Nová Evropa : stanovisko slovanské/14.
| Nová Evropa : stanovisko slovanské Tomáš Garrigue Masaryk | ||
| 13. | 14. | 15. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | 14. Program Spojenců v podstatě programem reorganisace Východní Evropy |
| Autor: | Tomáš Garrigue Masaryk |
| Zdroj: | MASARYK, Tomáš Garrigue. Nová Evropa : stanovisko slovanské. II. vydání. Praha : Gustav Dubský, [1921]. S. 109–114. Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1920 |
| Licence: |  PD old 70 |
25. Všecky evropské státy byly znepokojovány otázkou sociální, ale to nevedlo k těžším komplikacím mezinárodním; zato některé státy — národně smíšené — měly akutní spory národnostní, a tyto spory kalily mezistátní poměry. Na západě byla akutní otázka dánská v Šlesviku a alsasko-lotrinská; otázka irská není národnostní (v tom smysle jako na př. otázka polská nebo československá) a spor mezi Valony a Flámy v Belgii také nebyl tak akutní, jak tato válka ukázala, neboť Flámové hájí Belgie proti Německu stejně odhodlaně jako Valonové a jejich představitelé se vyslovili proti odloučení od Valonů. Naproti tomu na východě byla celá řada, akutních a akutnějších než na západě, národnostních sporů: otázka polská, československá, jihoslovanská (srbská, chorvatská, slovinská), otázka maloruská v Haliči, rumunská, italská, makedonská, řecká. V Rusku byla akutní otázka polská a finská; válkou sesíleny národní boje v Ukrajině, Litvě, u Lotyšů a Estů, na Kavkaze a na východě. Docela zvláštní je otázka židovská (ve všech zemích).
Tento stav věci lidem politicky myslícím byl znám před válkou, jak dosvědčuje publicistická literatura o všech těchto národnostních otázkách; rozhodující velmoci, jedny přímo interessované, druhé z diplomatické shovívavosti, nepřikládaly těmto otázkám váhy a prohlašovaly je za „otázky vnitřní“ — teprve válka poučila officiální Evropu o pravém stavu věci, že totiž pásmo od Baltického moře k Adrii, k Egejskému a Černému moři, to jest Prusko, Rakousko-Uhersko, Balkán a Západní Rusko je territoriem národnostních problémů a bojů. Válka je krvavou, názornou lekcí světu, že předním problémem války je politická rekonstrukce východní Evropy na národnostním základě. To je také programem noty Spojenců Wilsonovi a dalších programových projevů od té doby učiněných; všechny si všímají situace v Centrální a Východní Evropě, pásma malých národů, a Ruska. Fráze „rekonstrukce“, nyní tak běžná, značí rekonstrukci Východu (a Centrální Evropy). Na Východě musí býti upraveny politické hranice, organisovány nové státy a vlády; větší část Evropy musí býti politicky předělána.
Je přímo neuvěřitelno, jak málo lidé ještě dlouho po vypuknutí války věděli o národnostních otázkách, je to důkazem, jak politika dosud byla nevěcná, povrchní, dilettantská.
26. Vytkli jsme pravidlo, že každá národnostní otázka je problémem složitým, samostatným; proto jen podrobnější historický výklad a rozbor současného stavu Německo-Pruska, Rakousko-Uherska, Balkánu, Turecka a Ruska by nám objasnily bohatý obsah jednotlivých národnostních problémů a vyložily by, proč národnostní otázky jsou nejakutnější v těchto státech. Mohu zde podat jen hlavní fakta a vedoucí zásady.
Už bylo ukázáno, že Německo a zejména Prusko germanisovalo značnou část Slovanů; od Labe a Sály Němci tlačili se stále na slovanský východ, až konečně se utkali s Polskou; byl to pruský král Bedřich Veliký, jenž zosnoval rozdělení Polsky. Bismarck formuloval direktivu prusko-německé politiky, když Poznaň pro Němce prohlásil za nesrovnatelně důležitější než Alsasko-Lotrinsko; politika Berlína a hlasy vlivných německých publicistů a politiků protipolských dokazují, že Bismarckovo pravidlo posud má v Německu všecku platnost.
Habsburkové panujíce dlouho nad Německem prováděli německou politiku a stejně směřovali proti slovanskému východu a jihu; potlačovali Čechy a Slováky, přisvojovali si velkou část Polsky, tlačili proti Jihoslovanům, Rumunům a Italům. Němci, stejně jako mongolští Maďaři, smířili se proti Slovanům s odvěkým vrahem křesťanstva, s Tureckem. V této válce popruštělé Německo, Rakousko-Uhersko a Turecko tvoří ligu proti Evropě, ligu protinárodní, nedemokratickou, dynastickou, výbojnou.
Akutnost národnostní otázky v Prusku, Rakousko-Uhersku, Turecku (Balkán), — a totéž platí do značné míry o Rusku — spočívá v tom, že tyto státy potlačují národy a národní minority uvědomělé a vzdělané, národy dříve politicky samostatné a národy, jichž části tvoří samostatné státy. Alsasko-Lotrinsko, třeba bylo říšskou zemí, bylo samostatné a při Francii osvojilo si francouzskou kulturu; dánská minorita v Šlesviku podobně byla samostatná a kulturně není nižší než Němci. Polska byla taktéž samostatná; byla podloudným způsobem rozdělena a jazykově potlačována, ačkoli značná část národa byla kulturně na vysokém stupni. Čechové a Slováci taktéž byli samostatní; Čechové právně dosud jsou samostatní a kulturně nejsou o nic nižší než Němci; Slováci nejsou kulturně nižší než potlačující je Maďaři. A totéž platí o Srbech a Chorvatech; Srbsko a Černá Hora jsou samostatné a tím přirozeně působí jako vzor na Jihoslovany, potlačované Rakouskem a Uhrami; Chorvatsko si zachovalo jistý stupeň nezávislosti a proto maďarský tlak pociťuje tím tíže. Podobně má se věc s Rumuny a s Italy v Rakousko-Uhersku.
Na Balkáně národové teprve v posledních letech se vymanili z barbarského jha tureckého a posud se neuklidnili; Turecko ještě drží část Řeků v područí a zasahuje rušivě do správy balkánských národů; posud v národnostních otázkách na Balkáně hraje značnou roli kulturně politický vliv Byzancie.
Srovnáme-li s těmito národními otázkami národní otázky na západě, do očí bije veliký rozdíl. Předně je na západě vůbec málo národních sporů. Na západě je akutní vlastně jen spor o Alsasko-Lotrinsko; na východě je akutních otázek aspoň devatero. Na západě se jedná o poměrně malé minority (Dánů 140.000, Francouzů 210.000), kdežto na východě běží o celé národy značné velikosti (Poláci 20, Čechoslováci 10, Jihoslované 10, Rumuni 10 mil. atd.).
A pokud běží o spor mezi Německem a Francií, není čistě národnostní. Mezi oběma národy a státy již po staletí je sporným území poměrně nepatrné (necelých 2 mil. obyvatelů); spor byl stále více o mocenské postavení, nikoli národnostní, jak mezi Němci a malými státy slovanskými; německá výbojná kolonisace obrácena je právě proti východu. Proto smíme opakovat, že na západě velikých národnostních (jazykových) bojů není a že západ vůbec, jak již ukázáno, politicky i národnostně se liší od východu a speciálně od toho zvláštního středního pásma menších národů mezi Německem a Ruskem.
Válka vznikla v tomto pásmě sporem o malé Srbsko — velestát rakousko-uherský, 51 mil. proti 4½, prohlásil se za ohrožený. Dnes válka vede se mezi velikými a největšími státy, ale národní složení velikých východních států dělá z mocenského sporu otázku malých národů.