Malý Robinson/I. Útěk z domova
| Malý Robinson Pavel J. Šulc | ||
| I. Útěk z domova | II. Skoumání ostrova | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | I. Útěk z domova |
| Autor: | Pavel J. Šulc podle Daniela Defoea |
| Zdroj: | ŠULC, Pavel J. Malý Robinson. Praha : Alois Hynek, asi 1882. s. 3–5. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Robinson Crusoe |
V Hamburku žil jednou kupec jmenem Robinson, jenž měl tři syny, z nichž dva starší zemřeli, a zůstal na živě pouze nejmladší, který následkem toho stal se miláčkem otce i matky.
Hoch ten neměl chuti k učení a toulal se nejvíce po ulicích a nejraději chodil do přístavu, kde si prohlížel četné cizí lodi. Jednou, když byl asi sedmnácte roků stár, sešel se v přístavu s druhem jedním, jenž ho takto oslovil:
„Nechtěl bys jeti s sebou?“
„Kampak?“ tázal se Robinson.
„Do Ameriky,“ odvece druh, jenž byl plavčíkem na jedné lodi, „náš koráb za hodinu odpluje.“
Robinson se rozmýšlel, vzpomena si na rodiče a pravil, že ti by mu v tom překážku činili, načež druh jej přemluvil, aby tajně s ním na loď se odebral a tam se zatím skryl. Když pak byli již daleko na moři, dověděl se teprv kapitán lodi, jak Robinson přišel na loď, i hněval se proto velice a pravil:
„Zasloužil bys notný výprask za to, žes utekl rodičům; avšak Bůh tě potrestá sám za to.“
A hle, trest dostavil se záhy, nebo druhého dne roznemohl se Robinson a stonal tři neděle. Zatím loď urazila notný kus cesty a netrvalo to dlouho, uzřeli v dálce vysoké hory americké.
Avšak nastala prudká vichřice, jež hnala loď rychle dále, až v noci narazila na skálu, o kterou se rozbila. Lidé všickni utonuli ve vlnách a Robinson byl zachráněn spůsobem téměř zázračným, neboť velká vlna odnesla jej a vrhla na skálu blízkého ostrova.
Když Robinson procitnul z mdloby, ohlížel se kolem a nespatřil ani jediného druha z lodi, která utonula. Pouze nepatrné trosky plovaly po hladině mořské. Slezl s té skály a spozoroval při tom otvor jeskyně, která byla veliká asi jako hodná světnice.
I pomyslil si, že by to byl proň byt a pak cítě notný hlad i žízeň ohlížel se, kde by nalezl něco k jídlu a pití.
Ale kde měl co vzíti? Hledal kolem dlouho, až nalezl v lesíku ořechy kokosové. Avšak nemaje nože nemohl rozříznouti tvrdou slupku a proto šel ku břehu mořskému a sebral ostré škeble, jimiž jal se rozřezávati ořech. Trvalo to arci dlouho, než byl hotov s prací tou; za to mu chutnalo tím lépe dobré mléko a jádro, jež v ořechu nalezl.
Robinson pak nemeškal, sebral mušle, ořechy a donesl vše do jeskyně.
Aby nemusil spáti na holé skále, natrhal a nasušil trávy a z té upravil si obstojné lože a když ponejprv na něm usnul, zdálo se mu, že jest doma a že slyší hlas otcův a matčin.
Procitna ohlížel se kolem a shledal, že jest vzdálen na pustém ostrově a vzdychnul si:
„O Bože, jak jsem nešťastný a jak asi nešťastní jsou rodičové moji a pláčou pro mne. Jak často říkávala mi matka: kdyby tě lákali zlí kluci, neposlouchej svůdného hlasu jejich. O, kéž bych nebyl poslechl toho svůdného plavčíka!“