Údaje o textu
Titulek: Přání
Autor: František Gellner
Zdroj: GELLNER, František. Nové verše. Praha: Fr. Borový, 1919, s. 50–51.
Online na Internet Archive
Licence: PD old 70

V tmě mizí obrysy domů,
spí v šeru večerním sad.
Do listí černých stromů
chladný svit hořáku pad'.
  
Zhříš hřmotící elektriku
přebíhat koleje.
Slyšíš, jak po chodníku
spěšně zní kročeje.
  
Žen tváře nočním stínem
a kloboukem širokým
jsou zakryty. — Jsem jak spit vínem
podaným neznámo kým…
  
Rozechvívá mi znova
duši tíživý stesk;
marná moudrá jsou slova
dávno popsaných desk.
  
Zraky zemdlené zvedá
vzmach vůle násilný
vzhůru, kde šíří se bledá
zář z plynové svítilny.
  
Ničeho nechtít již v žití,
necítit, nežádat,
být jak ten plamen, jenž svítí
studeně na spící sad!