Malý Robinson/VI. Pevnost
| Malý Robinson Pavel J. Šulc | ||
| V. Návštěva na lodi | VI. Pevnost | VII. Zachránění divocha |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | VI. Pevnost |
| Autor: | Pavel J. Šulc podle Daniela Defoea |
| Zdroj: | ŠULC, Pavel J. Malý Robinson. Praha : Alois Hynek, asi 1882. s. 20–23. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Robinson Crusoe |
Druhého dne ráno, když procitnul, vzpomněl si hned na ony lidské stopy. Uznal, že není jistým na ostrově a pomýšlel, co má v tom ohledu počíti. Umínil si, že vystaví pevnost. Nedaleko jeho jeskyně bylo místo k tomu příhodné. Příkré skalní steny tvořily tu prostranství přístupné pouze s jedné strany. Bylo potřebí tu urobiti hradbu z prken a hlíny, načež mohl se proti třiceti nahým divochům ubrániti, maje pušky své.
Bez průtahu dal se do práce. Vrážel do země přiměřené koly, a to trvalo několik dní.
Na to přibil prkna a nasypal mezi ně hlíny a tak utvořil hradbu dosti pevnou. Zřídil v ní také osm střelných děr. Práce ta mu trvala plných šest neděl.
Potom přenesl všecky věci do této pevnosti, hodlaje staršího obydlí užívati za skladiště.
V pevnosti své počal budovati srub, v kterém by se skryl před deštěm, neboť věděl již, že na ostrově tom není zimy. Lámy převedl také do pevnosti, by měl mléko, kdyby snad byl obléhán. Také pro ně zřídil tu sklad sena.
Potom přemýšlel, kterak by mohl pozorovati nepřátely své. Z pevnosti, jež nalezala se dole mezi skalami, to nebylo tak snadné. I vzpomněl si na provazové žebříky, po nichž na lodi plavci lezou na stožáry.
„Takový žebřík si zhotovím a zavěsím na vrchol skály, odkud budu s to kdykoli pozorovati nepřátely.“
Trvalo to několik neděl, než žebřík byl hotov. Mělť mnoho provazů, jež z lodi si přivezl a proto se mu práce ta dařila rychleji. Na vrcholku skály připevnil žebřík ke stromu a nyní teprv pociťoval, že jest poněkud v bezpečnosti. Každého dne ráno nebo večer vylezl na skálu, by pozoroval, zdali se nikde nepřítel neobjevil.
Na to jal se okopávati kus pozemku, na kterém zasil trochu žita a hrachu. Všecko rostlo bujně a rychle i zrálo záhy. Měl z toho velikou radost.
Pomalu také zapomněl na svůj strach a vycházel opět na lov, střílel holuby, lámy, chytal ryby a šel i na místo, kde byl nalezl stopy lidské.
Mimo rozlámaný luk nalezl tu i jiné věci, ba i lidské kosti a v písku lidskou lebku.
Robinson slýchával o lidožroutech a zachvěl se při pomyšlení, že by tito divochové přišli na ostrov, zabili ho a snědli.
Avšak vzpomněl si na pevnost.
„Tak snadno mne nedostanou,“ myslil si, „mám dobré pušky a střeliva hojnost, i budu se řádně brániti, kdyby to došlo k boji.“
Avšak uplynuly měsíce, ba roky, aniž byli by se divoši objevili. Robinson zatím zařídil si obydlí pohodlněji a měl koz (lam) patnácte kusů. Mléka, másla, sýra měl vždy v hojnosti; sám byl dospěl, vyrostl a sesílil, — avšak při tom nezapomněl na domov a často při vzpomínce té proléval slzy vroucí.