Mladé bolesti/Meditace při víně

Mladé bolesti Antonín Sova
Posměch očí	Meditace při víně	Zlé masce, dříve přátelsky se tvářící

Dny fádní jdou jak přípřež dokola,
stroj automatu mlátí v poli prázdném.
Čeho se srdce, čeho dovolá,
klesá-li po propasti svahu srázném?

A sníš a vidíš kroužit sokola.
To budí touhu v tempu vzletět rázném.
Zda podlehne duch aneb odolá?
A proč se na to ptát? Dialog s bláznem.

Ctihodní dnové! Vím, lze připíjet
a odpouštět… Má víno rudý květ!
Bůh ochraň dosud nerozkvetlé růže.

Hle, ruka pevně pohár uchopí,
ač neví, zda to žalost utopí,
či zda se přec jen radost zrodit může?