Na vlně 57 metrů/Živá řeka

Na vlně 57 metrů
Otrávený šíp	Živá řeka	Velké kouzlo

Údaje o textu
Titulek:	Živá řeka
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

Vyčerpáni do posledních sil vrátili se Robert a jeho přítel Archer ze své poslední přírodopisné výpravy zpět do tábora kaučukových plantáží. Ve skladištích ležela obrovská množství surového kaučuku, připraveného k dopravě po řece. Práce už bylo málo a Archer s Robertem začali brzy pomýšlet na novou „výzkumnou cestu“.

Tentokrát chtěli prozkoumat prales severně od ležení. Ta místa nebyla, pravda, již neznámá, ale přátelé si dali nový úkol: kromě brouků a motýlů chtěli hledat vzácné druhy orchidejí, a ty se vyskytují právě tady, v severní části poříčí Amazonky.

Dobře vybaveni potravinami, tlumoky a loveckými puškami se vydali z tábora. Cesta pralesem byla obtížná a namáhavá, místy se musili prosekávat, takže v některých úsecích neušli ani kilometr za hodinu. Přestože byli již celé hodiny na cestě, nebyli příliš vzdáleni od tábora.

Nadešel večer.

Rozhodli se přenocovat na mýtině u okraje pralesa; připravili ohniště a po večeři se uložili k spánku. Prales ztichl…

Bylo asi půl čtvrté ráno, když pojednou les ožil! Ptáci spustili povyk, zprvu jen několik jich přelétlo mýtinu, po chvíli již celá hejna s křikem opouštěla prales. Robert, který měl právě hlídku, zbystřil pozornost… Teď i opice zmateně prchají z pralesa!

Rozednilo se zatím úplně, ale neklid zvěře vzrůstal. Robert se rozhodl vzbudit Archera.

„Hej, příteli, vstávej! Něco se děje!“

Archer byl vmžiku na nohou.

„Archere, zvěř utíká! Trvá to už dobrou půlhodinu. Co to znamená? Zahlédl jsem i jaguára, běžel tam přes planinu. Že by snad někde hořel les?“

„Pochybuji, není cítit kouř. Pro všechny případy sbalme svoje věci a buďme připraveni!“

Útěk zvěře ustával, teď už jen sem tam nějaký opozdilec mizel v houštinách.

„Roberte, všechna zvěř prchá jedním směrem – to je podezřelé! A teď to podivné, nepřirozené ticho!“

Robert chtěl něco říci, ale Archer prudkým pohybem ruky naznačil, aby byl zticha. Pak naklonil hlavu dopředu a naslouchal…

„Slyšíš ten šum? Jako když v dálce teče potok, slyšíš?“

„Ano, teď to slyším docela zřetelně. Co je to? Teď je to silnější, jako když prší v lese. Co to může být?“

„Vem naše věci a pryč! Jsme asi zrovna v proudu. Už jsou tady! Podívej, tamhle, tamhle, všude! Termiti! Rychle pryč odtud!“

Na kraji mýtiny se objevil černý pruh. Z lesa se jako láva vyvalila obrovská řeka – živá řeka – mravenců! Miliardy a miliardy termitů v pohybu! Vše zelené mizelo jakoby spáleno pod silnou vrstvou jejich těl.

„Ale, Archere, vždyť se tak rychle nepohybují, nemohou nás přece dostihnout. Stačí, když půjdeme krokem,“ namítal Robert.

„Jsi na hrozném omylu! Nemůžeš vědět, jestli už teď nejsme proudy mravenců obklíčeni. A pak, jejich pochod může trvat i několik dnů. Nezastaví sejdou stále a stále kupředu a nakonec? Dostihnou! Podívej se…“

Proudy mravenců narazily na velkého hada. Plaz byl v mžiku pokryt vrstvou termitů, pod kterou doslova zmizel.

Oba přátelé se dali rychlým během zpět k táboru.

Po několika hodinách usedli k odpočinku. Zdálo se, že unikli hrozné živé řece. Nasnídali se trochu ze svých zásob, a právě když uchopili znovu zavazadla, ozvalo se v pralese známé šumění.

„Už jsou tady! Co jsem říkal? Myslím, že je to proud několik set metrů široký. Směřuje k táboru. Musíme si pospíšit a varovat Kennyho!“

Cestou spatřili mnoho staveb termitů, ze kterých houfně vylézali malí černí obyvatelé, aby se připojili k postupujícímu proudu. Jaká sílaje žene dohromady a pudí k hromadnému, kolik dní trvajícímu pochodu? Jedině oheň nebo voda dokáží zastavit jejich pochod.

Bez dechu doběhli Archer s Robertem do tábora a vpadli do kanceláře:

„Kenny, termiti! Proud táhne k táboru!“

Víc nemusel Archer zkušenému správci povídat. Kenny byl skokem před kanceláří, v jeho ruce se ocitl revolver. Několik ran do vzduchu na poplach.

Lidé vybíhali z baráků a v několika minutách byli všichni shromážděni před kanceláří. Kenny uděloval rozkazy:

„Deset mužů pro barely s naftou! Posekejte porost kolem tábora, dejte v pásech na hromady, polijte naftou, a až přitáhnou – zapálit! První pás dvě stě kroků, druhý sto padesát od ležení! Dvacet mužů svázat z prázdných beden vor a připravit se u řeky! Kdybychom je ohněm nezadrželi, pak zbývá jen – řeka. Ostatní snesou zásoby potravin ke břehu!“

Pracovalo se horečným tempem, všichni věděli, jaké nebezpečí hrozí. Posekali křoviny, vršili je do ochranných pásů a polévali naftou. Sotvaže byl dohotoven druhý pás, objevili se první mravenci – jakýsi předvoj! Muži je ubíjeli košťaty, narychlo svázanými z haluzí.

V několika minutách se přiblížil hlavní proud. Kam oko dohlédlo, valil se černý tok živé řeky.

„Zapálit pás!“

Naftou politý porost, zapálený z mnoha stran, vzplanul mohutnými plameny. Řeka termitů se vlila do ohně! Praskot a pálení miliónů tělíček, pach kyseliny mravenčí, syčení. Proud se dále vlévá do plamenů, mění se v popel, ale nezastavuje se!

Nové a nové davy černých tvorů vstupují do plamenů.

Oheň slábne, dušen vrstvou spálených termitů a mravenčí kyseliny. Z dělníků se lije pot, oči rudnou a slzí čpavým dýmem. Místy oheň uhasí a přes spáleniště a vrstvy mrtvých termitů postupují a valí se stále noví a noví!

Mezi prvním a druhým pásem je čtyřicetimetrová mezera. Těchto čtyřicet metrů se rychle plní černým hmyzem.

Několik mužů bolestně vykřiklo, postupující termiti divoce koušou. Rychle je zapálen druhý pás a opakuje se to, co se před chvílí odehrávalo u první překážky. Situace se stává pro mužstvo tábora kritickou.

Správce Kenny, který dostal zprávu, že termiti prošli prvním pásem, rozhodl:

„Musíme rozbít ten proud! Obalte košťata z haluzí pytlovinou, namočte do nafty a zapalte! Házejte je co možno nejdál do proudu!“

Kennyho nápad byl skvělý.

Hořící pochodně padaly do masy termitů. Nastal zmatek. Pevně semknutý šik začal kolísat, ztratil směr. Po pěti minutách začal postupovat kamsi doprava, mimo tábor.

Několik mužů, kteří byli vysláni sledovat proud živé řeky, se vrátilo pozdě odpoledne se zprávou, že mravenci zmizeli hluboko v pralesích.