Nové verše/Píseň jarního dne
| Nové verše František Gellner | ||
| Psaní | Píseň jarního dne | Po letech |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Píseň jarního dne |
| Autor: | František Gellner |
| Zdroj: | GELLNER, František. Nové verše. Praha: Fr. Borový, 1919, s. 31–32. Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
Tož tedy jsme opět v měsíci máji!
V radostné jarní náladě
stromy se vesele zelenají
zas v Luxemburské zahradě.
Mé okno je dokořán otevřené,
a slunce vrhá mi v světnici
na moje svršky zaprášené
své paprsky jasné a hřející.
Jak mě zas vábíš na dálnou cestu,
ty velké oko plamenné!
Ihned bych paty ukázal městu —
s bohem, ty moře kamenné!
Hvězdo dne ve své vzkříšené[red 1] slávě,
tvůj vliv na mě je podivný.
Jako ještěrka ležel bych v trávě.
Jak je mi světa shon protivný!
Vše jedno mi, osobní, politické
zájmy, pravda i předsudek.
Ach, když si vzpomenu na věci lidské,
tak se mi zdvihá žaludek.
Nejraděj’ bych teď v ruce své s holí
od vesnice šel k vesnici
mezi slibnými lány polí
po dlouhé bílé silnici.
Z plných plic bych vykřikl prudce
a na očisty znamení
umyl bych svoje hubené ruce
v křišťálném horském prameni.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ V tomto vydání je chybně uvedeno slovo vříšené, v pozdějších vydáních je již chyba opravena. Viz též diskuse k článku.