Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Nil
| Česká čítanka pro druhou třídu škol středních | ||
| Podobenství | Nil | Klasy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Nil |
| Autor: | Václav Royt |
| Zdroj: | BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 7–8. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Hlavní tok Nilu, Bílý Nil (Bahr el abyad), jest odtok jezera Montanského, do něhož přichází z jiného jezera, Ukereve zvaného. Obě jezera, onoho čásť jeho jižní, tohoto půlnoční protíná rovník.
Přímá vzdálenosť Bílého Nilu jest poledníková, prameniska jeho, jezera Ukerevského, jakož i severovýchodního ramene jeho u někdejšího Pelusia dotýká se padesátý poledník východní.
Přibrav u Chartuma na pravém boku Nil Siný (Bahr el azrak), tekoucí s vysočiny Habešské, vyvírá u hřmotném proudění u Assnana z posledních kataraktů či prahů svých a protéká odtud dolinu egyptskou rozkládající se do šířky až do čtyř mil, místy však zúžuje se až na čtvrť míle. Teprve pod Kahirou, kde se Nil počíná v prameny roztékati, nabývá údolí jeho větší šíře, takže na pobřeží mořském rozprostraní se až na čtyřicet mil. Délka Bílého Nilu od pramene až po soutok jeho s Nilem Siným měří asi čtyřicet mil; až tam vykonal teprve polovici cesty své.
Nejzajímavější zjev Nilu jsou jeho rok od roku pravidelně vracející se záplavy Egypta. Příčinou toho úkazu jsou roční tropické deště. Původcem ročních povodní těchto jest vlastně Siný Nil, neboť Nil Bílý, ač mnohem mocnější, pozbyv mnoho vody v pustých po vodě prahnoucích krajinách svého horního a středního toku, nemohl by sám o sobě způsobiti těchto záplav; toliko přívaly, přiváděné mu Siným Nilem z Habeše, způsobují, že vodstvo jeho dostupuje v Egyptě náležité výše.
Stoupání vodstva Nilského v Egyptě počíná se po letním slunovratu. Jsouc až do té doby čisté, promění bez všeliké zračité příčiny, za jasného nebe, znáhlá barvu svou, a zčervenavši vystupuje pomalu a rozproudivši se pak po zemi Egyptské promění ji koncem měsíce srpna v dlouhý chobot moře středního, po jehož hladině rozloženy jsou města a dědiny jak ostrůvky. Ku konci září voda se tratí, v říjnu země osychá, a počíná se síti. V prosinci, když u nás nastává zima, rozbujní se rostlinstvo po celé dolině Nilské; v březnu jsou žně. V měsíci tom Egypt pozbývá již svého krásného zeleného roucha a za zmáhajícího se vedra v potomních měsících promění se zase v pustou krajinu.
Toto každý rok a v touž dobu opakující se dutí vodstva Nilského jest příčinou všeho života v dolině Egyptské, neboť v Egyptě nepršívá, a Nil tam nepřibírá již žádných přítoků, tak že jen tam, kam kolem jeho lože voda jeho vniká, jest země plodná a úrodná; kam nedotéká, tam je poušť. Rovina Nilská není než úrodný pruh země, pustinou se táhnoucí, který jí Nil dlouhověkou prací vychvátil. Nil každoročně Egypt netoliko ovlažuje, ale i zúrodňuje svým kalem, jejž po každé záplavě po sobě zůstavuje, a zemi činí tou měrou plodorodnou, že již od starých národův Egypt nazýván jest obilnicí. Prsť tuto zemi zúrodňující odvádí tam Siný Nil z krajin habešských, takže úrodná půda egyptská jest země z Habeše tam nanesena.
Nil, otec všeho požehnání, jak jej až podnes Egypťan nazývá, byl takto od nepaměti jediným živitelem svých poříčanův a jest jím až do té chvíle. Proto také staří Egypťané, nazývajíce jej svatým a otcem země své, ctili jej za boha, jenž se jim tajemně zjevoval svou podobou. Velebili jej chvalozpěvy a konali i své hlavní výroční slavnosti za času jeho hlavních proměn; po dutí a opadávání vodstva jeho rozdělili i roční období; o letním slunovratu slavívali nový rok.
O prameništi Nilu neměli staří Egypťané ani pozdější lidstvo náležitých známostí; teprve v nejnovější době podařilo se smělým cestovatelům po Africe nabyti jistoty o kolébce jeho. Herodot, Řek rodem z Halikarnassu, jenž nám zůstavil nejstarší popis tohoto památného veletoku, poptávaje se po vrchovisku jeho nemohl se ničeho dopátrati. „O pramenech Nilu,“ praví, „netroufal si ani z Egypťanův, ani z Libyanův[1], ani z Řeků, s nimiž jsem se do hovoru dal, nikdo tvrditi, že něco ví.“ Ano náboženství samo bránilo starým Egypťanům pátrati po pramenech jeho. neboť věřili, že žádný smrtelník, nýbrž jen bohové vědí o počátcích dobrodince jejich, a že teprve na pouti své v podsvětí spatří je zesnulý, ana prý sama bohyně Isis mu je okáže.
- ↑ Libyan = Afričan.