Údaje o textu
Titulek: Jaro
Autor: Julius Zeyer
Zdroj: ZEYER, Julius. Nové básně. V Praze : Nákladem České grafické akciové společnosti Unie. (Spisy Julia Zeyera; sv. XXXIII).  
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Ženilo se slunce s lunou,
s nebes dcerou jedinou,
večerní a jitřní hvězda
byly jejich družinou.

Večernice lože stlala,
svítila jim v komoru,
jitřenka až do úsvitu
stráží stála v obzoru.

Odhrnula zlatotkanou
koltru ráno, s úsměvem
vstalo slunce, naplnilo,
září blaha celou zem.

A ten úsměv jeho blahý
zemi prvním jarem byl,
růžový blesk vdechl břehům,
v modré vody stříbro lil.

Vonné květy volal v luhy
sluneční ten blahý svit,
lipám vplítal kolem skrání
zlatých korun vzácný kmit.

Dubům též, těm zasmušilým,
v jejich koších soumrak vlád’,
čelenky jak z diamantů
na dumavé hlavy klad.

A když pnuly bledé vrby
slunci ratolesti vstříc,
prstýnky jim navlékalo,
perle na ně sypajíc.