Na vlně 57 metrů/Berberský čert

Na vlně 57 metrů
Mamba	Berberský čert	Ohnivé znamení

Údaje o textu
Titulek:	Berberský čert
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů , str. 39-34 Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

Orient! Střední Východ! Co kouzla v sobě chovají tato slova.

V mysli vyvstanou představy tajemných doupat kuřáků opia, obrysy mešit, pyramid, oáz, volání dervišů, beduínů, zaklínačů hadů a – průvodčích cizinců. Nebo myslíte, že průvodci cizinců nepatří mezi pozoruhodnosti Orientu?

Velké hotely v Alexandrii, Port Saidu, Bejrútu, Damašku a jinde mají své vlastní průvodce, kteří jsou stále připraveni posloužit cizincům. Zavedou vás ochotně k pyramidám, k hrobům faraónů i do oáz. Obstarají vám nákup pohlednic stejně rychle jako nákup velblouda.

Perlou v řadách těchto výtečníků byl a je snad dodnes Ali Buruk. Ali Buruk byl štíhlý chlapík černých chytráckých očí, tváře jako z čokolády, zabalené do čistého burnusu.

Když jsem ho posledně potkal – byl velice smutný:

„No, Ali? Copak je? Řekni, proč tě vlastně propustili ze služeb hotelu?“ vyzvídám.

Nechce se mu nějak do řeči a odpovídá jen tak na půl úst:

„Sám Alláh ví, sidi! Za mé dobré služby. Přísahám při vousu Prorokově, za dobré služby!“ A opět zarputile mlčí.

Rozumím! Tuším nějakou povedenou příhodu a jsem rozhodnut koupit si Aliho výmluvnost. Dávám mu piastr. Ihned jsem povýšen ze sidiho na efendiho, Efendi naslouchá a Ali zatrpkle vypráví:

„Ředitel hotelu je hloupý, efendi! Nejdříve mi říkal: ‚Ali, ve všem musíš hostům vyhovět, jinak tě vyhodím.‘ – No a já vyhověl, a stejně mě vyhodil!

Před několika dny přišli k nám do hotelu dva cizinci. Velmi bohatí lidé s průvodními listy od samotného paši. Prováděl jsem je po městě, byl jsem s nimi v oáze, všechno jsem jim ukázal, byli tuze spokojeni. Zničehonic se mě jeden z nich zeptal, kde je Berber-Šejtan! U Proroka! Představ si, efendi, ti lidé chtěli, abych jim ukázal Berber-Šejtana! Že prý by si jej rádi vyfotografovali.

Slyšel jsem už různá podivná přání cizinců – ale takovéhle bláznovství? Chceme vidět berberského Čerta! Sám Mohamed ví, jak se o něm dověděli. O slavném náčelníku loupeživých beduínů, o němž jen Alláh ví, kde ho právě hostí Libyjská poušť.

Slíbili mi padesát piastrů, když jim ukáži Berber-Šejtana. Ale cožpak je Berber-Šejtan kozel, kterého bych mohl přivést za rohy? A přece, co říkal ředitel hotelu Alimu? Vyhovět! Jinak – vyhazov! Dobrá, řekl jsem, Ali vyhoví!

Alláh mi dal vnuknutí.

Moudře jsem jednal a ještě večer, když hlasy z minaretu volaly k modlitbám, jsem Berber-Šejtana přivedl.

Přiběhl jsem do hotelu a volám: Efendi, efendi, honem aparát!

Dlouho jsem hledal a konečně mi Alláh dopřál nalézt velkého šejka. Padl jsem před ním do prachu a prosil ho, aby milostivě přišel, že dva cizí efendi si chtějí vzít jeho obraz. Nejdříve mne chtěl dát zmrskat, ale prosil jsem a plakal, až se obměkčil. Chtěl 500 piastrů za svou námahu, podařilo se mi však usmlouvat cenu až na 100 piastrů. Efendi, to štěstí – on přišel! Čeká vás na dvoře domu. Cizinci byli šťastni, že budou první, kdo spatří tvář pověstného berberského loupežníka.

Berber-Šejtan nás již očekával.

Šla z něj hrůza! Měl hustý, černý vous, divoce koulel očima, cenil zuby! V ruce držel dlouhý handžár. Cizinci si ho vyfotografovali Berber-Šejtan dostal sto a já svůj výdělek – padesát piastrů. Všichni jsme byli spokojeni.

Ale pak mne Alláh opustil. Potkalo mě, efendi, velké neštěstí. Nejedno, ale hned dvě! Jeden z těch vzácných cizinců – prokleta budiž ona chvíle – vyšel z hotelu a chtěl si dát vyčistit boty. Zatím co mu cidič čistil obuv, cizinec si prohlížel už hotový obrázek Berber-Šejtana. Dívá se, dívá – podívá se na cidiče bot – a bylo zle! On totiž, efendi, ten cidič bot je můj dobrý přítel a já ho požádal, aby berberského Čerta na chvíli zastupoval; on ten můj přítel umí tak hrozně koulet očima a cenit zuby! No, a co chudý člověk neudělá pro sto piastrů?

Druhé neštěstí následovalo za chvíli.

V novinách byla zpráva, že je tomu dva roky, co Berber-Šejtan byl – oběšen. Řekni, efendi, za dobrou službu zákazníkovi mě vyhodili.

Alláh jim odpusť…“