Nové verše/V Paříži

Nové verše František Gellner
Mravoučná povídka o hodném a zlém hochu	V Paříži	Lokálka

Údaje o textu
Titulek:	V Paříži
Autor:	František Gellner
Zdroj:	GELLNER, František. Nové verše. Praha: Fr. Borový, 1919, s. 19–21. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Paříži, město rozkoše, zdali
víš, že tam v dálce, tam doma,
jméno tvoje jsme vyslovovali
třesoucíma se rtoma?
  
Příteli, škoda plic, škoda pěstí,
darmo se holotou sváříš.
Přijď ke mně a prožívej se mnou mé štěstí,
u mne tě uvítá Paříž.
  
Na dlouhé lavičce za noci v dešti
sedím na nábřeží.
Paříž, jež jásá a tančí a třeští,
přede mnou v temnotách leží.
  
Rád bych se protáhnul. Nemaje bytu
spím všude jak na peřinách.
Kdyby jen strážníci nebrousili tu
kolem v svých pelerinách!
  
Spal jsem snad hodinu. Nevím už ani.
Člověka únava zmáhá.
Kdo mě to ruší v nejlepším spaní?
Někdo mě za rukáv tahá.
  
Hubená holka, zapadlé zraky
po lehké noční práci.
Má milá, proděláváš už taky
třetí kapitulaci.
  
„Je n´ai pas d´argent!“ jí do řeči vpadám.
To znamená: Dnes to jde ztěží.
Nemám peněz, má rozmilá madam,
a tvrdě se to tu leží.
  
Nečiníš velkých nároků. Inu,
rozumné vychování!
Odpusť, má drahá, že dělám dnes špínu.
Přec v Paříži jinší jsou páni!
  
Má nevěsto zlatá, k těm obrať svůj zřetel,
u mne čas drahý jen maříš.
Vidíš, tam před námi moře je světel!
Tam baví se veselá Paříž.
  
Kdo peníze má, vše koupit si může,
vína se napije, nají se masa,
jsou na prodej písně, jsou na prodej růže,
jsou na prodej polibky, láska i krása.
  
Viděl jsem kraje bohaté, chudé,
leckde jsem v světě se potuloval.
Tuhletu pitomou pravdu jsem všude
zrovna jak v Paříži konstatoval.