Millionová města evropská/Berlín
| Millionová města evropská František Faktor | ||
| Vídeň | Berlín | Paříž |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Berlín |
| Autor: | František Faktor |
| Zdroj: | FAKTOR, František. Millionová města evropská. Praha : M. Knapp, 1899. s. 39–56. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Na rozsáhlé rovině rozkládá se Berlín. V posledních letech vyšinul se velice v každé příčině, takže mezi millionovými městy zaujímá čestné místo. Od ukončení války francouzsko-pruské, vedené v r. 1870 a 1871, soustředěna mysl státníků německých, by Berlín stal se dokonalým středem Německé říše. Plán ten se také podařil. Berlín čitá nyní přes 1½ millionu obyvatel a vyniká různými přednostmi. Jest bohat sbírkami uměleckými, a to převelikou měrou, takže se mu dává i čestný název „Athény nad Sprévou“.
Ohniskem nádhery a elegantního života, jakož i na historické upomínky nejbohatším místem, jest široké náměstí, zvané „Pod lipami“,
Na západní straně náměstí zdvihá se brána „Brandenburská“, postavená ke konci minulého století. Hořejší část brány zdobí čtyřspřežení bohyně vítězství.
Jdeme-li od zmíněné brány do města, pozorujeme na obou stranách četné paláce a uprostřed náměstí čtyři řady věkovitých lip. Asi uprostřed náměstí na straně levé jest aquarium, nákladné to zařízeni pro udržování živočichů, chovaných v nádržích naplněných vodou. V jednom oddělení jsou obratlovci žijící v moři, v jiném chovají se zvířata sladkovodní.
Kromě toho však i četné obojživelníky, hady, opice a j. vydržuje správa aquaria. V chodbě podzemní umístěna jest obrovská kostra velryby, v jejíž hlavě postaven stůl. kolem něhož může se usaditi četná společnost.
Nedaleko aquaria na protější straně náměstí jest „Panoptikum“. Na žádném místě nenajdeme tak zajímavou směs velkoměšťáků a venkovanů jako zde. Berlíňan sám rád navštíví, byť i jenom na půl hodinky, lesklé sály panoptika. poněvadž ví, že spatří tu vždy něco nového. Tu prohlíží obecenstvo vystavené předměty a hned zase přistupuje k oknům, by se podívalo na pestrý pohyb v průchodním domě anebo na náměstí.
Navštěvovatelům se líbí nejvíce pohyblivé figury. Všimněme si jen právě odehrávajícího se výjevu. Elegantní pán vstupuje pozorně na schodiště. Příchozí nahlíží v seznam, který si u kasy byl zaopatřil. Najednou pozvedne zrak k odpočívadlu v prvním poschodí a tu pozoruje, jak usmívajíc se, uklání se mu neznámá dáma. Zaražen pozoruje tento zjev a teprv po chvíli, když se octnul na odpočívadle, seznává, že tak uctivě pozdravila ho jen dáma z vosku. Avšak i při té zkušenosti, které snad u vchodu nabudeme, stane se nám ještě později několikrát, že se dáme oklamati. Toto oklamání rozšíří se později i na osoby živé. Mnohému, který před nějakým předmětem klidně chvíli stál anebo si usednuv na lavičku a v knihu příruční pohlížel, přihodilo se, že, když sebou najednou pohnul anebo povstal a dále kráčeti chtěl, seznal, že jest obklopen kruhem jej pozorujících lidi, kteří při prvních jeho pohybech s tváří rozpačitou se od něho vzdálili, aniť se domnívali, že mají před sebou postavu uměle udělanou.
Již z dálí pozorujeme na východním konci náměstí pomník Bedřicha Velikého, který jest vypodoben jako jezdec s hůlkou v ruce. Tento panovník byl současníkem císařovny Marie Terezie. Několikrát vtrhl s vojskem do zemí koruny české. Snahou jeho bylo zmocniti se těchto zemí pro jejich úrodnost i bohatství a připojiti je k chudému Prusku. Bedřich Veliký byl houževnatým vojínem. Rakousku způsobil válku sedmiletou, při jejímž zakončení postoupeno Prusku Slezsko.
Naproti pomníku jest císařský palác o jednom poschodí. V něm přebýval císař Vilém I., zakladatel nynějšího Německého císařství. Každého dne, když tudy za poledne do blízké strážnice vojenská stráž táhla, bylo lze spatřiti císaře Viléma, jak pohlíží s okna na mimojdoucí vojenskou stráž a zástupy lidu ji doprovázející. I v dobách večerních při svitu lampy bylo možno viděti císaře, zaměstnaného u psacího stolku.
Nedaleká universitní budova má u vchodu dva mramorové pomníky, Viléma a Alexandra Humboldta. V salonech Alexandra Humboldta scházela se svého času vybraná a nejlepší společnost vzdělanců. V ní hovořeno o umění, o pokrocích vědy a hlavně o objevech přírodních věd. Pěkná vypravuje se událost z jeho života, v níž děje se zmínka o našem vrabci. Když jednou společnost naslouchala úchvatnému líčení Humboldtovu o přírodních krásách v cizích krajinách, o pestrém a vidmem slunečních barev třpytícím se opeření ptactva horkých krajů, otázala se jedna z přislouchajících posluchaček vypravovatele, který tedy pták se mu nejvíce líbil. Na to krátce odvětil Humboldt: „Kdybych uprostřed toho všeho nádherného života byl spatřil našeho vrabce, byl bych se tím nejvíce potěšil.“
Z přírodních sbírek universitních jest nejdůkladnější oddělení nerostopisné. Hojné povětroně, o váze až 50 kg a kus jantaru přes 7 kg těžký patří ku zvláštnostem sbírek vůbec. Ozdobou tohoto kabinetu jsou předměty, které ze střední a jižní Ameriky přivezl a sem věnoval Alexandr Humboldt.
Královská zbrojnice, se sousedící universitou náležejí mezi nejkrásnější berlínské stavby.
V přízemí po pravé straně vchodu vystavena jsou děla ze 14. stol. až na naše doby. Z 15. stol. jsou tu kované dělové cévy, a neschází ani koulí, většinou kamenných, jakých tehdáž při střelbě bývalo užíváno. Také vidíme zde cévy měděné, mající obal z koudele, železných pruhů, provazů a kůže. Tyto cévy, všeobecně kožená děla zvané, zavedl vynálezce jich, Gustav Adolf, král Švédský pro pěší vojsko. Ale poněvadž se neosvědčily, vymizely brzy z užívání.
Bohaté jest století 18., ze kterého jsou tu rakouská děla ze sedmileté války. Nejčetněji však je zastoupeno století 19. Zvláště Francie z dob císaře Napoleona I. a Napoleona III. má tu nepřehledné množství nejrozmanitější zbraně dělostřelecké, a poslední část obsahuje děla německá z r. 1870—71.
Druhou část přízemí musea tvoří předměty zákopního sboru, klíče pruských a dobytých francouzských pevností. Z r. 1866 jest tu zdařilé představeni bitvy u Kr. Hradce, bojiště u Náchoda a Skalice, což sem daroval Německý císař Vilém.
V prvním poschodí jest umístěna sbírka zbraní ze zemi východních a západních. Z východních zemí zastoupeny: Turecko, Persie, Arábie, Čína, Japan, Indie. V oddělení zbraní ze západních zemi jsou seřaděny zbraně dle doby. Velkou vzácností je tu římská bronzová pokrývka na hlavu ze 3.—5. stol. Z 15. stol. zachovalá jsou železná brnění, drátěné košile, železné přilby, meče a pochvy.
Za zbrojnicí přejdeme po mostě vedoucím přes rameno Sprévy do sadů, na jichž okraji postaveny jsou zajímavé budovy. Uprostřed sadů stojí pomník Bedřicha Viléma III. Panovník vypodoben jest po způsobu římských césarů, an sedí na koni a žehná svému národu.
Královský palác, který uzavírá jihovýchodní stranu sadů, smutně pohlíží do svého okolí. Není obýván, a pouze při zvláštních slavnostech oživnou jeho místnosti. Povolení k návštěvě dostaneme snadno. Potřebí jen se ohlásiti u správce zámku. Dříve však, nežli vstoupíme do komnat, musíme si navléci na obuv plstěné střevíce. Podobnému předpisu musí se podrobiti každý křesťan v Turecku, chce-li navštíviti mešitu. Při prohlídce sálů doprovázejí nás vojenští invalidi. V Berlíně vůbec v každém kroku upamatováni jsme na vojnu, na vojsko — vždyť Prusko jest státem vojenským. Při návštěvě ústavů veřejných a obecenstvu přístupných jest vždy vyznačeno, že vybraný poplatek věnuje se poraněným vojínům.
Na severní straně sadů postaveny jsou budovy starého a nového musea.
Ve starém museu uloženy jsou po starých Řecích a Římanech vynikající předměty z kamene. Avšak i středověk jest hojně zastoupen uměleckými výtvory, provedenými z kovu nebo mramoru. Sbírka mincí vykazuje na 200.000 čísel, z nichž připadá na staré řecké 55.000 a na staré římské 35.000 kusů. V hořejším poschodí umístěna jest obrazárna, v níž zastoupeni jsou všichni přední malíři. Ve výstavě jsou přesně odděleni jednotliví národové od sebe, takže přehledně možno tu probírati jednu malířskou školu po druhé.
V novém museu tvoří střed celé budovy velkolepé schodiště, jehož stěny vyzdobil malíř Kaulbach obrazy představujícími důležité okamžiky v dějinách člověčenstva. Úchvatný jest pád Babylona, potěšením naplňuje zobrazený rozkvět věd a umění v Řecku, žal způsobuje zničení Jerusalema, hrůzu vyvolává bitva Hunů. K bohaté sbírce sádrových odlitků druží se museum starožitností. V té příčině Němci tu mnoho vykonali. Hlavně oddělení, v němž vystaveny jsou starožitnosti egyptské, předčí všechno naše očekávání. Zdá se nám, že ocitli jsme se na březích Nilu, když vstoupíme do místností určených pro předměty, které mají již ctihodné stáří 3—4.000 let, předměty, hieroglyfy[1] popsané, často pestrými barvami natřená vyobrazení, připadají, jakoby byla nedávno provedena. Zařízení chrámu egyptského je do podrobna provedeno a vypraveno všemi patřičnými přídatky.
Východně nového musea zdvihá se budova zvaná národní gallerie. V ní jsou obrazy provedené rukou umělců německých. K umělcům německým vším neprávem připočten i znamenitý český malíř Václav Brožík, jehož veliký obraz, představující poselství českého krále Ladislava ku dvoru Karla VII., krále Francouzského, vyniká nad jiné obrazy rozměry, živostí barev a ladným uspořádáním celku.
Berlínské umělecko-průmyslové museum má bohatou snůšku výrobků sklenných a hrnčířských z různých zemí a států. Mezi výrobky sklennými zaujímá čestné místo sklo české, které vždy na výstavách vyznamenáno jest prvními cenami, pokud se týče jakosti, vzoru a zpracování. Povšimnutí hodné jsou předměty ze skla, které vyrobil německý alchimista Kunkel. Jest to sklo rubínové. Kunkel zabýval se alchymií, t. j. hodlal jako většina tehdejších dobrodruhů dopomoci si k penězům a tudy i k bohatství vynalezením způsobu, jak by bylo lze obecné kovy, jako jsou: olovo, cín, rtuť, měď přeměniti v, kovy drahé, v zlato a stříbro. Přeměnu jmenovaných kovů v drahé nedokázal, ale poštěstilo se mu vyrobiti sklo červené, což mu zajistilo značný příjem. Červené sklo rubínové pro nesnadnou přípravu a drahou výrobu, bylo dříve majetkem jen velmožů a panovníků, jichž klenotnice a tabule zdobilo.
Také z výroby porculánu, příbuzného odvětví sklářskému, uloženo ve skříních mnoho různých výrobků starých i nových. Vystaveny jsou tu talíře a nádoby z čínského porculánu, který se dovážel v 16. století z Číny do Europy. Číňané již od dávných dob vyráběli porculánové zboží, které při prodeji v Europě vyvažováno zlatem. Výrobky porculánové velice zamlouvaly se svým pěkným zevnějškem, a proto nelze se diviti, že záhy prováděny četné pokusy, kterých se zúčastnili první technologové tehdejší doby, jichž snaha směřovala k tomu, by porculán vyrobili. Všechny provedené práce a podniky minuly se čile. Náhoda však přispěla k tomu, že zcela neočekávaně podařilo se vyrobiti porculán v Evropě a vynálezcem toho byl alchymista Böttger.
O Böttgerovi rozšířena byla pověst, že z olova dovede vyrobiti zlato. O tom dověděl se Pruský král Bedřich. Týž dal si alchymistu představiti a ukázati jím vyrobené zlato. Poněvadž Böttger věděl, že nebude moci vyhověti nadějím v něho kladeným, uprchnul do Vitemberka, odkud jej král Saský a Polský Bedřich August dal odvézti do Drážďan. Z Drážďan potají převezen Böttger na pevný Králův kámen. Při pracích, které Böttger v kuchyni alchymistické prováděl, podařilo se mu vyrobiti hmotu temně hnědou, jež s ostatními vlastnostmi podobalo se porculánu. Již po roce vyráběl Böttger z hlíny na hradu Míšeňském nedaleko Drážďan nádobí červenohnědé, jehož výroba prováděla se zajisté ve značném množství, poněvadž je nalézáme z té doby téměř ve všech velikých museích.
Když nalezeno ložisko kaolinu[2] u Švarcenberka, podařilo se Böttgerovi vyrobiti porculán bílý. Pověst vypravuje, že ono ložisko bylo objeveno náhodou. Kovář Jan Šnorr kdysi prý zahlédl, jak koně před kovárnou přivázaní vyhrabali bílou hlínu. Prohlížel ji blíže a tu mu připadlo, že by se jí dalo upotřebiti k pudrování vlasů, jak tehdáž bylo zvykem. Čistil hlínu, plavil ji a sušil a prodával za pudr, který záhy vytlačil mnohem dražší moučku pšeničnou. Böttgerovi dostal se kdysi Šnorrův pudr do rukou i zkusil jej zpracovati na porculán, a to s nejlepším zdarem.
Zajímavé sbírky spatříme na vysoké škole zemědělské. Sbírky tykají se zemědělství, zpracování půdy a využitkování jí. Volba rostliny, kterou lze s prospěchem pěstovati, jest podmíněna půdou. Rolník musí půdu dříve znáti, než může nadíti se jejího zužitkování. Nejen o povrchu ornice, ale i hlouběji má sáhati známost povahy půdy vůbec. O tom podávají pěkného přehledu vrtáním získané vzorky, uložené ve skleněných válcích, na nichž lze pozorovati jednotlivé vrstvy a přechod jedné vrstvy v druhou. Aby se poznaly výsledky nabyté pěstováním obilnin na různých půdách, konají se tu pokusy, které rovněž na příslušném místě jsou vyloženy. Pro hospodáře vystaveno jest i oddělení, v němž děje se upozornění na umělá hnojiva, kterých se nyní ve velkém množství upotřebuje, a jimiž podávají se rostlině výživné látky, aby tato dobré semeno přinášela, a tím aby práce rolníkova také byla odměněna.
Jakých strojů užívá rolník v hospodářství, o tom poučuje nás sbírka přístrojů. Škodlivá zvířata a škodlivý hmyz seznáváme ve sbírce živočišné. Tu však není zapomenuto ani na hmyz užitečný, jako jsou včely a hedvábníci. V místnostech vyhrazených výstavě rostlin jest každá rostlina do podrobností provedena.
Ze středověku hojnost předmětů nalézáme v museu zřízeném v bývalé staré radnici Kolínské. Několik sálů vyplněno jest předměty odnesenými z kostelů katolických, jež přeměněny v kostely protestantské. Nesčetný jest počet obrazů, mešních rouch, kalichů, ostatků svatých. Dále však jsou tu i předměty bronzové, hliněné a železné z dob pohanských.
Radnici Kolínskou navštívil jsem za tím účelem, abych si vymohl přístup do Berlínských vodáren, z nichž se město zásobuje vodou. Voda přivádí se do Berlína z rybníků, jimiž jest Berlín obklopen na severní straně. Aby voda z rybníků čerpaná byla úplné čistou, cedí se dříve, než přijde do městského potrubí. Čisténí provádí se v nádržích, které jsou do jisté míry vyplněny u spodu hrubým křemenem, na který uloží se vrstva křemene, v kusech velikosti vlašského ořechu, a na ten posléze dává se značná vrstva vypraného písku.
Voda musí vyznačenými vrstvami prosakovati. Při tom zadrží se v písku z vody přimísené jí nečistoty. Vyčištěná voda hromadí se ve velikých nádržích, z kterých rozvádí se troubami do města.
Užitečným způsobem zbavil se Berlín i nečistých odpadových vod, které se odvádějí z města kloakami. Odpadové vody přicházejí daleko za město. Tam se jich upotřebuje k zavlažování rovin porostlých travou, anebo zavodňují se jí záhony posázené zeleninou. Cesty mezi poli a lukami zdobeny jsou stromy, poskytujíce výborného ovoce.
Bohatý material rostlinopisný najdeme v botanické zahradě, umístěné na konci třídy Postupimské. Rostliny pěstují se na záhonech a polích. Každé oddělení jest přesně ohraničeno. Na tabulkách udáno jméno rostliny a zároveň také vyznačeno její zeměpisné rozšíření.
Aby však i ty rostliny, které nesnesou podnebí severnější, byly zastoupeny, vynášejí se ze skleníků a v létě ponechávají se tak dlouho na přiměřených místech, dokud není se obávati, že by vzaly zkázu. Různé rostliny, které vyžadují po celý rok vyšší teploty, udržují se ve sklenících, jichž jest tu několik.
Přeplněn bývá obecenstvem skleník, v němž pěstuje se „Viktoria regia“, když roznese se zpráva, že rostlina tato kvete. Skleník má polokulovitý poklop, pod nímž jest zděná, vycementovaná nádržka o průměru 12 m. Uprostřed nádržky jest nádoba se zemí, do níž se zasazují z vyklíčeného semena vypěstované rostlinky.
Mladé listy jsou ploché, starší mají značně ohnutý okraj a dosahují až 2 m v průměru. Rostlina kvete pouze za doby noční. První noc otevřený květ jest bílý a šíří silnou vůni. K ránu se květ uzavře a až večer se opět otvírá, a při tom lze pozorovati, že nabyl barvy načervenalé. Po druhém dni počíná květ vadnouti a zaniká.
Se zmíněnou rostlinou sdílí skleník Indům posvátný „lotos“ a dále naše lekníny a některé láčkovky. Tyto mají na konci listů zvláštní nádobkovité útvary. Když přihodí se, že do nádobky vnikne hmyz, nádobka se uzavře, a čím rychleji hmyz se pohybuje, tím pevněji jsou nádoby uzavřeny.
Neobyčejnými rozměry vyniká dům palmový, ve kterém chovají se obrovské palmy, stromovité kapradiny, cykasy, banany, bambus. Až k samým vrcholkům palem možno vstoupiti po točitých schodech a obejíti jejich koruny s libovonným květem nebo požehnanou úrodou.
Obrazotvornost vybájí si tu mžikem kraj tropického pásma. Tu spatřujeme nejstkvělejší výkony a zázraky, jimiž příroda okouzluje vnímavého člověka.
Obchodní ulicí Berlínskou jest ulice Lipská. Tu usazeni jsou peněžníci i velkoobchodníci, kteří mají vliv na běh některých odvětví obchodních. Tu mají boháči své kanceláře a obchodní místnosti. Zde schází se každodenně na tisíce dělníků a úředníků obchodních, kteří bydlejí v blízkých předměstích a vesnicích, kam je nouze o byty vypudila, a kteří každodenně ráno přijíždějí sem za svým povoláním. Sem spěchá každý, kdo chce něco koupiti.
Bohatší zastavují se v Lipské ulici, chudší však uchyluji se do blízké postranní ulice, kde laciněji lze koupi obstarati. Lesknoucí se výkladní skříně a obrovské tabule vývěsní pokrývají zdi domů až do čtvrtého poschodí.
Za večerní doby osvětlují přečetná světla nejen vnitřek obchodů, ale vrhají též jasné světlo na chodníky a do ulice. Ulice Lipská svou živostí upomíná na Pařížské boulevardy.[3]
Z velkých veřejných budov v Lipské ulici jmenujeme říšskou poštu, v niž jest umístěno poštovní museum. Po dva dny v týdnu povolena jest návštěva poštovního musea, v němž lze spatřiti zařízení poštovní od nejstarších dob až po naše časy.
V doby cestování po poště uvádí nás vystavené poštovní vozy. Od jednoduchých vozíků o dvou sedadlech jsou tu všemožné druhy až k povozům pro větší společnosti. Mimoděk pomyslíme, že v takové uzavřené káře cestujícímu mnohdy i několik dní ve dne v noci vyseděti bylo bez přestání, chtěl-li se dostati na určité místo. Co vytrpěli asi v zimě! Jaké radostné cestování bylo, když se kolo zlámalo nebo i vůz převrhnul. O tom všem jen domysl dává nám jisté tušení. Kromě poštovnictví i telegrafie a telefonie jsou zastoupeny. Nezapomenuto ani podmořského telegrafu, který umožňuje rychlé spojení mezi Starým a Novým světem, když se nějaké důležité události sběhnou.
Prostranná místnost vyhrazena jest poštovním známkám. Cena této sbírky jest patrná, uvedeme-li, že na př. všechny poštovní známky pruské z r. 1851 stály 300 zl. a první poštovní známka, prodávaná za 3 pfenigy, koupena byla za 90 zl. Na celé zeměkouli jest více než 5.000 poštovních známek, z nichž připadá na Europu 3.000 čísel.
V letní době spěchají nepřehledné zástupy výletníků do živočišné zahrady anebo na tak zvanou Hasenhaide.
V živočišné neb zoologické zahradě dává si dostaveníčko lepší Berlínská společnost. Za zvuků vojenské kapely prochází se obecenstvo ve stinném loubí a na stinných procházkách, které vedou dále kol ohrad a klecí, v nichž chovají se zvířata. Některé pavillony vynikají nádherou a nákladem. Sloni obývají v budově, vystavěné ve slohu siamském, pro žirafy zřízen palác v slohu maurickém. Největší díl navštěvovatelů hromadí se před mřížemi lvů a tygrů. Tyto šelmy jsou známy všem již ze škol. Každý ví o nich něco zvláštního a zábavného. Opičí dům jest zábavným místem mládeže. Medvěd uspokojuje všechny, zajímá, obveseluje příchozí. Jest nejoblíbenějším zvířetem zoologické zahrady. Obojstraně pozorují se jako dobří známí, což ovšem nijak by nevadilo, by huňáč i nejdéle známého roztrhal, kdyby se k němu dostal za ohražení.
Mnohem volněji pohybuje se obecenstvo na Hasenhaide. Tam ubírají se každou neděli malé výpravy obyvatelstva, tvoříce někdy až nepřehledné proudy výletníků. Zastoupena jest hlavně občanská třída Berlínského obecenstva. Na Hasenhaide udržel se dosud prastarý způsob: jak předkové nynějších Berlíňanů na výletech se chovali. Upozorňuje nás na to často opakující se nápis, umístěný nad vchodem restaurací: „Zde si mohou rodiny uvařiti kávu.“ — Také nyní připravují si rodiny Berlínské kávu v restauracích za mírný poplatek.
Na podzim bývá zakotveno na Sprévě mnoho lodí, které jsou plny ovoce, jež se sem přiváží z Čech. Skoro všechno ovoce, které se urodí v severních Čechách, vyváží se do Berlína, kde se prodává mnohem laciněji než na místech, kde bylo trháno.
Na Čechy, kteří se sem uchýlili po bitvě na Bílé Hoře, upomíná název náměstí „Pod lipami“. Tu se usadili čeští vystěhovalci a založili si obchody, krámy, podobně jako ve třídě Lipské a Vilémově. Avšak i v okolí Berlína byla převážná většina českého obyvatelstva v Rixdorfu a v Nové vsi, kterouž poslední osadu zovou Němci Nova-wes — Neudorf. Na hřbitově Rixdorfském dosud čteme na náhrobcích česká jména a i několik českých nápisů z dob, když ještě mluvilo se u Berlína jazykem českým, který však podařilo se po neunavném poněmčování úplně potlačiti.