Na houby šel — srnu našel

Údaje o textu
Titulek:	Na houby šel — srnu našel
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 27, č. 224. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	17. 08. 1887
Licence:	PD old 70

Do soudní síně vstupuje shrbený stařec, 60letý cvokař František Hájek ze Lhotky u Hořovic. Vstupuje bosý do sálu, tak jak byl přišel až do Prahy, neboť má jakousi zastaralou nemoc páteře a nemůže se ohýbati, jak je k obutí nutno. Krom toho nemá vůbec bot. Stařec ten je dosud zachovalý a dnes pohnán před soud pro zločin krádeže, jako — pytlák.

Předseda soudu pohlíží naň útrpně a vítá ho slovy: Tak vy rád kousek zvěřiny, Hájku?

Hájek, který byl mezi tím usedl, pracně vstává a mluví rozhodně: „Poníženě prosím, milostpáni, to ne! Já složím smrtelnou přísahu, že jsem tu srnu našel a že jsem ji chtěl odvésti na patřičné místo…“

Předseda: Nu, počkejte, Hájku, dojdem k tomu ke všemu.

Žaloba státního zastupitelstva vypravuje krátce, že dne 30. června asi ke třetí hodině ranní konal četnický závodčí František Máj hlídku blíže samotiny „Lopatárny“ na zbirovském panství a tu spatřil muže, nesoucího na zádech nůši. Jak uviděl muž četníka, hodil nůši přes plot do zahrady a dal se na útěk. Byl však četníkem dohoněn a vrácen k nůši, v niž nalezl četník po sejmutí hadru srnu, okem chycenou. Zatkl tedy Hájka a dodal ho soudu.

Hájek popírá, že by byl na srnu políčil a že ji chtěl pro sebe podržet, avšak tvrdí, že již dne 29. června šel do lesa na houby a tu uhlídal v houšti ležet srnu, ale valně prý si jí nepovšiml. Dne 30. června z rána však na ni vzpomněl a šel pro ni, aby ji odnesl k panu lesnímu, od něhož prý očekával za to nějakou odměnu. Naproti tomu však udává četník, že šel Hájek zcela opačným směrem, než k lesnímu na Bezdědičky a šel prý vůbec oklikami k vesnici.

Obžalovaný popirá i při líčení, že by byl na srnu políčil. Šel prý jenom na houby a při té příležitosti ji nalezl. Odvolává se na své stáří a dosavadní zachovalost a tvrdí, že mu nikdy ani nenapadlo, aby pytlačil.

Předseda: Ale proč jste tedy zahodil nůši, když jste spatřil četníka a proč jste utíkal?

Obžalovaný: Milostpáni, prosím, ze strachu, aby mne četník nebil. Ale neušel jsem tomu, on mne přece sfackoval…

Pak vypravuje Hájek, že byla srna beztoho zkažená, že hrozně zapáchala a že v ní bylo na tři prsty červů a dodává: Prosím, kdybych já si políčil na srnu, tak ji nenechám sežrat červům!

Soud přes popírání obviněného nabyl přesvědčení o jeho vině, ale odsoudil ho vzhledem ke mnoha polehčujícím okolnostem jenom do žaláře na 14 dní.

Předseda: Nastoupíte si hned trest?

Hájek: Prosím, rád bych šel teď domů, mám ženu na smrt nemocnou, nemůže se ani hnout…

Šel tedy zatím domů.