Nad troskami filmového ateliéru na Kavalírce
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Nad troskami filmového ateliéru na Kavalírce |
| Podtitulek: | Historie Kavalírky. – Ani metr z »Tonky Šibenice« neshořel. – O elektrikářově píšťalce a Münzově fotografii. – Je nálada a peníze pro moderní, dokonalý ateliér. |
| Autor: | Jaromír Václav Šmejkal (jako J. V. Šmejkal.) |
| Zdroj: | České slovo, roč. 21, č. 252, s. 12 Digitální knihovna Národního muzea |
| Vydáno: | 27. říjen 1929 |
| Licence: |  PD old 70 |
Zpráva o požáru filmových ateliérů »Agrofilm« Na Kavalírce, o němž přinesli jsme zprávu ve včerejším čísle »Českého slova«, vzbudila v českých filmových kruzích vzrušení a náladu hodně melancholickou. Měly ke Kavalírce své vztahy, víže se k ní mnoho vzpomínek. V dějinách českého filmu hrála jistě význačnou úlohu. Pozemky, na nichž filmové ateliéry stály, patřily původně Ringhofferovi, který na nich postavil pro sebe vilu a pak menší kapličku. Na pozemky přestěhován byl po národohospodářské výstavě bývalý Mánesův pavilon. Od majitele koupila Kavalírku firma Srb a Štýs (výroba jemné mechaniky) a od té později civilní pilot Samek; tak zde bylo dočasné skladiště aeroplánů a letadlových motorů. Počátkem roku 1926 najal si pavilon Karel Lamač, který jej zařídil pro filmový ateliér. Koncem roku 1927 koupil Kavalírku továrník Nigrin i s vilou a se vším, co tam vůbec stálo. Nigrin vybudoval pak ony ateliéry, které v noci s pátku na sobotu lehly popelem. Továrník Nigrin, jak známo, zemřel roku 1928 a vedení převzala jeho choť, která obchodní vedení svěřila prokuristovi Kirchnerovi. Nutno poznamenati, že když najímal Lamač Kavalírku, aby z ní vytvořil filmový ateliér, fungovaly již ateliéry »A-B« na pozemku Měšťanského pivovaru na Královských Vinohradech.
První film režíroval na Kavalírce režisér Innemann a hrál v něm Vlasta Burian. Tuším, že to byly »Milenky starého kriminálníka«. Z velké řady známých filmů natáčeny byly na Kavalírce interiéry pro »Květ ze Šumavy« (rež. Lamač), »Kreutzerovu sonátu« (Machatý), »Batalion« (Pražský), »Strach z lásky« (Lamač), »Hřích« a »Kamarádské manželství« (Medeotti), »Pohádka máje« (Anton), »Z lásky« (Slavínský) a jak jsme již psali v těchto dnech natáčeny tam byly skvělé interiérové scény Kischovy »Tonky Šibenice«, režírované Antonem.
Napsali jsme také, že ateliéry vyhořely, v půl 12 hod. v noci zřítila se již celá kostra. K tomu dozvěděli jsme se ještě tyto informace: Přirozeně vzala za své celá garderoba, takže bude nyní nutno pořídit tytéž kostýmy, v nichž herci, mezi nimi Ita Rina a Baranovskaja, hráli, neboť v nich musí ještě vystoupiti před objektiv. Shořely všechny lampy, Höschovy přijímací aparáty jsou poškozené, ale prý schopné opravy. Z motocyklu režiséra Antona nalezeno bylo malé zhroucené kolečko, po jeho ruční kameře a klavíru není ani stopy. Trezory byly včas vyneseny. Kantina a park byly zachráněny.
O neštěstí dozvěděli se filmaři a sám režisér Anton až ráno z novin. Okamžitě dostavili se na místo, nevěříce, že by stará Kavalírka mohla skutečně tak nečekaně vzíti za své. Shromáždili se tu zaměstnanci i herci a slzy vstoupily všem do očí, když viděli, co z Kavalírky zbylo.
Zajímavo je, co bylo nalezeno v bezvadném stavu: elektrikářova signálová píšťalka, kterou týž sám nalezl a schoval na památku, dva dřevěné stativy, asi dva stoly, fotografické desky v kazetách a – fotografie Jarky Millonga-Münze, partnera Ity Riny (Tonka). Natočené metry filmu »Tonka Šibenice« jsou ovšem zachráněny, ježto ihned po natočení se v bezpečných schránkách odvážejí do laboratoře bratří Deglů v »Lucerně«.
Filmování »Tonky Šibenice« je přirozeně zdrženo, ježto nyní bude třeba obstarati novou garderobu a opatřiti nové stroje. V ateliérech »A-B« nemůže býti v práci pokračováno, ježto jsou obsazeny. Bude tedy nutno dokončiti film buď v Berlíně nebo ve Vídni. Zde stojíme před problémem: nemáme vhodné ateliéry. Kavalírka vzala za své, »A-B« nepostačí. Kromě toho, podle naší informace, budou asi ve dvou letech zrušeny, protože pivovar nemá chuti více obnoviti nájemní smlouvu a chce na pozemku stavět. To znamená, že budeme bez ateliérů. Prozatím je ovšem »A-B« jedinou spásou a jaký div, že prý jeho akcie byly již tyto dny nabízeny za 80 Kč.
Je jasno, že dnes, kdy naše filmová výroba je velmi čilá a má také již pěknou úroveň, bude nutno pomýšleti na vybudování řádných, železobetonových ateliérů, důkladně zařízených vším, co pro filmování je nezbytně zapotřebí.
Podle dobré informace je v Praze seriózní finančních, který by byl ochoten věnovati několik milionů, včetně svých pozemků, na výstavbu železobetonových ateliérů, které by sám zařídil a vybavil vším nutným materiálem technickým. Muselo by mu přirozeně býti zaručeno, že jednání, jež by vedl, byla by na nejserióznějším podkladě a se seriózními lidmi. Jen tak bylo by možno vyhnouti se nedostatku ateliérů, vyhnouti se vývozu našich peněz do Vídně a Berlína, s nimiž prozatím bude nutno počítat a zajistiti filmové výrobě to, co cizí výrobny dávno mají a co brzdilo – mimo neserióznost mnohých »filmařů«, naše filmové podnikání – moderní, technicky dokonalé ateliéry.