Ministr dr. Rašín dotrpěl

Údaje o textu
Titulek:	Ministr dr. Rašín dotrpěl
Autor:	Karel Kramář
Zdroj:	Národní listy, roč. 63, č. 48. str. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	19. 02. 1923
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Alois Rašín

Přestalo bít hrdinné srdce, které tak horoucně milovalo svůj národ, svou vlast. Český člověk zavraždil muže, který všechny své jedinečné síly věnoval našemu osvobození a hospodářskému i politickému zabezpečení dobyté svobody, a který po celou válku i v den převratu bez rozmyšlení byl ochoten položiti život za osvobození českého lidu.

Od osudného pátku stále vzpomínám dlouhých dvou let, která jsme spolu žili v žaláři, vzpomínám těch nekonečných hovorů o tom, jak ustrojíme si nový, svobodný stát, jak zabezpečíme jej proti nepříteli vnitřnímu i vnějšímu, jak jej uděláme národním, svým, hospodářsky silným… Na všecko jsme mysleli, do podrobností jsme všecko prohovořili, jen na jedno jsme nevzpomněli: že by v našem osvobozeném státě mohla být radost ze svobody i z možnosti, po staletích konečně zase budovati svůj, český, národní stát zatlačena materialismem třídního boje… Nedovedli jsme si představiti, že katanskou úlohu rakouské a německé soldatesky, která se zrovna nás chtěla zbaviti šibenicí, převezmou mladí čeští lidé.

A ti, kteří 28. října udělali tak rozhodující krok k našemu osvobození, věděli sice, že jde v případě nezdaru o jejich život, ale netušili, že z národa, kterému nesli osvobození, vzejde mladík, jenž za krátká čtyry léta jednoho z nich úkladně zavraždí, a že zavraždí zrovna toho, který vzal na sebe nejtěžší úkol, zjednati a udržeti finanční rovnováhu v novém státě, a obětoval svou popularitu, zaslouženou tak vynikající a rozhodující účastí na osvobození našeho státu — prospěchu svého vášnivě milovaného národa…

Český národ může do své historie zapsat úžasný fakt, plný nesmazatelné hanby, že zahynul rukou syna tohoto osvobozeného národa muž, jehož život byl pln krásného sebeobětování za osvobození a prospěch českého lidu, muž, jenž v nejstrašnějších mukách myslil zase jen na stát, který tolik miloval a na to, abychom jej sami svými osudnými chybami nepřivedli v záhubu.

Ztratili jsme muže, na jehož pevnou, nebojácnou ruku mohli jsme se spoléhati i v nejtěžší bouři, která by zmítala novou naší státní lodí… Proto musel zahynouti…

Těžce, přetěžce zasažen byl český národ! Ve chvílích úzkosti o život těžce zraněného uvědomil si, co ztrácí, ale dlouho, dlouho, na každém kroku budeme všichni pociťovati, jak schází nám nenahraditelný přítel dr. Rašín, jeho geniální, bystrý úsudek, jeho nesrovnatelná znalost a hluboké porozumění hospodářských, finančních a socialních poměrů našich i světových, jeho nezkrotná, ničeho se nebojící energie a odhodlanost a jeho vášnivá láska k národu. K národu celému, bez rozdílu tříd, k národu jeho nositeli veliké ideje silného, zdravého státu československého!

V těžkých mukách, které snášel s bezpříkladným hrdinstvím, konečně viděl, jak všichni, v nichž nevyhynula láska k národu a republice, v záblesku smrtelné rány si uvědomili, co by v něm národ ztratil, kdyby jej všechna tak dojemná, obětavá péče jeho lékařů nedovedla zachovati! Bohužel, nemohla ani ona spasiti drahý nám život!

Bezvládně leží jeho tělo, vyhasly jeho živé oči, zlomena jeho železná vůle a navždy přestala mysliti ta jeho drahá hlava, plná myšlenek a plánů pro upevnění a rozkvět našeho státu! A mně se pořád zdá, že se chce ještě jednou zvednouti ze svého smrtelného lože, a promluviti k duši českého lidu slova loučení: „Pro krev, kterou jsem prolil, pro strašná muka, která jsem vytrpěl, pro všechnu tu mou bezměrnou lásku k vlasti a národu zaklínám tě: vrať se ke krásné, čisté lásce vlastenecké svých otců, neodcizuj se pro falešná hesla svému národu, neoddávej se egoistickém materialismu, nezapomínej, že všichni jsme děti jednoho národa a s jeho osudem že je spjat osud nás všech, že jeho štěstí je naším štěstím, jeho poroba naší porobou, miluj ten svůj národ velikou láskou jeho mučedníků, kteří za jeho svobodu a štěstí položili svůj život, buď poctivým, pracovitým, sebevědomým a nepoddajným v hájení práv národních, neboj se obětí pro blaho naší drahé republiky, a jestli má předčasná smrt, má krev i mé mučení dovedou tento zázrak, já všecko Ti odpouštím a budu spát klidný, věčný sen!“

Dr. Karel Kramář.