Na vlně 57 metrů/Tygří matka

Na vlně 57 metrů
Příhoda pana Ditwela	Tygří matka	Otrávený šíp

Údaje o textu
Titulek:	Tygří matka
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

Hlediště se otřásalo smíchy. Jak by ne – proslulý klaun Grek předváděl své umění v manéži světového jména. Cirkus Imperator byl nabit do posledního místečka.

O přestávce vyzval ředitel obecenstvo, aby využilo volného času k prohlídce cirkusových stájí. Pohlédl jsem na svého přítele – přikývl. To znamenalo, že se půjdeme podívat také.

Za hlavním stanem bylo živo. Lidé se procházeli kolem klecí, nebo sledovali přípravy cirkusových zaměstnanců k druhé části představení.

Došli jsme do oddělení bengálských tygrů. Můj přítel, který měl kouzelnou cedulku – legitimaci novináře největšího deníku v Oslo – požádal, aby byl představen panu Fetterovi. Krotitel dravé zvěře cirkusu Imperator, pan Fetter, byl ve svém oboru světoznámý.

Já si zatím se zájmem prohlížel železnou klec s krásným exemplářem bengálského tygra.

„To je opravdu nádherný tygr, podívejte, ty ladné pohyby…“

Nějaký hlas nás přerušil:

„Promiňte, to je tygřice, jmenuje se Judita. Viď, mazlíčku?“

Byl to sám krotitel Fetter, který přistoupil těsně ke kleci a prostrčil ruku mřížemi, aby pohladil obrovskou tygřici. Ta poznala svého pána a ohrnula horní pysk. Objevily se hrůzu nahánějící tesáky.

„To se směje – máme se rádi,“ objasňoval pan Fetter. „Ještě nikdy nebylo třeba vzít na Juditu bič! Není u nás dlouho, náš podnik ji koupil před dvěma lety. Uvidíte ji pracovat po přestávce. Dnes budu mít v kleci o jednoho tygra více, dvouročka, právě dnes přišel od Hagenbecka. Ano, od těch kupujeme téměř všechna dravá zvířata. Mají znamenitý chov. Ale nyní mi, pánové, promiňte… musím se připravit na vystoupení, za chvíli bude po přestávce.“

Rozloučili jsme se, poděkovali za pozornost tomuto příjemnému pánovi a šli jsme se znovu posadit do hlediště.

V manéži byla během přestávky postavena prostorná železná klec, k níž vedla sítěná chodba. Za zvuku ryčného pochodu vstoupil do klece pan Fetter. Byl oblečen do přiléhavého, pestrého stejnokroje, na opasku pouzdro s pistolí a v ruce dlouhý bič na krátké násadě. Obecenstvo jej přivítalo bouřlivým potleskem.

Krotitel pokynul rukou – hudba se ztišila a drátěnou chodbou vběhlo do klece deset krásných tygrů.

Devět z nich naskákalo na dřevěné stoličky. Jeden však pobíhal po kleci a zřejmě se mu nechtělo zaujmout určené místo. Krotitel práskl několikrát bičem; postupoval proti dravci s dlouhou dřevěnou tyčí a zaháněl jej na sedačku. Tygr chňapl po nastavené tyči, ale konečně vyskočil na prázdnou stoličku.

Sotvaže se krotiteli podařilo zahnat tygra tam, kam patřil, seskočil jiný ze svého místa a plíživě doběhl ke krotiteli.

„Copak je, Judito? Jdeš zpět!“ slyšíme z klece.

Juditě se však nechtělo. Naopak – usedla u zvířete, které musel krotitel před chvílí zvlášť zahánět na místo. Několikeré prásknutí bičem. Marně. Judita sedí, jen zlobně prská!

Nakláním se k příteli:

„Pamatujete? Pan Fetter říkal, že Judita je jeho mazlíček a že na ni není třeba biče. Nevypadá to tak, že…?!“

„To jsou schválně nastrojené scény, diváci chtějí napětí!“ S úsměvem vrtí hlavou přítel. „Krotitel někdy schválně dráždí své šelmy, aby řvaly – to dělá na lidi dojem. Vždyť by ty kočky usnuly.“

V kleci opět práskl bič.

„Judito, Judito, vpřed!“ velel krotitel. Marně! Opět šlehl bič – tentokrát bez hlučného prásknutí, protože jeho konec dopadl Juditě na pruhovaný hřbet. Tygřice tlumeně zakňučela, přikrčila se… A tu se stalo něco, co nikdo neočekával!

Vše se zběhlo tak rychle, že jen s obtížemi mohu událost popsat. Osm tygrů, kteří seděli na svých stoličkách, si nevšímalo ani krotitele, ani Judity. Jen ten od počátku neukázněný, u jehož stoličky na zemi seděla schoulena Judita, jevil značný nepokoj. A v téže chvíli, kdy dopadl bič na hřbet tygřice – skočil tygr. Dříve než mohl krotitel cokoli podniknout, byl sražen k zemi!

Hlediště strnulo úlekem!

Tygr chytil krotitele za levou ruku, kterou pan Fetter, chráně si krk, zvířeti nastavil. Ve zlomku vteřiny se stalo další. U krotitele ležícího na zemi se ocitá Judita. Máchnutím přední tlapy odráží útočníka. Ten se po ráně odkulí, tygřice jej následuje, několikrát otře svou velkou hlavu o jeho čenich a – vrací se zpět ke krotiteli, který se pracně staví na nohy. K úžasu diváků se mu mazlivě otírá o vysoké boty.

Co to všechno bylo? Patřila tato scéna do programu? Bylo to nastrojené napínavé divadlo…?

Zřejmě ne! Rozdrásaný rukáv krotitelova stejnokroje a nahryznutý sval na jeho levici dokazuje, že situace byla vážná. Číslo s dravou zvěří bylo přerušeno a několik šašků pomáhá uklidnit rozčilené diváky.

Odcházíme s přítelem do cirkusových šaten. Ve dveřích jednoho z mnoha obytných vozů potkáváme ředitele cirkusu s lékařem. Ptáme se na stav pana Fettera. S potěšením se dovídáme, že jeho zranění není nebezpečné.

Pan Fetter sedí na lůžku, levici v obvazech a usmívá se!

„Zpropadená záležitost! Tak si představte: Mustafa – myslím toho mladého tygra, kterého nám poslali od Hagenbecků… konečně, podívejte se sami… a to mi, prosím, dají až teď! Když mám pokousanou ruku! Kdybych to byl věděl dřív, tak se nic nestalo.“

Beru do ruky arch papíru, který nám podává. Je to účet!

„Zasíláme Vám tygra jménem Mustafa. Rozen v chovu Hagenbeck. Stár 2 roky. Otec Sahib, matka Judita.“

„Judita je matka Mustafy!“ potvrzuje pan Fetter. „A proto chtěla sedět v kleci vedle něho. Když jsem použil biče, zastal se syn mámy – no a máma se zastala mne. Zlatá Judita! Ten mladý blázen by mě byl pěkně zřídil. S tímhle šrámem však budu za pár dní znovu v manéži.“

Před odjezdem cirkusu Imperator z Norska jsem se byl ještě jednou podívat, a to shodou odolností, na slavnostní závěrečné představení. Neušlo mi, že vedle stoličky, která nesla jméno Judita, byla druhá, s nápisem Mustafa.

Judita si prosadila svou! Seděla vedle syna.