Muži zítřka

Údaje o textu
Titulek:	Muži zítřka
Autor:	Emanuel Moravec
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 49, č. 649***, str. 2 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	20. 12. 1941
Licence:	PD old 70

V písku prázdného polského kraje začali svou velikou dějinnou pouť. Brali ve zteči opevnění, pod palbou přeplouvali řeky. Lámali polské jednotky, jako smršť rve s praskotem les špatně zakořeněný.

Pak přišlo Norsko. Lodi, které nedbaly britské přesily na moři, letadla, která se nelekala mlh, moře a hor, nesla je do severních dálav. Tam už nestačila odvaha. Tam statečnost musila podepřít veliká víra. Vytrvali, zvítězili a zahnali Angličany do moře. Týl Říše byl zajištěn. Severní křídlo protibritské fronty zakotvilo v otevřeném oceánu. A nyní měli vyrazit z britské pěsti meč, kterým tato mávala v Evropě. Šlo o to porazit Francii a zahnat Angličany po druhé do moře.

I to se stalo. Německý voják prolomil Maginotovu linii, pronikl na svých tancích až k pobřeži Kanálu, přes který prchali Angličané domů. Rozbil a zajal francouzské armády. Francie kapitulovala s vědomím, že podlehla nepříteli stejně mocnému jako velkomyslnému. Fronta na západě zmizela. Zůstaly jen dlouhé břehy Evropy, obrácené proti britským ostrovům. Angličané zaútočili však zatím na Italy v severní Africe. Německý voják jde kamarádu na pomoc. V letadlech a tancích žene africkou pouští Angličany k egyptským hranicím. Tak začalo jaro 1941. Britové vzbouřili Balkán, ale odtud je německý voják zahnal do moře a vypudil je z Kréty.

Polární kraje — africká poušť — svahy Pyrenejí. Tyto prostory prošlapal, nad nimi proletěl, jimi se probojoval. Ale to nebyl ještě konec jeho velikého dějinného údělu, jeho nezměrné, mlčelivé obětavosti. V červnu dunění německých letadel a řev německých děl ohlašoval počátek největších tažení této války na východě proti nepříteli nejzarytějšímu, nejneústupnějšímu a nejbezohlednějšímu k sobě. Ale i ten ustupoval, a na bojištích ruských smutných dálek zanechával desetitisíce děl, tanků a letadel. Na čtyři miliony zajatců poslal vitězící německý voják do týlu. Tisíce a tisíce kilometrů propochodoval k východu. Brodil se bahnem, dusil se horkem v Azovské stepi. Znovu přišlo bláto a s ním zima, sníh a těžké mlhy. Nic ho nezastavilo, jedině rozkaz. Páčil opevnění stejně nepřístupná jako duše sovětského vojáka, který je bránil. Od španělských hranic až k Donu. Od Severního mysu až do saharské pouště. Tyto veliké prostory znaly jeho šedý stejnokroj, jeho pevnou tvář a jistý, stejnoměrný krok. Všude tam zanechal kus své slávy i svou krev — křiže s přílbou. Prvá část velikého klání byla ukončena v těchto dnech, kdy se z evropské války stala druhá válka světová.

Celých dvacetsedm měsíců německý voják sám nesl na svých bedrech těžký úkol předvoje nového řádu, nového světa, nového zítřku. Co bylo v Polsku, v Norsku, ve Francii, v severní Africe, na Balkáně a v sovětském Rusku, to vše představovalo logický, pevně skloubený řetěz operací, jejichž cílem bylo získat nové Evropě a nové Asii dobrou výchozí základnu pro rozhodný boj s překonaným kapitalismem a se zaprodaným komunismem.

Za touto znamenitě vybudovanou, dobrým týlem opatřenou frontou, která je dílem nejlepšího vojáka všech dob, musí nyní národové evropského společenství a národové Asie pod vedením Japonska provést nástup všech sil. Německý voják zbavil Evropu britské poplatnosti, kapitalistického nevolnictví. Německý voják zachránil Evropu před chaosem a bídou, které nesl s sebou bolševický vpád. Evropa je mu nekonečně vděčná. Evropa pomůže, aby ukončil veliké dílo evropského bratrství.

Žádná pěkná slova v této chvíli nic nespraví, ona propasti nepřeklenou a stěny nerozboří. Pouze krev s krví, smíšená v poli před společným vrahem, posvěcuje bratrství, po kterém hladovíme. Než se nová Evrppa začne budovat ve svorné práci, musí věrna sobě zajistit si na dlouhé věky mír. Evropští národové musí velikému německému vojáku pomoci v rozhodném úderu, který osvobodí svět. Je čas, aby nastoupily armády sbratřené Evropy! Udeřila hodina, kdy mužové zítřka si mají podat ruce, potěžkat své zbraně a dokončit dílo mlčenlivého německého vojáka, prvního hrdiny příštích staletí.

Nacistické okupace českých zemí v letech 1939–45 si vyžádala přes tři sta tisíc obětí. Pocity bezmoci vůči bezprecedentnímu násilí i tvrdá cenzura našly pochopitelně svůj obraz také v publikovaných textech a projevech. Řada novinářů, politiků a jiných veřejných představitelů té doby — z donucení, strachu, naivity, snahy o volbu menšího zla či z kariérismu — zveřejňovala texty a pronášela projevy, v nichž v souladu či v rozporu se svými názory omlouvala či dokonce vychvalovala válečné zločiny a jejich pachatele a prezentovala jimi nastolený režim jako záruku pro nerušený rozvoj českého národa. Články s opačným vyzněním vycházet nesměly. A ani opatrnost či podlézavost někdy neuchránily pisatele od perzekuce. Jediným smyslem zveřejnění tohoto a dalších podobných textů ve Wikizdrojích je, přiblížit současnému čtenáři, jaké argumenty používala nacistická propaganda vůči poraženému národu a jak se s nimi vyrovnávali oficiální tvůrci veřejného mínění. Wikizdroje obsahují desítky tisíc uměleckých, politických, náboženských, publicistických a jiných textů a uveřejnění žádného z nich — včetně tohoto — neznamená jakoukoli podporu názorů v něm uvedených. Rovněž upozorňujeme, že někteří autoři byli za svou slovní podporu nacistům po válce potrestáni podle Benešových dekretů a že podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka je v současnosti trestným činem.