Nebezpečný tulák

Údaje o textu
Titulek:	Nebezpečný tulák
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 27, č. 132. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	14. 05. 1887
Licence:	PD old 70

Josef Kos, 45letý vdovec z Kobylis, hodil dávno sedlářským svým řemeslem, jak se zdá, a probíjí se světem pochybným spůsobem. Nespořádaný jeho život zavedl jej už několikráte pod střechy věznic a trestnic — včera octl se znova před soudem, žalován jsa pro zločin veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním, pro přestupek § 312 a pro přestupek tuláctví.

Chodil světem so svou kuběnou Františkou Škopovou a na potulkách těch zabloudil dne 28. dubna k osamotnělé hájovně Josefa Gabriela na Ježovce u Dobříše.

Spatřivše stavení, zamířili rovnou cestou k němu a chtěli vejít dovnitř, aby si vymohli nocleh. Ale hosté divokého, spustlého vzezření Kosova nebývají vítáni a hostiteli bylo by v jejich přítomnosti velmi nevolno. Čtrnáctiletý čeledín Gabrielův Josef Švec spozoroval podezřelou návštěvu a než mohl Kos s kuběnou svou vejíti, zavřel rychle vrata chalupy. To popudilo Jos. Kosa i počal nadávati a zvolal:

„Nejlépe by bylo, nacpat do té boudy pejru a pak to zapálit!“

Dováděl tak chvíli před hájovnou, hrozil, že vytluče okna a svědek Antonín Kolínský — chlapec z hájovny — zaslechl, kterak Kos ke průvodkyni své povídá, „že dá do stavení sirky a že se tam všichni uškvaří.“

Tato hrozba, pronesená spustlým, rozčileným pobudou, naplnila obyvately osamělého stavení odůvodněným strachem. Nemůže býti pohrůžky strašlivější a zvrhlému zlosynu není nic lehčího, než posadit někomu „červeného kohouta“ na střechu. Za krejcar sirek, temná noc, přístup k chaupě se všech stran — čin je vykonán a po zločinci ani památky… Proto Gabriel, který hrozbu Kosovu zaslechl, spěchal ihned pro pomoc četnictva. Ještě téhož dne dopaden byl Kos četnickým závodčím Frant. Dohnalem a zatknut. Ale Kos nešel tak snadno. Počal protestovat proti zatčení a obořil se na četníka, že nemá práva zatknouti ho, že tomu nerozumí! On (Kos) bude prý si stěžovat u pana plukovníka četníků, pak prý závodčí uhlídá, že nebude ve službě ani dva dny!

Při včerejším závěrečném líčení choval se ovšem mírněji. Popíral své výhrůžky a nemyslil prý na nic zlého. Avšak soud po výslechu svědků nabyl přesvědčení o jeho vině a odsoudil Kosa do těžkého žaláře na deset měsíců, krom čehož vysloveno, že po vystálém trestu může býti dán pod policejní dohled. Proti trestu nenamítal odsouzený pranic a prohlásil, že jej ihned nastupuje, avšak trhl sebou při slově „policejní dohled.“

„Slavný soude, jen to ne, jenom ne policejní dohlídku! Teprv nedávno mi byla odpuštěna — měl jsem ji tři léta!“

Ano, policejní dohled, toť strašlivé slovo pro podobné zločince. Z trestu sobe delšího nedělá si nic, ale dostane-li nádavkem policejní dohled — a jím zatřese, to je mu těžkým pokračováním restu, zvláště když už zakusil podobného dozoru.Ale zapomíná při tom, že jest jen v jeho moci, by se mu vyhnul, že jen třeba, aby klidně žil a nechal na pokoji bližní své. Však ono oněm, jimž takový tulák hrozí vypálením, také není při poobných výhrůžkách volno a slovem svým ukrádá jim časem spánek noční na dlouhou dobu.