u nás, jak víte, stav relativně svobodné tvorby cen jako jedné z podmínek tvorby vskutku tržního prostředí. Liberalizace cen přinese pravděpodobně jejich rychlý vzrůst. V druhé půli roku by se mohla podle odhadu odborníků cenová hladina uklidnit. S liberalizací cen souvisí i takzvaná vnitřní konvertibilita, k níž přistupujeme a která by měla být prvním krokem na obtížné a dlouhé cestě ke konvertibilitě skutečné a úplné. V první půli roku lze očekávat, navzdory všem protiinflačním opatřením, vzrůst inflace. I to bude daň, kterou musíme naší reformě zaplatit. Podle mého mínění bude nutné v první polovině roku do té míry zprůhlednit legislativní podmínky podnikání, aby zahraniční investoři ztratili zábrany u nás podnikat. Zatím jim v tom brání nejasnost vlastnických vztahů a právního rámce zahraničního podnikání u nás.

(5)

Paralelně s těmito prvními kroky naší ekonomické reformy by měla vznikat na vládní úrovni jasná strategická koncepce ve dvou oblastech. Zaprvé v oblasti sociální, kde je třeba urychleně vybudovat ve spolupráci s odbory systém legislativních a správních pojistek proti nebezpečí nespravedlivě a nehumánně rozprostřených dopadů ekonomické reformy. Zadruhé pak v oblasti struktury a orientace naší energetiky a velkého průmyslu. V této věci nemáme dosud jasno a za daného stavu nelze spoléhat na to, že rodící se tržní prostředí vyřeší všechno za vládu. Tato koncepce musí respektovat všechny základní ekologické požadavky.

(6)

Pevně věřím, že v roce 1991 projedná a přijme Federální shromáždění dobré a spravedlivé zákony, které vnesou jasno i do budoucnosti rolníků a zemědělců a vůbec do budoucnosti našeho zemědělství.

(7)

Za rok se bude naše země pomalu připravovat k novým parlamentním volbám. Pevně věřím, že se během tohoto roku stabilizuje spektrum politických sil v naší společnosti a pevně věřím, že v příštích volbách budeme své zástupce volit podle lepšího volebního zákona a do menší a praktičtější struktury zastupitelských sborů, jak budou definovány v našich nových ústavách.

(8)

Pokud jde o zahraniční politiku, měli bychom si udržet její dosavadní iniciativnost. Za důležité považuji, aby se co nejdřív, pokud možno ještě v lednu, sešel Politický poradní výbor Varšavské smlouvy, který by zrušil všechny její vojenské struktury, včetně spojeného velení, jak se na tom již členské země předběžně shodly. V duchu Pařížské charty chceme usilovat o novou kvalitu helsinského procesu, k čemuž by nás mohla dobře inspirovat i okolnost, že byl do Prahy umístěn stálý sekretariát KBSE. Při našem včleňování do existujících i nově vznikajících evropských struktur chceme svůj postup všestranně koordinovat především s Polskem a Maďarskem, těmito našimi nejbližšími sousedy. Věříme, že Československo bude už v lednu nebo únoru přijato za řádného člena Rady Evropy. Zároveň doufáme, že se nám podaří během tohoto roku dosáhnout výhodné asociační smlouvy s Evropskými společenstvími. Neskrýváme, že v budoucnosti bychom se rádi stali jejich plnoprávným členem. Usilujeme rovněž o těsnější spolupráci s NATO, i když prozatím nemáme v úmyslu do něj vstoupit.

Milí spoluobčané,

zajisté vám neříkám nic nového, když vám oznamuji, že nás čekají těžké doby. Nejtěžší bude zřejmě rok, který dnes začíná. Za nejdůležitější považuji, abychom v nadcházejících zkouškách, byť by byly jakkoli tvrdé, neztratili naději. Kdybychom ji ztratili, ztratily by tyto zkoušky v našich očích jakýkoli smysl. Nebyly by to pak zkoušky, bylo by to pouhé strádání. Pevně věřím, že v těchto zkouškách obstojíme. Přeji si, abychom v nich obstáli co nejlépe. A to právě záleží na míře naděje, jakou si dokážeme uchovat ve svých duších.

Žádám vás proto všechny, abyste tuto naději v sobě i kolem sebe střežili jako oko v hlavě.

Uvědomte si, prosím, že špatného domácího jsme už odstranili a jakkoli je tento dům po dlouhých letech jeho vlády zruinovaný, je to teď už dům náš a jen na nás záleží, co z něho uděláme. Žádám vás proto všechny, Čechy, Slováky i příslušníky jiných národností, abyste si vážili našeho nového státu, chápali ho jako stát skutečně svůj a pamatovali na jeho celkový prospěch. První zatěžkávací zkoušku soužití národů v tomto státě jsme už prodělali a Češi i Slováci v ní obstáli.

Přeji všem Slovákům, aby se jim co nejlépe dařilo budovat svoji svébytnou a hospodářsky samostatnou republiku. Věřím, že to bude republika lásky a hrdosti pro všechny její občany.

Totéž přeji všem Čechům. Věřím, že jejich republika bude republikou moudrosti a tolerance pro všechny její občany.

Všem krajanům, Čechům a Slovákům, žijícím v cizině, přeji vše nejlepší. Čas diaspory skončil. Ať již se vrátí domů či zůstanou v nové vlasti, budou zde vítáni, stejně jako jejich nesmírně cenné zkušenosti a podnikavost.

Obracím se na všechny, kteří svou prací vytvářejí hodnoty pro celou společnost. Po dlouhé době to budou opět hodnoty, které budou vytvářet pro sebe a své blízké, nikoli tedy pro své biřice a pro jakousi abstraktní budoucnost utopické ideologie. Vyzývám všechny z nich, kterým se rychle podaří nalézt své místo v novém hospodářském systému, aby cítili s těmi, kdo takovéto štěstí hned mít nebudou, a pomáhali jim podle svých možností. Obracím se na všechny, kdo pracují na půdě, a přeji jim hodně úspěchů v jedné z nejstarších lidských činností. Přeji jim, aby si rychle znovu osvojili hrdost hospodáře na dílo vykonané v potu tváře. Na zdaru jejich snažení budou záviset i základy spokojenosti a blahobytu nás všech.

Obracím se na všechny, kdo se rozhodli jít zatím neprošlapanou cestou soukromého podnikání a přeji jim hodně štěstí v jejich práci. Prosím je, aby nezapomněli, že vytvořený zisk není cílem sám o sobě, nýbrž prostředkem pro další zvelebování společnosti a jejích statků a k tvorbě podmínek pro vskutku důstojný a plný lidský život.

Obracím se na žáky, studenty a všechny mladé lidi. Prosím je, aby se soustředěně zadívali ke všem obzorům, které se před nimi otevírají a o kterých se jim ještě před rokem jenom snilo. Na jejich touze po vzdělání, mravních hodnotách i na jejich podnikavosti závisí naše budoucnost.

Obracím se i na ty, kteří větší část svého díla pro společnost již vykonali. Přeji jim, aby změny, na které tak dlouho čekali nebo které sami svou prací připravovali, vnášely do jejich života radost a spokojenost. Je nám zapotřebí jejich zkušeností, moudrosti i lásky.

Vážení spoluobčané, milí přátelé,

čas novoročních projevů, které byly každý rok stejné, definitivně skončil. Pevně věřím, že již ten příští bude obsahovat více příjemných překvapení, než překvapení nepříjemných. Věřím, že vám budu moci oznámit, že rekonstrukce našeho domu úspěšně započala a jeho základy tkví opět pevně v této zemi a jejích nejlepších tradicích.

Před rokem jsem svůj novoroční projev ukončil parafrází známé Komenského věty „Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila!“. Dnes bych na tuto větu navázal takto: „Je na tobě, lide, abys ukázal, že návrat vlády do tvých rukou měl smysl“.

Šťastný nový rok!