Muni/2016/říjen/Nejlepší pedagožka: Mám ráda jasná pravidla

Údaje o textu
Titulek:	Nejlepší pedagožka: Mám ráda jasná pravidla
Autor:	Masarykova univerzita, Ema Wiesnerová
Zdroj:	Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, říjen 2016. S. 2. Dostupné online. ISSN 1801-0806
Vydáno:	17. října 2016
Licence:	CC BY 3.0

Když Lenka Dobešová dokončila studia na právnické fakultě, šla jako koncipientka do advokátní kanceláře. Po roce a pár měsících se však na školu vrátila a začala učit. Po dvaceti letech strávených za katedrou získala letos Cenu rektora pro vynikající pedagogy v oblasti společenských věd.

Domnívá se, že na cenu ji navrhli studenti, a velmi si jejího zisku váží. „Od počátku návratu na fakultu jsem chtěla učit,“ říká žena, která tvrdí, že pedagog přistupuje stejně k tříletému dítěti i k vysokoškolskému studentovi. „I dospělý člověk ocení určitý systém, jistotu. Proto mám ve výuce ráda pevné body a jasná pravidla, o která se mohou studenti opřít, a je jim jasné, co od nich očekávám. Zároveň musím být přísná i sama na sebe a dodržovat, co slíbím,“ přibližuje své hlavní zásady pedagogické práce.

Oceňuje také zpětnou vazbu a chce, aby jí studenti říkali vše, co nepochopili. „Na této práci je krásné, že pracujete s lidmi, kteří toho už hodně vědí a mohou vás neustále posouvat. V právu je málokdy něco stoprocentní jako v matematice a máloco má jediné řešení. V seminářích se studenty o všem diskutujeme a často je napadnou věci, které posunou nahlížení na látku probíranou už několik seminářů trochu jinam,“ vyzdvihuje práci se studenty Dobešová.

Než studenta ohodnotí u zkoušky známkou, snaží se podle vlastních slov o co nejobjektivnější posouzení jeho výkonu. „Vždy o tom důkladně přemýšlím a i vyhození od zkoušky se snažím doprovodit úsměvem a hlavně doporučením, jak se má student na příště lépe připravit,“ říká Dobešová z katedry občanského práva.

Na dnešní době jí vadí především odlidštění, které se projevuje i ve výuce. „Řada věcí se přezkušuje testovým způsobem, komunikujeme přes e-mail. I když písemné testování úplně zrušit nemůžeme, byla bych ráda, kdyby se na humanitních školách i nadále ponechalo ústní zkoušení, vhodně doplněné klauzurními pracemi, v nichž by studenti dokázali spojit dílčí otázky do jedné ucelené kauzy. Jestliže se například naši absolventi mají živit jako právníci a neuměli by se vyjádřit, sdělit věci klientovi, bylo by to špatně,“ podotýká právnička.

Dobešová učí především první a druhé ročníky a jak říká, hodně studentů nastupuje na práva s představou, že budou hned umět uzavírat smlouvy či rozhodovat o vině a nevině člověka. „Studium práva ale taková zábava není. Všechny tu čeká spousta teorie, filozofie či dějin. Týká se to i občanského práva a já se snažím ukazovat jim na příkladech ze života, k čemu je teorie v praxi potřeba,“ popisuje studium Dobešová.

Vyhovují jí jak přednášky pro sto padesát lidí, tak semináře pro dvacet studentů. V seminářích se snaží studenty co nejvíc zapojit. „Pokud tam někdo takzvaně vypne, snažím se mu dát najevo, že je to jednak neslušné vůči mně a že tím hlavně ubližuje sám sobě,“ vysvětluje svůj přístup ke studentům právnička.

V přípravě je hodně pečlivá, a proto také požádala o přeřazení na pozici lektora a utlumila svůj vědecký výkon. „Musím se samozřejmě vzdělávat a zdokonalovat, ale péče o rodinu a pedagogické nasazení mi neumožňují pracovat intenzivně ve vědě,“ podotýká matka šesti dětí. Právě ty jsou jí inspirací pro pedagogickou práci. „Na vlastních dětech jsem poznala, že to, co do nich člověk vloží, se mu vrátí. A platí to i pro studenty.“