Muzika, pivo a — krev!

Údaje o textu
Titulek:	Muzika, pivo a — krev!
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 25, č. 105. s. 2 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	17. 04. 1885
Licence:	PD old 70

Jestli ovzduší velikých měst příznivo plemenění a vývinu existencí à la Bílek a jeho kumpáni, zjevují se nám případy ze života venkovského ve své původní surovosti, usedneme-li v soudní síni a nasloucháme-li zapisovateli, jenž klidně předčítá spisy státních zástupců, jež takořka denně vycházejí v novém, někdy pramálo pozměněném vydání. Kolik těch „holubičích“ povah bylo odvedeno od muziky do šatlavy a pak do vězení — ale málokdo z venkovských rytířů béře sobě příklad a jak jen trochu se mu naskytne příležitost, přičiňuje se usilovně, aby ho také — mohli zavřít.

Včera usedli na lavici obžalovaných před čtyřčlenným soudem tři mladíci, vzezřením skoro ještě chlapci, jimž mělo by se našvihat rákoskou — a čeká na ně kriminál. Historie je docela krátká.

Jan Novotný, 22letý nádenník v Obořišti, Matěj Hrubý, 24letý obuvnický pomocník v Obořišti a Ant. Horák, as dvacítiletý mlynářský, sešli se o letošních Hromnicích v hospodě Jana Sklenáře ve Svatém Poli, v okresu dobříšském, aby se při muzice „pobavili“. Zábava dlouho netrvala a Jan Novotný a Ant. Horák odcházeli z ní s krvavými hlavami. Věc povstala tak, že Ant. Horák přišel k muzikantům, dával jim na pivo a poroučel si, aby mu zahráli; ale Jan Novotný měl zaplaceno již dříve a chtěl, aby jeho písnička měla přednost a poněvadž se mu zdálo, že Ant. Horák nechce ustoupit, chtěl si zjednat přednost násilím. Kde vzal tu vzal hůl s kulatou, kostěnou hlavicí a řink! řink! již měl Horák v hlavě díru. Odpovědí Horákovou byla rána sklenicí. Tu se zdálo Matěji Hrubému na čase, aby zakročil, i začal bez rozpaků mazat do Horáka. Horák odnesl si mimo díru do hlavy ještě ránu do čela, až se mu obličej krví zalil, a poranění prostředního prstu, tak že nemohl čtrnácte dnů pracovat.

Novotný byl raněn střepy sklenice na uchu a na pravé ruce nad malíkem.

Skoro všichni tři obžalovaní se více méně ke svému skutku přiznávají, a je dobře, že se přiznávají, neboť celá řada svědků, jež si povolali, neví nic. Ani Jos. Bouška, syn rolníkův ze Sv. Pole, ani Václ. Sirotek, skoták z panského dvora tamže, ani hudebník Brož, jenž by byl přišel málem o své housle, ani rolník Merhaul — nikdo nepovídá slavnému soudu nic nového. Nejméně však toho ví Jan Sklenář, hostinský, rozkošná to figura! Vchází do síně, mna si rozpačitě ruce, a usmívá se na všecky pány soudce, ba i na pana státního zástupce tak líbezně, jako by mu měla splynout se rtů otázka: „Poroučej' holbičku, poroučej' milostpaní?“ A neví nic. Neví, kdo začal, neví, jak to skončilo, neboť se patrně na začátku ztratil a vrátil se do šenkovny, když bylo po všem. Ví jen, že mu rozbili několik sklenic. Zdá se, že mu dělá soud náramné potěšení, a mrzí ho jen poznámka jednoho z pánů soudců, „že u něho bývají často pranice“, ke kteréž nenalézá odpovědi. Teprve na chodbě přichází opět k řeči a povídá: „Počkejte, chaso, já vám dám podruhé zas tak dobré pivo! Pak se mi ožerete a děláte mi takovou ostudu!“

Výsledek: Novotný a Hrubý odsouzeni ku vězení 14dennímu, Horák na 8 dní.

Mimo to jsou Novotný i Hrubý povinni, zaplatiti Horákovi za utrpěnou bolest a za ušlý výdělek 40 zlatých.

Všichni tři nastupují trest ihned a hospodský Jan Sklenář potřásá hlavou:

„Jo, to mají ze pranice! U muziky se má jen tancovat!“