| Na šachtě - Díl III František Sokol-Tůma | ||
| XXXVIII | Několik poznámek na vysvětlenou | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Několik poznámek na vysvětlenou místo předmluvy a doslovu |
| Autor: | František Sokol-Tůma |
| Zdroj: | SOKOL-TŮMA, František. Na šachtě III. Praha : Julius Albert, 1948. s. 377 - 379. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Letopočet není uveden; nejspíše 1903 nebo 1904 (1904 vyšel poslední díl románu v 1. vydání a Sokol-Tůma se zúčastnil krajanského veletrhu v USA). | |
NĚKOLIK POZNÁMEK NA VYSVĚTLENOU MÍSTO PŘEDMLUVY A DOSLOVU.
Nechtěl jsem řešiti nějaký problém nemaje v úmyslu vnucovati své názory aneb za přijaté myšlenky stavěti sebe a volati: »Tak to je a tak to býti musí.«
Zasáhl jsem tu směle do života bez ohledu, koho jsem nahmátl, postavil jsem ho na dějiště. Jedno tanulo mi na mysli, abych nikoho nepostavil zbytečně do stínu, abych každému popřál světla, mnoho-li zaslouží.
Zdá se mi býti oboustrannou chybou, viděti vždycky na straně dělnictva jen samé mučedníky a na straně zaměstnavatelů samé darebáky a utiskovatele. A proto volil jsem děj, v němž bych mohl ukázati dobré i zlé stránky obou táborů.
Vyhýbal jsem se všemu nemožnému, jakož jsem se zúmyslně vyhnul stávce, již ponechal jsem sobě pro knihu jinou. Vůdcem mým byla skutečnost, aneb do jisté míry děj skutečnosti a pravdě odpovídající. Proto první díl zdá se býti poněkud smělý, ale má hájiti stanovisko, z něhož vychází názor na lásku nespoutanou, poddávající se s celou vášní a silou, a na lásku z povinnosti.
Postavil jsem několik figurek a vzpříčil jejich touhy a zkřížil jejich cesty. Z toho vznikla katastrofa… Bez viny.
Mnohé v této knize bude vzdálenějším čtenářům nesrozumitelno a mnohým v našem kraji nejasné.
Něco pochází z neznalosti našeho kraje a života zdejšího a jiné opět z toho, že zúmyslně přecházel jsem mnohé věci i data, abych se vyhnul, podezření — — —
K vyvrcholení děje volil jsem hroznou katastrofu závodu »Herminegildy«, při níž zahynulo šestnáct horníků. Volil jsem děj tento právě z toho důvodu, že nebylo dosud vysvětleno, jakým způsobem nastalo spojení elektrických drátů, z nichž požár povstal, a za druhé, že jsem tuto událost sám zde prožil.
V kapitolách od XXIX. přidržuji se více méně skutečnosti a značkou [1] poznamenávané věty a údaje spočívají na skutečné pravdě, podle níž se vine románový děj.
Mnohé v této knize, ba velice mnohé, vytrženo je ze skutečného života, ale snahou mojí bylo udržeti a postaviti vše tak, aby tomu bylo porozuměno, ale aby to bylo oděno románovým hávem.
Proto jen mnohé propleteno a přesunuto nebo spojeno, že neodpovídá mnohdy době, a u znalců našeho kraje činí dojem neznalosti poměrů aneb údajů za sebou následovavších.
Mnohá sem vložená pravda již v době vycházení této knihy překvapovala na místech, kam byla mířena, a vynesla mně buď zjevnou nenávist aneb tichý souhlas. Hádáno a hledáno a pátráno po spolupracovnících, totiž po těch, kdož prý mne — informují. Ba hádáno i na jednoho z vyšších horních úředníků. K tomu odpovídám klidně, že spolupracovníků jsem v žádném směru — neměl. Vždyť to potvrzují i mnohé chyby, náhodně učiněné, za jejichž prominutí na tomto místě slušně žádám.
Co jsem měl za úmysl při psaní této knihy? Odpovídám krátce: V mnohém prospěti a ukázati ten život dole a nahoře, city a pacity, život, vášeň, lásku, radosti, touhy a sny — vše, co tvoří život lidský ve dvojí formě a s dvojí různou tváří: s pravdou, přetvářkou, pokrytectvím a maskováním. Malého i velkého člověka jsem chtěl ukázat, i ty kompromisy, jimiž člověk uzavírá stále smlouvy se životem. »Život je složen ze samých kompromisů,« praví jistý filosof, a u nás, v našem kraji, kompromisy nejen se životem, ale i s vlastním já.
Dohadováno i, kdo prý je ten závodní Dušan. I tu pravím: nikdo ze žijících zde závodních, ale přál bych sobě, aby tu jeden podobný Dušan žil — — —
Co mluví Dušan řediteli při zasnoubení, je vzato ze skutečnosti, dnes dosud zahalené, ale co nejdříve odhrne se clona, a český inženýr bude na našem revíru — zvláštností. Dnes je již vidět, jak vše k tomu směřuje.
Mnohé věci v této knize jsou tak pravdivy, že musel jsem je po druhé přepracovati, aby tak přílišně nekryly se s osobami — dosud žijícími.
V třetím díle románu ostravské trilogie: »Pan závodní«, k němuž mám již materiál, vykreslím obraz dělnictva, hájícího své postavení, domáhajícího se zlepšení svého postavení, jakož i vznik a celou hrůzu vyprovokované stávky a proto jen vydávám se na cestu do Ameriky, abych mohl klidně srovnati a měřiti život sociální tam i zde.
A tím se, milý čtenáři, s tebou loučím.
Připravil-li jsem tě touto knihou o drahocenný tvůj čas, promiň. Chtěl jsem ti ukázati něco z onoho kraje, jemuž se přezdívá, a nikoliv neprávem, »Černé království«.
V Brémách, dne 31. května, na lodi »Císař Vilém II.«
Frant. Sokol-Tůma
- ↑ 1