Na vlně 57 metrů/Tajemné oko
| Na vlně 57 metrů | ||
| Neviditelná stezka | Tajemné oko | Podivín |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Tajemné oko |
| Autor: | Otakar Batlička |
| Zdroj: | BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF) |
| Vydáno: | V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013 |
| Licence: |  PD old 70 |
„Přicházím z Osaku – přestoupili zákon,“ hlásil policista Boho kapitánu Krugwe. „Náčelník vám nepodal zprávu, že lovec kmene Quatan zemřel asagajem. Sám jsem to viděl. Těžký asagaj měl zaražen zde“ mluvčí ukázal na levou stranu hrudi.
Čelo kapitána Krugwe se pokrylo vráskami. Jeho kraj byl celkem pokojný, sem tam nějaký zlodějíček ukradl jinému kmeni vepříka nebo kozu – ale zabít?
„Dobrá, Boho, vypravím se do Osaku. Najdu viníka.“
Odpoledne vyplula proti proudu velká, motorem opatřená kánoe s kapitánem Krugwe, poručíkem Lar-Igu a deseti policisty. Důstojníci pozorovali krajinu kolem řeky, policisté zpívali své válečné písně. Pojednou Krugwe pokynul – vše ztichlo. Z hlubin nekonečných pralesů bylo slyšet dunění bubnů. Tamtamy!
„Kapitán s přimhouřenýma očima naslouchal…“
„Náčelník kapitán… ochránce zákona… se svým impi, vojskem… pluje vzhůru po řece…“ hlásily bubny vesnic. Zpráva letěla nad lesy, pronikala dusným tichem africké Tanganniky.
Kánoe plula již mnoho hodin. Řekou se mihl hlukem motoru vyplašený krokodýl. Blížil se cíl cesty – Osaku. Vpluli do zálivu a zamířili k břehu.
Tvář kapitána Krugwe se zachmuřila ještě více. Asagaj do těla! A kde je náčelník, aby podal zprávu? Nikde!
Malý průvod se vydal na cestu.
Když došel při západu slunce oddíl před náčelníkovu chatu, poslal kapitán jednoho muže, aby zavolal velkého lovce a náčelníka kmene Osaku.
Přišel. Obrovitý muž, mohutných svalů a tvrdého pohledu.
Kapitán Krugwe jej nevlídně pozoroval.
„Čekáš, kdy tě pozdravím, Sim-Obo? Proč jsi mne nepřišel uvítat k řece?“ oslovil po chvíli přísně náčelníka.
„Nevěděl jsem, že přijdeš“ vymlouval se Sim-Obo.
„Lžeš! Slyšel jsem na řece hlas tamtamů. Zabili zde muže – nepodal jsi zprávu. Jsi špatný náčelník, Sim-Obo! Svolej ihned celý kmen! Najdu, kdo bodl asagajem muže kmene Quatan. Wa, domluvil jsem,“ obrátil se Krugwe k náčelníkovi zády.
Zanedlouho seděli rádci s náčelníkem kolem velkého ohně. Ostatní mužové z vesnice stáli v uctivé vzdálenosti za nimi. Po důkladné, tiché poradě udeřil náčelník třikrát holí do země.
„Muži zákona, slyšel jsem. Obviňuješ některého z mých mužů, že zabil asagajem člověka z kmene Quatan. Nevím o tom. Jsi chytrý náčelník kapitán – najdi si viníka sám! Domluvil jsem!“ skončil Sim-Obo, zřejmě hrdý na svoji řeč.
„To bude těžké“ prohodil tiše poručík Lar-Igu.
„Uvidíme! Poručíku, připravte fotografický aparát! Ano – a bleskové světlo. Vyfotografuji si nějakou skupinku.“
Poručík nemohl pochopit, jak může mít kapitán takováhle přání; vstal však a učinil, co mu bylo přikázáno.
Když byl aparát připraven, obrátil se kapitán ke shromáždění.
„Náčelníku, řekl jsi, abych si sám našel viníka. Dobrá, najdu jej. Tato skříňka se na vás, muži osačtí, dívá svým skleněným okem. Dívá se do vašich očí a vidí do vašich duší…“ Při těch slovech obešel kapitán muže, kteří seděli v půlkruhu na zemi a pohlíželi nedůvěřivě na podivnou věc před sebou.
„Uduste oheň!“ přikázal kapitán.
Prostranstvím zavládla tma; jen třpyt hvězd a vyletující jiskry rozrážely temnotu.
Kapitánův hlas znovu zazněl tichem:
„Muži Osaku! Budu počítat do tří. Do té doby najde má skříň muže, kterého hledám. Pozor. Oko se dívá! Jedna! Dvě! Tři!“
Prostranstvím šlehl blesk.
Několik mužů vykřiklo zděšením.
„Teď jděte spát – ráno si přijdu pro svého muže,“ řekl tiše kapitán.
Po půlhodině zavládl ve vesnici klid.
Jen v malém stanu blikalo slabé červené světlo. Kapitán Krugwe vyvolával film své ‚skupinky‘, zatímco poručík Lar-Igu si marně lámal hlavu, co to všechno znamená.
Ráno bylo na návsi rušno. Všichni pohlíželi ke stanu kapitána Krugwe. V čele svých policistů mířil k náčelníkově chatě. Muži celé vesnice, v počtu asi šedesát hlav, stáli v několika dlouhých, nepravidelných řadách. Krugwe se otočil k jednomu ze svých policistů a udělil mu jakýsi rozkaz.
„Ticho, muži osačtí! Muž zákona promluví!“ zvolal policista.
Všichni napjatě pohlíželi na kapitána.
„Náčelníku, jdu si pro muže, který porušil zákon!“ Po těchto slovech šel Krugwe volným krokem kolem řady osackých lovců, dívaje se každému jednotlivci zpytavě do tváře. Dva policisté jej následovali. Když přecházel kapitán kolem šestnáctého muže – zastavil se. Jeho pohled se vpil do očí bojovníka.
„Předstup, muži! Tebe jsem hledal!“ zavelel ostře.
Oba policisté chtěli uchopit muže, na něhož kapitán ukázal, ale ten se jim vytrhl z rukou a vrhl se před Krugweho na zem.
„Milost, mocný kapitáne, milost! Vykonal jsem jen rozkaz svého náčelníka! Všechno řeknu, milost…“
„Vím, že jsi zabil. Soud ve městě potrestá tebe i náčelníka. Půjdeš s námi. A ty, náčelníku, odevzdej svou hůl nejstaršímu rádci. Muži osačtí, pamatujte: kdykoli zákon přestoupíte – přijdu! Wa, domluvil jsem!“
Motorová loď pluje rychle po proudu. Policisté zpívají svoje válečné písně. Na přídi leží mlčky dva spoutaní muži.
„Kapitáne, jak to vlastně bylo s tím fotografováním včera večer? Pořád tomu ještě nerozumím…“ ptá se poručík Lar-Igu.
Krugwe mu beze slova podává snímek, který pořídil ve chvíli, kdy Lar-Igu zapálil bleskové světlo. Na obrázku jsou muži, kteří se zúčastnili shromáždění. Jejich oči, široce rozevřeny, hledí na kouzelnou skříňku, která se ‚dívá do jejich duší‘.
„Už vidím, kapitáne! To byl výborný nápad! To je on!“ ukazuje poručík jednoho muže na fotografii. „Nechtěl, aby mu skleněné oko vidělo do duše – zakryl si dlaní oči! To jej usvědčilo…“
„Ano, ale myslím, poručíku, že jej vlastně prozradilo – jeho špatné svědomí. Poslyšte!“
Pralesem se nese hlas tamtamů:
„Muž zákona… viníky našel… do kamenného města je odváží… dlouho… dlouho se do ráje Osaku nevrátí…“