Na vlně 57 metrů/Na konci světa

Na vlně 57 metrů
Na vlně 57 metrů	Na konci světa	Nahluchlý Sandy

Údaje o textu
Titulek:	Na konci světa
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

„Vysoký 179 centimetrů, urostlý, silný muž. Výborný střelec. Dle sdělení jednoho Šivaše zdržuje se v některé eskymácké vesnici v oblasti North River, domorodci zvané ‚Na konci světa‘. Požívá prý v kraji značné úcty. Proč? Nevím. Pro vás je důležité, že zabil! Nechává si říkat Denny Key. A toho mi, četaři, přivedete!“

To bylo vše, co se Albert Last – četař kanadské jízdní policie – od svého náčelníka dozvěděl.

„Vysoký, střelec, někde u Beringový úžiny… stačí, co?“ bručel Last, ukládaje své věci do přidělených saní. Přehlédl zásoby potravin, ještě jednou v kanceláři prostudoval plastickou mapu a ráno vyrazil do sněžných plání.

300 mil! Sněhem a mrazem polární oblastí!

První tři dny byly znamenité. „Pouze“ dvacet stupňů pod nulou, místy lehká mlha, jinak krásná pohoda. Čtvrtého dne se počasí změnilo. Silný severní vítr zvedal mračna sněhu. Psi zapadali do závějí a cesta byla stále obtížnější.

Jeden z dalších namáhavých dnů. Poledne.

Last doufá, že už zítra dorazí do eskymáckých vesnic ‚Na konci světa‘. Připravuje si skromný oběd: trochu bobů, slaninu a velkou konvici kávy. Psům hází přesně odměřenou dávku sušených ryb.

Když vtom se stalo něco, co mělo změnit celý život Alberta Lasta.

Přistoupil k petrolejovému vařiči. Poklekl, aby odlil trochu kávy do poháru, a v této chvíli vyskočil jeden z psů a zahryzl se mu do ramene. Celý klokotající obsah konvice se vylil Lastovi na nohy. Četař s výkřikem upustil pohár. Kožené i spodní vlněné kalhoty se mu přilepily na opařené nohy, každý pohyb působil strašnou bolest. Jeho postavení bylo zoufalé. Sám uprostřed sněžných plání, daleko od pomoci a civilizace, sám s opařenýma nohama, neschopen pohybu.

Noc probděl za krutých bolestí ve spacím pytli. Ráno se doplazil k saním, zapřáhl psy a napolo v bezvědomí klesl do saní. Spřežení jako by vycítilo bezmocnost svého pána, zastavovalo a co chvíli se mezi sebou rvalo.

Kolem desáté byl Albert Last se silami u konce. Omdlel.

Když přišel k sobě, nemohl se upamatovat, co se s ním stalo. Zvedl hlavu. Spatřil, že leží na huňaté medvědí kožešině uprostřed prostorného stanu. Nohy měl omotány vrstvami tlustých obvazů.

Nad ním stál muž. Běloch.

„Vítám vás, četaři,“ schýlil se k Lastovi. „Vítám vás ‚Na konci světa‘. Tuším, koho hledáte. Jsem Denny Key.“

Last se pokusil usednout. „Uhodl jste, Keyi,“ se zaúpěním padl zpět do medvědí kožešiny. „Jménem zákona vás zatýkám!“

„Jen klid, četaři. Nejdříve vaše nohy,“ muž klidně odmotával Lastovy obvazy. „Kdysi jsem studoval lékařství, to už je dávno. Myslím, že zde budete muset přezimovat.“ Key nanášel na obnažené svalstvo hojivou mast. „Nevyužiju vaší bezmocnosti. Počkám, až budete moci splnit svou povinnost.“

Dny plynuly. Nastal čas bouří a sněhových vánic.

Zdravotní stav četaře kanadské jízdní policie se zvolna lepšil. Denně se podivoval, z jaké dálky přicházejí Eskymáci s rozličnými neduhy, aby je Denny Key léčil. Měl neobyčejné felčarské úspěchy – ano, proto byl tak oblíben!

Minulo šest dlouhých měsíců.

Četařovy popáleniny se vyhojily, bez námahy přestál i dvoudenní lov.

Přišel večer s teplým dechem jižního větru.

V dáli poštěkávali psi, muži seděli u hrubého stolu a vůně polévky se mísila s obláčky tabákového kouře.

„Denny,“ četař sáhl po svém tlumoku a vyhlédl ze stanu. „Poznal jsem, že jste dobrý člověk. Pravda, zabil jste. Zastřelil jste vydřidušského obchodníka, který byl pomalejší než vy. Na západě by vás půl roku tahali po soudech, potom by řekli: sebeobrana. Sever chce čin. Střelil jste. Zítra odjíždím – a vy tu zůstanete!“

Denny Key zrudl a v rozpacích smetal ze stolu tabáková smítka.

„Je dost velkým trestem zůstat tady ‚Na konci světa‘. Sever vás potřebuje. Jste tu užitečnější než ve vězeňské cele.“

Nazítří zrána Albert Last odjel a za deset dní podával toto služební hlášení:

„…byl bych zahynul, nebýt tamějšího felčara, který mne nalezl, dopravil do bezpečí a po celou zimu živil a ošetřoval. O Denny Keyovi mi bylo domorodci řečeno, že se z vesnice odstěhoval. Jelikož jsem neobstál v plnění uložené povinnosti, prosím, abych byl propuštěn ze svazku kanadské jízdní policie.“