Nové básně/Pod portálem šedé katedrály

Nové básně Julius Zeyer
Horo, horo vysoká	Pod portálem šedé katedrály	Vím o bájném lese

Údaje o textu
Titulek:	Pod portálem šedé katedrály
Autor:	Julius Zeyer
Zdroj:	ZEYER, Julius. Nové básně. V Praze : Nákladem České grafické akciové společnosti Unie. (Spisy Julia Zeyera; sv. XXXIII).   Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Pod portálem šedé katedrály
lilji v ruce, v říze jako sníh
v jasu stála, v plavých vlasech hrály
zlaté jiskry, mžely hvězdy v nich.

Druhou ruku proti ňadru tiskla,
bránit jak by chtěla radosti
jasně slunné, aby nevytryskla
jako ručej v bujné prudkosti.

Jako ve snách srdcí svému děla:
„Vázo, blahem plná na pokraj,
ke rtům žíznícího sklonit chtěla
bych tvůj hrubý, šerosladký taj.“

Opodál se zrakem v zemi vrytým
bral se bledý, zasmušilý muž,
v sebezášti, s ukrutenstvím litým,
obracoval v ranách duše nůž.

Tiskl také k prsům chvějnou ruku,
se srdcem jak ona rozmlouval,
proklínaje věčnou onu muku,
kterou štván jak biči, ucouval.

Pravil: „Šerý, krtkovitý plaze,
ryj a hlodej žití kořeny,
přervy je, vždyť žehnám tvojí snaze,
v rum když modly všechny sbořeny!“

A pak vzdych’: „Ó, srdce, zřídlo žalů,
z něhož klidu zmizel krásný lad, —
zda by vyrost leknín z tvého kalu,
kdyby v dno ti paprsk čistý pad?“

Nehledal, kde ona stála posud,
v cudném vděku temných žalů lék…
Neviděl ji. Byl tak jeho osud.
V jasu stála, v šer on kroky vlek’.

(Lumír 1889.)