Údaje o textu
Titulek: Milostná
Autor: Jiří Orten
Zdroj: ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 440–441.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Nech slova za dveřmi,
nevěř mi,
nevěř jim,
to se tak jenom opíjím,
není-li jiného vína.
Jsi stinná,
jsi temná, šero jsi,
rozevíráš se za rosy,
a když ti koktám do ucha
jsi socha, která poslouchá
odlitku svého prosby.

Z klína
vychází luna,
vychází
z oasy
plné kvítí
a svítí,
svítí na tvé břicho, na ten sníh,
který ti napadal po bocích.
Ach, jak se chvěješ, svítí-li,
jak hluboko jsem v tobě, opilý
vůní, co buší na můj čich.

Svícen byl překocen,
záclony hoří,
všude plno ohně,
všude strach,
nejtěžší tíha ve vesmíru
jsou víčka,
spusť je,
tam dole, pod nimi, bude klid,
řeky, co dotekly k ústí, umírají,
tolik je hrušek na všech stromech světa,
ale jen jediná ošatka.

Ošatko,
velice přesně jsou v tobě plody narovnány,
leč za krátko
budeš plná!
Ruce oblohy tlumí zvolna světlo,
to světlo, co se line,
odkud přichází záře,
já však jí už neporozumím,
neboť jsem pozřel zásobu lásky,
která byla určena
mému srdci.

Kam nyní
se svými přebytky něhy,
kam,
do jakého hrobu?
Jsme zamčeni v sobě, jsme jiní,
jen sníh a déšť
a krupobití bude zasypávat
náš příběh, málo básnický,
leč touha naše neustane
a ještě v rakvi slavně vstane,
navždycky.

23. VIII. 1941.