Matce — zemi

Údaje o textu
Titulek:	Matce — zemi
Autor:	Josefina Tálská
Zdroj:	Ženské listy,. duben 1880, roč. VIII. čís. 4. s. 68. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 100

Z mlh stříbrných mladý se budil den.
Nádhernou krásou všecky květy plály,
v korunách jich si rosné perly hrály,
skřivan už dávno vyzpíval svůj sen.

Tajemným zpěvem hučel šerý les,
mech vonný vábil kyprým svojím klínem,
a potok bublal černých sosen stínem,
hlas žežulčin smavým se jitrem nes’.

Vše v kráse tonulo. Květoucí zem
oblohy nachem, růžemi se rděla — —
snad touhou sladké milosti se chvěla
pod prvým slunka žhoucím polibkem!?

Tvé kráse, země, koří se můj duch,
před tebou, přírodo, své čelo kloním,
na hrudi tvojí horkou slzu roním,
tvým dechem mluví ke mně velký bůh.

Ty úsměv kouzlíš na můj smutný ret,
osvěžuješ tak mnohou naděj svadlou,
ty leskem zdobíš víry hvězdu spadlou,
ty sílíš ducha mého chabý let.

Ó, země, matko, milostiva buď!
dej, by i choré srdce zapomnělo,
že v sladkém souzvuku kdys lásky znělo,
ó, mocná! víc je k lásce — neprobuď!!