Mladé bolesti/O sklepníku a jeho milé

Ta, která ssála, upír vyssátý.
Smrť, pohřbívat šla k slunce západu.
Přihlouplý sklepník, ve frak upjatý,
s dýmyčkou přibyl v smutků zahradu.

Na milencovy předtím útraty
do rána krásná kvetla nálada.
Pak řekla: že je hlupec proklatý. -
Že naposled s ním spí. - A nerada. -

To bouří vztek… Když ne, tak navždy zpát.
A naposled… Leč ještě milovat.
Ať ničí nebude, když jeho není.

Tojo se nenadála, s kým a jak,
a že tak brzy hloupě zavře zrak.
Tak bez pomsty. - Tak bez opovržení. -