Můj nejdražší pes

Údaje o textu
Titulek:	Můj nejdražší pes
Autor:	Jan Eskymo Welzl (jako Jan Welzl)
Zdroj:	Lidové noviny, příloha Dětský svět,. říjen 1933
Licence:	PD old 70
autentický pravopis

Tož jedneho jara sem se oznámil a veliky cestováni sem se udělal mezi ty kanadiánsky Indiáni, kery tam ve večnich a večnich pustinách svoje život dělajou, abych jim živobyti pro jejich obživu dal za jejich kožišiňi. A tož jak sem to udělal s’tou jejich potravi všecko hotovy, uviděl sem tam štěně a na první pohledku sem’ mohl pozorovat, že ten štěně je pomichané pes a vlk. Já sem se dival, ale nic sem se neřikal a jenom sem se koukal, jak se ten štěně podoba, jestlivá vic psovi nebo vlkovi. Ale nic takovyho ešče k vidění nebylo, ten štěně vypadal spiš jak malé medviď. Ale já sem si hned’ řikal přes ten štěně, že si to vemu pro moje radosti, protože ten rozum sem měl, že to neni zvířátko jak vostatňi. Tož povdám temu starýmu Indiánovi, co by za to chtěl. On se řikal, co by za to chtěl, a já sem se taky řikal, ale vzalo to dlouhý čas, než přišlo dorozumňeňi pro ten štěně. Ale až na konec přece to dorozumňeňi přišlo a já sem si ten štěně vzal a dal sem mu živobyti za něho, přes kerý pád sem já ho nevobkradl, protože moje živobyti bylo dobry a sám sem se taky nevobkradl, protože aji to zviřátko mně bylo velice pro radost. Tam byly ten čas zviřata, obzláště psi, moc levně k máňi, protože celé ten kraj se hébal všelijakou zvěře a obzláště psama a vlkama u tak sem mu dal to živobyti a on mně ten štěně a oba sme měli radosť. Špatnyho bych já nic pro mně koupit nemohl, protože já su staré náčelník a pro takový věci mám dobry seznámeňi za ten čas, co já mezi věčnym a věčnym ledem můj život dělám. Tož sem si řikal, že to bude dobry k tahu, až doroste, ale nic sem se dál nepokazoval, jenom sem mu to živobyti dal a bral sem moje cestu dál na daleké sever.

Prodával sem živobyti dál v jinéch kraju a dyž sem byl hotové a dyž sem chtěl moje odpočinuťi večír brať, pozoroval sem ten štěně a čim já sem vic ten štěně pozoroval, tym vic sem já ten rozum z teho měl, že to zviřátko má vic na ceně než bylo to moje živobyti, kery sem já temu starymu Indiánovi přes jeho kožišini dal. Bylo ešče mladý, ale divalo se na mně a pozor ze mňe mělo a tož sem viděl, že taky se kouká, co bych já po něm chtěl. A a tema psama je ten sám pád tady jak s nama liďma. Jeden je hlópé vod svyho na svět přijiti a s tém možete dělat co chcete a porozumňeňi z něho nemáte aji dybyste ho po školách celé jeho život honili. A zas jiné do škol nechodi a ten rozum z teho aji bez škol má. A ten štěně byl právě takové.

Dyž sem za několik tédňu bral moje cestováňi podlivá Mackenzie k Herschl ostrovu, kde je pád teho konca světa přes kanadiánsky teritorium, zastavil sem u zlato kopu, abych tam peňze za moje živobyti vybral, co sem tam na cestě navrch proti té řece stát nechal. A tož sem brzo tu pohledku měl, že ten štěně se libi aji tem zlato kopum a že majou velikou lásku pres něho. Ale z teho bych si já nic neříkal, jenomže tu vědomost sem taky z teho měl, že oni by aji veliký peňze a všelijaký různi kožišini dali, aby ten štěně měli.

Povdám: Ja, ale teho psa já nemožu prodat, to já nemožu udělat, protože ten štěně má cenu sto dolaru.

Jeden zlato kop povdá: Šak já těch sto dolarů aji možu dat.

Já sem se velice polekal takové řeči a hned sem se viděl, že on by těch sto dolaru dal. Povdám: Ten štěně je pro mě tisíc dolaru v ceně, ale já ten štěně ani za tisic dolaru nedám, protože na relé zemské kouli neni nic takovyho podobný ho k viděni a já sem o ničim podobným nikdy neslyšel.

Ja, ale tisíc dolaru jsou veliký penze aji v těchto věčních pushinách, kde obzláště je všelijakyho zvěře a obzláště psu, a tož toli peněz nikdo nemohl dat za štěně, jenomže sem viděl, že se ty lidi koukajou a povdajou, jak náramně v ceně je ten pes. Aji Eskymáci sem potkával a aji ty povdali, že ten pověst ten štěně se nese po celým zlatým severu a že každé, kdo by to měl, by s ňém jeho veliký štěstí udělal. Jenomže tisíc dolaru sou náramný peňze a von je ten lid chudobné. Tož sem došel tak až na Herschl ostrov a lam už byl veliký rumor přes ten pes, co je v ceně tisíc dolaru.

Byl tam taky náš kaptán Yankee a dyž sem já na naše lodi došel a povdám, že mám ten štěně, on se nic neříkal, jenom povdal, že jistě mně to náramnou čest dělá, takovýho psa mět. A taky zájem pokazoval přes méno teho štěně. Povdám, že méno ešče žádny nemá. A on povdá, že pes, keré je v ceně na tisic dolaru by měl mět nějaký méno. Tož sme si lámali hlavu, jaký méno my mu máme dat. On mně vyhlašoval za névječiho blázna na celým zlatým severu, že já sem mu už dávno nedal néslavňéši méno, aby už aji to méno mělo tu cenu jak ten pes.

To se rozumí, na Herschl ostrově nebyla jiná řeč než o tym psu, co já sem si přivedl od řeky za moje živobyti. Kapitán Yankee pak povdal, že my mu dáme méno, jaký majou nejaky náramně drahoceny věci. Tož sme špekulírovali a on se řikal, že aji pepř, sul a kořeni je tady moc vzácný, ale ten rozum sme měli hned, že pes se nemože menovat pepř ani sul. Ani losos nebo karabu se nemože menovat. Yankee pak práskl pěstma do stolu a povdá, že v pokeru je ten Žoli Žókr, co už moc lidu na něm štěstí došlo, taková ta kartka, co znamená všecko, co člověk chce podlivá potřeby. Ty pré, ten štěně bude se menovat Žoli. Já povdám: Dobrá. Nic lepšího nemože ani byt než Žolik. A tož sme to oba zároveň udělali a domluvili, že ten pes se bude menovat Žolik.

Pak sme brali naše cestu na Nome Alaska, podlivá věčnéch a věčnéch severskéch pustin, až sme se v ten Nome Alaska pokázali. A tam vyhlásil Yankee hned ten štěně za néslavňéšiho psa celyho zlatyho severu, teho Žolika. No ja, ale on ten Yankee byl pořád vožhralé a už aji každé ten hlopé Eskymák z něho vědomost měl, že motá všecko páty přes deváty, a tož sem musel taky já chodit a dokazovat, že je to opravdu néslavňéši pes našich pustin. A tož to pak věděli už všeci a všeci mně záviděli. —

Žolík bral jeho spaní dycky vedlivá mně a to byla veliká čest pro ten pes, protože já sem brával dycky můj vodpočinek aji moje spaní sám a moje psy sem měl v koridoru ve své diři, co sem si já ju na Nové Siberii dynamitem a herkulsaprachem vystřilal. Včil sem ho vedl k temu, aby nebyl nečisté a pomalóčku sem se dělal, aby věděl, co já chcu po něm, aby hnedka ten rozum měl, kde je čehy a kde hot. Točel sem mu hlava v rukách a dyž sem řekl čehy, tož sem ju točel nalevo a dyž hot, tož napravo. Taky sem ho učel stopy v snihu brat a podle střiláni jeho cestu buď zastavit nebo ju dál vzít. To je veliká práca s psama aji s ochočeléma vlkama a nekery polárníky cely jměni vystřilali, než poznáni vzali, že jejich pes k ničemo neni a že jejich smečku vist nikda nemože. A tak já tem veliký peňze ušporoval, že ten Žolík tak honem ze všeho pochopení měl.

Za dva roky už mně vedl pse a mně se kolikráť zdálo, že jedenkráť na mě něco promluví lidskou řečou, kolik rozumu von měl. Ale nepromluvil. Jedenkrát už byla pomaloučku zima a poslední polárníky se u mně zastavovali, aby jejich živobytí brali, co potřebu mněli na zimu přes ty hrozny polární noci. Bylo aji takovyho lidu, co se ukazovali hodně pozdě, nebo takovy, co přišli z jejich lovu a moc času neměli a měli právě jenom čas honem se u mně oznámit a k jejich diře honem zas cestu brat. Ale já sem dal živobyti všem, aji sem jich moc vobjižděl a sám sem jim živobyti a všelijaký různý potřeby u nich složil a jejich kožišini sem za to vodebral a spichal sem se sám brzo v moje diři byt.

Jedenkrát sme taky přijeli k jednymu Eskymákovi na ostrově Figurin, co sem u něho moje živobyti za jeho kožišini vyměňoval. Vykládáme a vykládáme a potom sem se už pomalu dal na cestu k Nové Siberii. Vyrazili sme se, ale nebereme ešče ani moc hodin naše cesty, dyž sme přišli k ostrovu, kde se ten pád stal, že Žolik se zastavil a s ňém celá smečka za nim. Povdám, co je. Haló! Haló! Střílám do vzduchu, ale Žolík se po mně enom vobhlidl a sedl si zadkem na sněh, zvihl čumák a začal vyt. Já popadnu bič do moje ruky a prásknu ho nekolikráť, ale von jenom sedl o kousek dál a tak se na mě dival a zas vyl. Tož sem ešče jedenkrát zdvihl bič v moje ruky, ale jaksi se mně nepodobalo, že bych teho psa prásknout mohl, a tož sem byl z teho celé dopletené.

Ale v tém běží nějaký malý eskymácky děvče z diři, co lam Eskymáci jejich bydleni měli, a povdá mně, že jim právě umřela maminka. Ve mně trhlo, celé sem se zatřisl a povdám, že to ani není možný. Ale ona povdá, že to tak je. Tož sem hned viděl, že ten pes to poznal a že je to pes smrti. Měl sem z teho náramně strach, že mám takovyho psa, co pozná smrt lepši jak člověk. Tož sem ho už nebil, jenom sem mu povdal, aby jel dál, nebo že nás dohoní věčná noc a ty strašlivý zimy. A on se zdvihl a hneď jel dál.

Dyž sem pak dojel na Novou Siberiu, voddělal sem psum postraňky a poslal sem jich do koridoru. Byl sem chvilu smutný z teho, ale přišel ke mně na návštěvu prorok, co tam mezi Eskymákama žil a přes svoje rozum náramnou česť měl. Já mu hned povdám, dobře že dete, já se musim s vama poradit, protože já mám psa, co není vobyčejné pes. A vykládal sem mu ten celé pád. On se nic neřikal, jenom povdal, že tak to už je, že to je pes smrti to je jako takové bůh, keré teho ví vic jak člověk a že je to moc špatný pro moje jeskyň a pro moje živobyti. Povdá, já su prorok, mně by ten pes nevadil i dyž je to takové velké bůh. Já bych si teho psa, teho boha, povdal, vzal ke mně, ale já to nemůžu udělat, protože já už sem tady řečí bral, že je na tisic dolaru v ceně. A povdá, za kolik já bych mu teho boha dal. Dyž zůstane u mně, je to moc špatný pro mně.

Povdám: Vem si ho, já tě ho dám jenom pro tvoje čest, zadarmo, ale musíš si ho vzít hneď.

Von měl velikou radost přes to a hněď si psa vodvedl. A já sem si povdal, že je to tak nélepči. Tisic dolaru sem mohl za něho dostat, a dal sem ho zadarmo. A ešče sem se náramně radoval, že tem prorok po mně nechtěl k ternu psovi nějaký kožišini nebo živobytí. A myslím, že bych mu byl aji to přidal, protože psa jak psa, ale boha já sem ve své diři třebovat nemohl.