Moravská orlice/1889/27. srpen/Sjezd selského spolku v Lysicích
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sjezd selského spolku v Lysicích |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Moravská orlice Moravská zemská knihovna v Brně |
| Vydáno: | 27. srpna 1889 |
| Licence: |  PD anon 70 |
(Původní zpráva.)
„Českomoravský spolek selský“ svolal na včerejšek do Lysic sjezd rolnictva z hejtmanství boskovického a brněnského. K sjezdu dostavil se dosti velký počet občanů, hlavně arci z Lysic a nejbližšího okolí.
Domácí radě selského spolku jedná se patrně o to, aby selský spolek zjednal si půdy také v těch okresích, kde dosud nemá stoupenců. Vždyť předseda spolku p. Vychodil z Topolan sám trpce stěžoval si, že „selský spolek“, který jak známo se vydává za repraesentanta všeho rolnictva na Moravě, nečítá ani 4000 členů, ač by měl jich míti nejméně 20.000.
Netřeba ovšem dokládati, že ti, kteří přišli ku sjezdu do Lysic, nebyli šmahem — ba ani ne z většiny — stoupenci „Selského spolku“ a že nepřísahali by na prapor a program spolku tohoto, nýbrž že přišli ze zvědavosti a aby poslechli oznámené přednášky.
Neušlo nám také, že při sjezdu v Lysicích počínali si řečníci, až na některé narážky, dosti umírněně, a že nerozvinuli celý program „selského spolku“, ba že ani žádné resoluce nebyly navrženy, tyto okolnosti potvrzují, že skutečně selský spolek teprve sjezdem tímto chtěl se přesvědčiti, zda a jak mnoho půdy mezi rolnictvem v těchto okresích získal a získati může.
Místo o třetí hodině začala schůze teprve krátce před čtvrtou. Předseda spolku selského p. Vychodil zahájiv sjezd, uvítal shromáždění, prohlásiv všechny přítomné za bojovníky, jež do řad selského spolku přibyli. Po schůzi, kdy zapisováni byli členové, ukázalo se, že jen velice skrovná část přítomných za členy se zapsati dala. Řečník mluvil o rozdrobenosti rolnictva, následkem jejíž se mnozí domýšlí, že prý rolnictvo není práce schopno, nesvědomití lidé vůbec prý zneužívají dobroty rolnictva. Všeobecné sklamání jest pocitem rolnictva, ježto jest málo dbáno zájmů jeho. Následkem sklamání toho povstaly selské spolky, jež mají zjednati rolnictva cti a vážnosti.
Řečník odsuzuje jednotlivce i časopisy, jež jsou proti selskému spolku a radí jim, aby nevystupovali proti rolnictvu a nebyli na překážku pokroku jeho.
K slovům těmto jest nám dodati, že starosta „Selského spolku“ dopustil se opět té velké chyby, že stotožňoval rolnictvo vůbec se selským spolkem. Stanovisko naše k „Selského spolku“, snahám jeho a programu není ovšem takové, aby mohl s ním předseda spolku projeviti spokojenost, rozhodně ale popíráme, že bychom kdy aneb jakkoliv byli se zachovali tak, abychom mohli býti prohlašováni za nepřátely rolnictva vůbec, aneb abychom mohli býti obviňováni, že jsme byli na překážku jeho pokroku. Slova se pěkně mluví, ale důkazů, obsahu jejich by těžce bylo podati.
Po zahájeni sjezdu provolal p. Vychodil „slávu“ J. V. císaři a představil zeměpanského komisaře p. Vernera. Na to ujal se slova tajemník „Selského spolku“ a redaktor „Selských Listů“ p. Tvrdík, jenž vytýkal hned v úvodu jistým lidem a časopisům, že chovají nevážnost ke stavu rolnickému a že všelijak o něm dovolují si mluviti. K výtce této netřeba nám odpovídati, neboť se nás nikterak netýká, ba i z nejprudších polemik se „Selskými Listy“ nikdo by nemohl vyčísti nevážnost k stavu rolnickému. Po té řečník pojednával o boji proti kapitalistům a dovozoval, jak nezbytně jest třeba rolníkovi dnes vzdělanosti; rolník se nikdy nedoučí. Rolník musí se přičiniti jako zemědělec i hospodář. Řečník pojednával o nejdůležitějším „nástroji pro rolníka“: půdě a obdělávání její, o hnojivech, o dobytkářství atd. Po té dovodil důležitost řádné správy a vedení hospodářství. Po té přešel k postavení rolníka jako občana. Od rolníka se žádá, aby prý ničeho nechtěl, dnes na Moravě prý platí: „Rolníku pracuj, plať ale neposlancuj!“
Patrně zapomněl řečník, že na zem. sněmu v minoritě české zasedá 11 rolnických poslanců.
Řečník na konec prohlásil, že četná přítomnost rolníků ve schůzi jest důkazem, že souhlasí s usnesením výboru „Selského spolku“, aby byli při příštích volbách zemských jakož i volbách do říšské rady v selských okresích kandidováni rolníci.
O obmýšlených těchto kandidaturách nebyla však navržena žádná resoluce a také hlasováním nebyl na jevo dán žádný projev souhlasu, což dlužno zaznamenati.
Po té v delší a častým souhlasem provázené řeči pojednal p. J. Jarůšek, učitel v Lysicích „O vychování rodiny“. Velice poučná přednáška tato zajisté nezůstala bez účinku na mysl posluchačstva.
Po přednášce této ujal se slova opět pan Tvrdík, jenž vybízel rolníky, aby hojně přistupovali ku „Selskému spolku“ a aby všude se volili důvěrníci, jichž jest hlavně k politické organisaci, které se „Selský spolek“ k příštím volbám domáhá, třeba.
Při volných návrzích chtěl promluviti pan Kunz, starosta z Doubravice, o organisaci rolnictva, zeměpanský komisař však nepřipustil jej k slovu, protože, jak zvěděl, chtěl p. Kunz pronésti řeč, překračující meze volných návrhů.
Na konec předseda p. Vychodil uznal za vhodné mluviti o boji na nůž, který prý se vede proti „Selskému spolku“. Dříve prý se vytýkalo, že v „Selském spolku“ vedou hlavní slovo profesor a farář, a nyní když tito tam nejsou, začíná prý proti spolku boj nový. Řečník ale mysli, že nedojde k nejhoršímu, dojde-li ale předce, žádá aby se při boji nechaly osobnosti stranou a jednalo se jen o věc. Řečník vybízel také důrazně k přistupování ke spolku selskému, který má běžné číslo členstva asi půl čtvrta tisíce, jenž by ale míti měl aspoň 20.000 členů. Vzdav díky řečníkům a zemskému komisaři, ukončil schůzi.