Muni/2016/listopad/Studentka našla v Texasu druhé Česko

Údaje o textu
Titulek:	Studentka našla v Texasu druhé Česko
Autor:	Masarykova univerzita, Martina Fojtů
Zdroj:	Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, listopad 2016. S. 17. Dostupné online. ISSN 1801-0806
Vydáno:	14. listopadu 2016
Licence:	CC BY 3.0

Málokterá bakalářská práce sklidí ohlas doma, natož v zahraničí. Alici Luňákové z pedagogické fakulty se však s tou její podařilo zaujmout stovky lidí v americkém Texasu. Psala o příchodu českých emigrantů do země a na přelomu srpna a září o tom mluvila přímo v Texasu na sérii několika přednášek s názvem How kolaches came to Texas.

Co má znamenat slovo kolaches? Je to do angličtiny převedené české označení pro koláče. Právě ony jsou jedním ze symbolů, které původní zemi dnešních obyvatel pořád připomínají. Ačkoliv řada z nich už nemá tušení, kde se tento druh pečiva ve Spojených státech vzal.

„Ve druhé polovině 19. století sem odcházelo hodně lidí hlavně z Moravy. Spousta chalupníků si tehdy vydělávala prodejem vlny, jenže Rakousko-Uhersko se jednoho dne rozhodlo, že už vlnu nebude vykupovat, a oni se ocitli bez živobytí,“ popisuje Luňáková situaci, která ústila v to, že rodiny prodaly svoje domy a přes Hamburk zamířily do amerického přístavu Galveston.

Kolik jich přesně bylo, to bylo složité odhadovat dříve, natož dnes. Odcházející člověk si totiž mohl ponechat rakousko-uherské občanství pro případ, že by se chtěl vrátit, a v evidenci lidí opouštějících zemi navíc panovaly zmatky. Jedna publikace tak uvádí, že od roku 1850 do začátku 20. století do USA dorazilo 300 tisíc lidí z Moravy a z Čech. Jinde lze ale najít čísla až okolo milionu.

Podle Luňákové bude reálný počet někde kolem 600 tisíc emigrantů. „Díky tomu jsem devět tisíc kilometrů od domova našla ještě dnes druhé Česko,“ vzpomíná s úsměvem studentka, která se do Texasu nejdřív dostala díky studijnímu pobytu.

Když viděla, jak dnes už Američané pořád tančí polku, jedí koláče, dodržují tradice a mají české školy nebo kulturní centra, řekla si, že o nich napíše svoji bakalářskou práci, a na místo se vrátila podruhé kvůli výzkumu. „Teď v létě jsem tam byla už potřetí, abych jim vyprávěla, na co všechno jsem přišla a jak to s jejich příchodem do země bylo.“

„Většina z místních lidí už česky rozumí jen základním frázím a slovíčkům a nemají na zemi svých předků vazby. Když se s nimi ale člověk baví, zjistí, že toho o Česku hrozně moc vědí a jsou na něj moc hrdí,“ říká Luňáková.

Původně měla na letošní léto naplánované čtyři přednášky, nakonec jich ale bylo sedm. Na tu největší na Baylor University dorazilo asi 300 lidí. „Když jsme ji chystali, řekli mi organizátoři, že je v sále 125 míst. Hlavou mi proběhlo, že se to nemůže zaplnit a že to bude ostuda. Ale plno bylo už na začátek a pořád chodili další a další lidé,“ vzpomíná Luňáková, která později zjistila, že někteří návštěvníci strávili kvůli tomu, aby se o původní zemi své rodiny dozvěděli víc, v autě i několik hodin.