Malostranské střechy

Údaje o textu
Titulek:	Malostranské střechy
Autor:	Karel Hašler
Zdroj:	Humoristické listy, roč. 59, č. 2. s. 18 Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	08. 01. 1916
Licence:	PD old 70

Malostranské střechy,
střechy uzardělé,
slýchaly mé vzdechy
mnohdy noci celé.
Mlčky se vždy stměly
v teskném zamyšlení,
jak by rozuměly
touze mé a snění.

Když jsem se zdi hradní
dolů na ně hleděl,
jak jsou lidé zrádní
jsem jim vypověděl.
Měsíc s hvězdné výšky
celoval je hravě
a ty střechy, stříšky
daly klid mé hlavě.

Ať mě osud bodal,
když jsem matku ztrácel,
když bol srdce hlodal,
vždy jsem se k nim vracel.
Světélky a světly
tlumily mé hoře,
jako by je smetly
ve daleké moře.

Malostranské střechy
znaly moje žaly,
srdce bez útěchy
nikdy nenechaly.
Byly mojí láskou
od útlého mládí,
milenkou a kráskou,
která nepodvádí.

Chtěl bych býti obrem,
bych moh’ s nimi splynout,
v čase zlém i dobrém
ke srdci je vinout.
K výši bych je zvednul
nad Prahu i Čechy,
aby každý shlédnul,
jak mám rád ty střechy.