Muni/2016/září/Po olympiádě si chci od kola odpočinout. A studovat

Muni/2016/září
Anketa: Jak strávíte první den nového semestru?	Po olympiádě si chci od kola odpočinout. A studovat	6 výmluv, proč nejet na Erasmus

Údaje o textu
Titulek:	Po olympiádě si chci od kola odpočinout. A studovat
Autor:	Masarykova univerzita, Martina Fojtů
Zdroj:	Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S. 15. Dostupné online. ISSN 1801-0806
Vydáno:	19. září 2016
Licence:	CC BY 3.0

Dráhový cyklista Pavel Kelemen se na univerzitě ještě ani pořádně neukázal, do prvního ročníku na fakultu sportovních studií nastupuje teprve teď v září. S čím už má ale zkušeností hodně, to jsou olympiády. V srpnu byl už na své druhé, po Londýnu reprezentoval Česko i na hrách v Riu.

Už jste se po návratu z Brazílie vzpamatoval?

Teď mám volno, a to pár dnů nejspíš ani nesednu na kolo (pozn. red.: Rozhovor se odehrál na konci srpna.). Budu mít delší dovolenou než obvykle. Už před hrami jsme se domluvili s trenérem, že následující rok bude volnější, protože poslední dva roky byly hrozně náročné. Navíc se chystám studovat.

Rozhodnul jste se tak právě i s ohledem na to, že nastupujete na vysokou?

To úplně ne. Na školu jsem se zkoušel hlásit víckrát. Nejdřív jsem studoval v Olomouci, ale tam jsem ve druháku skončil, nestíhal jsem dojíždět. Pak jsem to zkoušel další rok v Brně, ale nepovedl se mi Test studijních předpokladů a až teď jsem se konečně dostal. Když máme sezonu a tréninky, tak jsem víceméně pořád v Brně, doma v západních Čechách jsem jednou za měsíc. I proto jsem chtěl na vysokou do Brna, mělo by to fungovat líp než s dojížděním do Olomouce.

Čí to byl nápad, abyste se přihlásil? Měl na to vliv Robin Wagner, váš kolega z reprezentace, který už na Muni chodí?

Ne, to ne. Sám si říkám, že je to pro mě dobré. Já ještě přesně nevím, co budu dělat, až skončím s kariérou, ale vím, že by bylo dobré před jménem něco mít napsané a že kolem sportu se budu stejně točit pořád. Proto mi přijde fajn se v tom rozvíjet na sportovce. Že někdo studuje vysokou školu a dokáže se nominovat na olympiádu, to je v Česku dost vzácný jev. Vy jste byl letos navíc na olympiádě už podruhé. Jaké pro vás Rio bylo?

Už se mi o tom ani nechce moc mluvit, protože to pro mě nebylo zase tolik úspěšné. Do Ria jsem letěl s trochu jinými ambicemi, chtěljsem určitě dokázat víc, než se mi povedlo, ale bohužel se mi nepodařilo vyladit formu. Když nemáte nohy, tak na místě už s tím nic neuděláte. Ale v životě se stanou horší věci.

Poznáte už před závodem, že zrovna tohle není den, kdy se vám bude dařit?

Před olympiádou jsme byli na soustředění v Americe, připravovali jsme se ve vyšší nadmořské výšce, s čímž jsme doteď neměli vůbec žádnou zkušenost. To se mi jezdilo dobře, měl jsem i rychlé časy, když jsme pak jezdili trénovat na dráhu do Vídně. Všechno vypadalo, že to půjde. Ale pak jsme přiletěli do Ria a výkonnost mi šla den ode dne dolů. Co za to může? Faktorů může být plno – aklimatizace, že mi to zkrátka nesedlo. Těžko říct. Před čtyřmi lety v Londýně jsem byl určitě nervóznější. Letos jsem měl o čtyři roky víc zkušeností, znal jsem jezdce, v tom je rozdíl. Ale také v tom, že teď jsem na sebe cítil větší tlak, abych zajel dobrý výsledek. Že něco zajedu, jsem od sebe očekával i já, ale bohužel se to nepovedlo. Ještě musím s trenérem probrat, kde přesně se stala chyba.

V Londýně jste před čtyřmi lety zazářil, ačkoliv jste se v té době dráhové cyklistice věnoval jen krátce.

To je pravda, do 19 jsem dělal bikros. Pak jsem se na přelomu roku 2009 a 2010 přestěhoval na dráhu a za dva roky jsem jel na olympiádu.Hodně rychle mi vyletěla výkonnost.

Věřil jste, že to půjde stejně rychle i dál?

Je pravda, že jsem se hodně rychle dostal na výbornou úroveň, ale když chcete mezi úplně nejlepší, tak už to tak dobře nejde. Na top časy se nevypracujete během půl roku, to už se musí sejít všechno se vším.

Když pomineme sportovní stránku, jak olympiádu hodnotíte? Protože před ní i po ní se o organizaci napovídala spousta věcí.

Je pravda, že v Londýně měli organizaci určitě vychytanější, ale vesnice mi přišla hezčí v Riu. Jenže třeba my Češi jsme měli ve výpravě všechno vychytané velice dobře. S českými sportovci jsem se vůbec potkával hodně, což bylo fajn, hlavně s atlety nebo tenisty. Líbí se mi, že na olympiádě člověk narazí i na jiné lidi než pořád jenom na cyklisty a přijde do jiného prostředí.

Porovnáváte se mezi sebou?

Jasně, povídáme si, co a jak, jak kdo trénuje a kdo kde byl. Je zajímavé slyšet třeba od atletů, jak se psychicky připravují, když odjíždí brzo na závody. Já mám problém, že když jedeme někam hodně brzo, tak už mě to nebaví, emoce jdou dolů. V Riu jsem se ale bavil v posilovně s trenérem českých atletů a ten mi říkal, že oni se snaží jezdit maximálně týden dopředu, protože o tom vědí. Vědí, že pak nabuzení u sportovců padá. Rád jsem slyšel, že to není jen můj problém, protože u cyklistů si na to stěžuju jenom já. Ale jinak je na olympiádě samozřejmě skvělé, že jste tam pořád mezi nějakými novými lidmi. Chodili jsme se dívat i na jiné sporty, takže tam to utíkalo hrozně rychle a delší pobyt mi vůbec nevadil. Ale jinak už mám se soustředěními nebo delšími výjezdy někam ven docela problém.

To zní, jako že teď nemáte úplně motivaci se rychle vracet na závody. Plánujete nějaký další sportovní přestup?

Já si teď chci vážně odpočinout, poslední čtyři roky byly náročné a ten poslední úplně nejvíc.

Dá se popsat, v čem se příprava před olympiádou liší?

Kvalifikace na hry trvá dva roky. Dva roky po olympiádě jsou takové volnější, spousta lidí se moc nesoustředí a pak do toho začnou všechny státy hrozně bušit. Na závodech se honíme za každým bodem a je to hrozně náročné.

Pavel Kelemen

Mistr Evropy v dráhové cyklistice se narodil v roce 1991 v Domažlicích. Původně závodil na bikrosu, na přelomu let 2009 a 2010 ale přestoupil právě na dráhu. Nominoval se už na olympiádu v Londýně, kde zajel ve sprintu 10. místo. Na letošních hrách v brazilském Riu de Janeiru úspěch nezopakoval, skončil 17.