Mistr Jan Hus v životě a památkách českého lidu/Doslov
| Mistr Jan Hus v životě a památkách českého lidu | ||
| Mistr Jan Hus a doba jeho v moderní poesii české | Doslov | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Doslov |
| Autor: | Augustin Žalud |
| Zdroj: | Mistr Jan Hus v životě a památkách českého lidu. Praha : Český čtenář, 1915. str. 121-123 Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
V době příprav k roku Husovu, kdy jsme se nadáli a těšili, že s námi vzpomenou pětistého výročí smrti mučedníka kostnického všichni národové, súčastnivší se na náboženské reformaci evropské a na bojích za svobodu přesvědčení a za osobní pravdu — a bojů těch byl Hus obětí nejvýznačnější, — rmoutili jsme se nad jedním: Od let mluví a jedná se o museu Husovu v Praze, o sbírce, která by shromáždila ať v originálu, ať většinou jen v reprodukci všechny význačné památky české reformace, památky činné a směrné účasti českého národa v dějinách světových, na velkém díle mezinárodní kultury. A nadejde pamětní rok muže, který svým působením a svou smrtí dal rozhodující podnět k boji českého národa proti vševládné autoritě moci církevní, k boji za pravdu boží a v Praze nebude stálé sbírky, která by českému lidu i cizím hostům předváděla památky velké naší minulosti, ukazovala — pokud o tom mohou stopy hmotné svědčiti — čím byl Hus a česká reformace naší národní minulosti a čím jsou dosud národní české kultuře. V Praze, o níž si hrdě říkáváme, že kamení její mluví o zašlé české slávě, ve veřejných sbírkách nečetné památky reformace české jsou roztroušeny a mizejí; nikde není význačné a přiměřeně obsažné skupiny, která by návštěvníku připomněla, že je v městě Husově…
Ze stesků těch vyšel podnět univ. prof. dra B. Němce „Českému Čtenáři“, aby v mezích svých úkolů účastně se oslav Husových oživil myšlenku musea české reformace, aby českému lidu — není-li již možno seskupiti reformační naše památky v soustavné sbírce — předvedl v obrazech realie doby Husovy, pokud možno vše, co je nám vzácnou relikvií velké minulosti, i vše, co bylo stopou české reformace v dalším našem životě národním. Je však uchováno dosti památek, nebude museum Husovo třeba stělesněné zatím in nuce jenom v knize, musit předvádět po výtce pouze novodobý kult Husův? Prvé pokusy sebrati materiál vyvrátily obavy. A kniha sama, která je nepatrnou ukázkou dochovaných památek, je svědectvím, že museum české reformace — organisačně snad přivtělené některému z ústavů již stávajících — je možné a bylo by i bohaté. Ovšem nebylo by jeho prvým úkolem shromažďovati originály. Musejní materiál, o který jde, jsa cenný umělecky nebo aspoň historicky většinou došel bezpečného uložení ve veřejných sbírkách, jsou však i přes to památky reformační v rukách soukromých a ani všechny, které jsou již v majetku veřejném, nejsou vždy bezpečně uloženy. Ztráta nebo poškození některých z nich ještě ve století devatenáctém jsou tu svědectvím příliš smutným.
Proto prvým a hlavním úkolem musea Husova byl by soupis a popis dochovaných památek, ať již se nalézají v museích nebo sbírkách soukromých. A kde by hrozila ztráta, zejména prodejem ze soukromého majetku do ciziny, mělo by úkolem památku pro sebe a pro českou veřejnost zachrániti. Popis relikvií nemohl by ovšem býti jenom slovný: musil by býti vždy doprovozen přesnou reprodukcí obrazovou nebo plastickou — a tím již by byl opatřován pro museum materiál exposiční, který by mohl býti doplněn i modely, pořízenými ovšem způsobem, zaručujícím jim všechnu dosažitelnou věrnost a umožňujícím jejich kontrolovatelnost. Konečně není pochyby, že pro vystavení bylo by možno získati půjčkou ze sbírek jiných materiál, který dle své povahy nebo dle povahy ústavů, jimž patří, je odkázán do depôt (na př. rukopisy a tisky). Museum mohlo by se podejmouti i úkolu, který vznášel na naše organisace vědecké doc. dr. Vl. Kybal: opatřiti a chovati facsimile všech nebo aspoň důležitých rukopisů děl Husových — a postupně snad i jiných vynikajících mužů české reformace — jejichž originály se nalézají mimo Prahu. Že by museum doplňovala knihovna, sbírající různá vydání spisů, vyšlých z české reformace, nebo o ní jednajících, a to zvláště děl, dosud se nenalézajících v jiných veřejných pražských knihovnách, rozumí se při úkolech moderního musejnictví samo sebou. Tím by plnilo museum Husovo svoje poslání býti názorným poučením laické veřejnosti i pomocným ústavem pracovníkům odborným. Je nepochybno, pokud by mu stačily síly pracovní i finanční, že by se nevyhýbalo ani přímému vědeckému zpracování svého materiálu. Ovšem tím jen naznačen program musejní. Vypracovati jej bylo by věcí povolaných odborníků. Jaký by byl konkrétně obsah reformačního musea? I zde odpovídá illustrační část naší knihy; ikonografie Husa, jeho současníků a všech, kdo dále se účastnili na díle české reformace, hmotné památky Husova uctívání a všeho, co jakkoli souviselo s českým reformačním snažením, vyobrazení míst, jež stala se památnými jako dějiště významných událostí, k nimž dalo podnět vystoupení Husovo,[1] a konečně doklady, jakého ozvuku dochází reformační minulost v současné české kultuře národní.
Tolik o vzniku a poslání knihy a tím i o zorném úhlu, který určoval její výběr. Zbývá ještě poděkovati všem, kdož svou ochotou a součinností vypravení knihy umožnili: Je to především redakční komise „Čes. Čtenáře“ — sl. M. Sísová a pp. univ. prof. dr. B. Němec a spis., řed. Fr. Táborský —, jež mne velmi účinně podporovala při práci pořadatelské, dále pp. autoři statí, vykládajících vřelým slovem, co část obrazová může jen nepřímo naznačovati: ozvu, s níž se setkaly v životě českého národa osoba Husova a jeho působení, a akad. mal., prof. Fr. Kysela, jehož prací je umělecká výprava knihy. Zde je vzpomenouti i pp. dra F. X. Harlasa, řed. měst. musea v Praze a prof. dra A. Pražáka, kteří ochotně slíbili své spolupracovnictví připravovanému dílu, ale — odvoláni od práce vědecké na válečné pole — nemohli svoji ochotu již osvědčiti skutkem. Stejné díky náležejí těm, kdož prospěli dílu svolivše reprodukovati své památky nebo fotografie památek: rodině M. Alšově, akad. mal. E. Holárkovi, cís. r. Javůrkovi, cís. r. Ant. Neumannovi, cís. r. nakl. J. Ottovi, prof. Pytlíkoví, řed. F. Táborskému a nakl. J. R. Vilímkovi a museím Včely Čáslavské v Čáslavi, Průmyslovému v Chrudimi, Městskému, Umělecko-průmyslovému, Zemskému a Universitní Knihovně v Praze, městskému museu v Táboře a c. k. dvorskému museu ve Vídni i pánům, kteří ochotně mi v ústavech těch vycházeli vstříc, nebo jinak přispěli radou a informací: dru Axmannovi, úředníku Zemského Musea v Praze, řediteli Kl. Čermákovi v Čáslavi, dru Fabiánovi, kustodovi Zemského Musea v Praze, univ. prof. dru K. Chytilovi, prof. dru Junovi v Pelhřimově, správci musea B. Kučerovi v Počátkách, prof. Kostlivému v Táboře, red. J. J. Langnerovi ve Vídni, řed. mus. Posseltovi v Chrudimi, prof. Strakovi v Táboře, vrch. bibliotekáři dru Šťastnému v Praze, ř. uč. Švehlovi ve St. Táboře, prof. Thirovi v Táboře, dru Zd. Wirthovi v Praze a řed. dru Č. Zíbrtovi v Praze. Při tom nelze pominouti mlčením, že odmítnutí měst. archivu v Litoměřicích, motivované tím, že jde o publikaci českou, znemožnilo podati krásný list litoměřického kancionálu: Glorifikaci Husovu (obr. 10) barevně. Na konec je uvésti i péči, kterou věnoval grafický ústav Štencův a Pražská akciová tiskárna typografickému vypravení publikace.
Aug. Žalud.
- ↑ Ze zobrazených památek, pokud neuveden jejich pramen již při poznámkách ke stati dra V. V. Štecha („M. Jan Hus v umění výtvarném“), jsou reprodukovány: č. 60 dle originálu v Museu království Českého, č. 65—69 dle rytin z majetku Ant. Neumanna, č. 70 z díla Lenfantova v Museu království Českého, č. 92 kreslil prof. Fr. Kysela dle originálů v městském a zemském museu v Praze a dle starých vyobrazení, č. 95 a 96 jsou reprodukována dle snímků v díle dra H. Tomanově: Husitské válečnictví (Praha 1898), č. 97—99 dle snímku v Památkách Archeologických XX, 81 sl., č. 101, 145—151 dle fotografi{ prof. Pytlíka, č. 103, 129, 131—134, 136 a 144 dle dřevorytů, rytin a lithografie v měst. museu v Praze, č. 115—117 z majetku řed. Fr. Táborského, č. 120 dle kresby prof. Fr. Kysely, pohledy na česká města rytin Willenbergových dle vydání Podlahova-Zahradníkova a pohled na kapli v Lipnici dle reprodukce ve Zlaté Praze 1914. Ostatní reprodukce, pokud na jejich otisku není uveden pramen, jsou dle fotografií, které opatřil grafický ústav Štencův.