Město Svratka

Údaje o textu
Titulek:	Město Svratka
Autor:	Karel Václav Adámek (jako JUDr. Karel Vácslav Adámek)
Zdroj:	Památky archaeologické a místopisné 1902, roč. 20, čís. 1. s. 51-60 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1902
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Svratka (okres Žďár nad Sázavou)

Město Svratka,^[1] též Česká Svratka^[2] zvané, rozkládá se v okresu hlineckém při pomezí českomoravském poblíž řeky Svratcavy, druhdy Svratkou čili Zvratkou^[3] jmenované, na potoku Svratoušském, jenž pod městem do Svratcavy vpadá. Svratkou Českou prochází okresní silnice od Hlinska na Moravu k Cikánce vedoucí, od níž na podměstí svrateckém odděluje se silnice okresní ke Svratouchu.

Nejstarší díl^[4] osady, dosud „městečkem“ zvaný, byl původně hlavně v místech, kdež jest náměstí, škola a kostel. A rozšiřovala se pak osada směrem k moravské hranici a též na druhou stranu ke Svratouchu. Svědčí tomu, že se v této dolejší části říkalo a dosud říká „na podměstí“, neboť pod městečkem se vyvinula.

Jiná část města nazývá se Radčany. Lze-li pokládati, že jméno toto jest zkomoleninou původního tvaru Hradčany či Hradčané, nebyl by pravdě nepodobným výklad takový, že, když nedaleké hradiště Zkamenělý zámek, jež tu nad úvalem pří pomezí podél Svratcavy se vinoucím se rozkládá, bylo opuštěno, hradčané Zkamenělozámečtí usídlili se při osadě Svratce anebo že obyvatelé v této části pod městečkem sídlící měli jistě povinnosti k hradišti pomeznímu Zkamenělému zámku.

Svratka jest starobylá osada, jež zajisté již nejpozději v XIII. věku stávala. Nejstarší písemná zpráva^[5] o ní zachovaná jest z roku 1350., kdy tamní farní kostel byl k biskupství litomyšlskému připojen. V osadě této stával však kostel zajisté již v XIII. věku.^[6] Starobylá někdejší presbyteř jeho, nynější předsíň kostelní, přisvědčuje výstavností svou názoru tomuto.

V století XIV. byla Svratka již při panství rychmburském. Jeho osudy^[7] sdílela až do roku 1848.

V roce 1392. Smil z Rychmburka prodal, vlastně k věrné ruce postoupil Otě z Bergova a Bočkovi z Poděbrad v 10.000 kop grošů panství rychmburské, k němuž patřilo městečko (oppidum) Svratka.^[8]

Že tu bývala již v XV. věku rychta, svědčí zápis^[9] z roku 1485, kdy panství rychmburské bylo dáno Janu Pardusovi z Vratkova a on úředníky dvorskými v ně uveden byl jest. Tu byla Svratka městečko s rychtou a patřila k rychtě té ves řečená Svratúch, v Křižánkově (nynějších Křižánkách) půl vsi pusté a též česká strana Herálce.

Kdy obdržela Svratka nynější znak^[10] svůj, shora i dolů rozpůlený, zlatě vroubený, v němž v levém poli zlatém spatřuje se ostrev hnědá a v pravém stříbrném poli zelený strom listnatý s kořeny, není známo. Nezachovalo se ve Svratce z doby před rokem 1728 žádných listinných zpráv a též odjinud není dokladu, jenž by k otázce této dáti mohl určitou a neklamnou odpověď. Někteří domnívají se, vidouce ve znaku ostrev, že stalo se takto asi za Berkův z Dubé.^[11]

V století XV. zajisté i tu, jako při jiných farách rozlehlého panství rychmburského, za Jana Pardusa z Vratkova, stala se fara utrakvistickou^[12] a tou zůstala až do XVII. věku.

Ve vojně 30leté nastal v církevních poměrech veliký obrat, avšak ještě v prvé čtvrti XVIII. věku byla Svratka bez vlastní duchovní správy.

Svratecký kostel byl filiálním do Hlinska.^[13] A když v Hlinsku dosazen byl za protireformace první římskokatolický farář Jan Hájek, pořídil v roce 1624 matriku společnou pro kolaturu Hlineckou i pro záduší sv. Jana ve Svratce, záduší v Kameničkách, ve Včelákově a j.^[14]

Dle výtahu příjmu fary hlinecké z 16. října 1673 dávalo městečko Svratka každoročně při sv. Jiří 2 kopy a při sv. Havle 2 kopy; sýrů se scházelo 12, másla bylo 15½ žejdlíků, peněz 5 k 5 d, ze Svratoucha sýrů 9, másla 17 žejdlíků a 6 kr. peněz.

Válečnými příběhy utrpěla Svratka velice. V tehdejších dobách přišla o své starší výsady i poklesla téměř na roveň vesnické osadě.

Podle Calculu revisionis komisse visitační z roku 1654 napočetlo se^[15] ve Svratce jen 9 hospodářů, kteří měli grunty čili usedlosti sousedské, 7 chalupníků a 8 zahradníků, 3 stavení byla rozbořená a pustá.^[16]

Podle hlavního urbáře,^[17] panství rychmburského z roku 1731 bylo ve Svratce 40 hospodářů. Počet ostatních poddaných udán není, ale nelze pochybovali, že osada byla lidnatosti velmi prořídlé. Povinnosti těchto hospodářů byly tyto: Z 32 zádušních krav platili 12 R. 26 kr. 4 d., desátku duchovním 12 str. 2 v. žita a 12 str. 2 v. ovsa, ouroku vrchnosti na sv. Jiří 16 R. a na sv. Havla 11 R. 33 kr. 2 d., měli napřísti ročně 80 štuk panského přediva nebo za každou štuku zaplatili do důchodu rychmburského ročně 12 kr., dále museli sklízeti seno z Heráleckých luk, kupovali na soudky sůl výhradně jen z důchodu vrchnostenského, a nikoliv odjinad nebo sůl cizí. V městečku Svratce sice tehdy ještě panská hospoda nebyla a měla se teprv stavěti, nicméně byli Svratečtí povinni, aby brali panské pivo a pálené na šenk a takové až do vystavení panské hospody šenkovali, jakož i aby mimo šenku společní sousedé měsíčně 25 žejdlíků panské kořalky brali a do důchodu vrchnostenského po 5 krejcařích tehdejších peněz za žejdlík platili.

Podle tohoto urbáře byla Svratka povinna, „tak jako jinší vesnice neb sedláci a chalupníci, jak potažní tak také pěší robotu^[18] vybejvat, poněvadž ale nyní se jim taková robota passiruje, za takovou do důchodu penězi platiti, však ale vše do vůle milostivé vrchnosti.“ A dovolává se vrchnost na revers, jenž „se ve vrchnostenském kanceláři vynachází“.

V tomto reversu^[19] z 17. ledna 1729 Svratečtí dobře připomínají, že „bývala v městským stavu obec Česká Svratka před dávnýma časy, ale stav ten beze snadu skrze vojenský vpády k zrušení jest přišel a (oni), nemohouce žádných privilegií proukázati, za sedláky a chalupníky držáni býti museli.“

A v tomto nepříznivém stavu, kde nijak nemohli proti vrchnosti dovoditi a dokázati starých svých práv, arciť pak v reversu dále Svratečtí psali: „Že všecky cís. a vrchnostlivé daně a poplatky do důchodu rychmburského náležitě vypláceti, povinnou pak robotu na ten a takový spůsob, jako bychom nikdy v žádným stavu městským nebyli, s jinšíma poddanýma sedláky a chalupníky, bez rozdílu, a to jako kdy prve neb předešle pilně a ochotně vybejvati a nikdy více žádných jinších nadání neb vrchnostlivých dalších milostí, jak by se ty koliv v robotách jmenovati neb vtipem lidským a chytrostí vymysliti mohly, na časy budoucí a věčné, nežádati, zde se tímto dobrovolným reversem naším a budoucích našich potomků zavazujeme a zakazujeme a pečeť naši od dávna užívající (!) jsme přitiskli vědomě a s dobrým rozmyslem naším a na místě celé obce, my rychtář a konšelé, též z prostředku starších z obce jsme se podepsali, jenž se stalo v městečku tak od starodávna nazvaném Česká Svratka dne 17. ledna 1729.“

Název „rychtář“ udržoval se^[20] tu pak až do roku 1832, kdy zase užíváno názvu „představený“. Tak i názvem náčelníka místní samosprávy hleděla vrchnost uplatniti svou převahu nad bezbrannou obcí.

Revers tento jest výmluvným dokladem velikého útisku menších měst českých po roce 1620 a zajímavým příspěvkem ku poznání vzájemného poměru vrchnosti k nim.

Již v těch dobách, na počátku XVIII. věku, ucházeli se Svratečtí o povolení trhův a docílili toho, že Karel VI. vydal výsadu tržní, jíž pro Hlinsko a Skuč potvrdil trhy výroční a též splnil přání Svrateckých.

Výsadou touto,^[21] danou dne 27. července 1728 byla osada Svratka povýšena na městečko a dosáhla práva odbývati trhy výroční a zároveň dobytčí na pondělí po sv. Fabiánu a Šebestiánu, po velkonocích, po Navštívení P. Marie a středeční trhy týdenní na obilí, len a plodiny.

Dvorním dekretem ze 27. listopadu 1834 č. 28689 byly Svratce potvrzeny 4 výroční trhy a 4 trhy dobytčí. Konečně roku 1864 obdržela Svratka nový trh výroční na středu po sv. Eligiu a nový trh dobytčí na úterý po sv. Eligiu. Konají se nyní dobytčí a výroční trhy ve Svratce v pondělí po sv. Fabiánu a Šebestiánu, v pondělí po velikonocích, na sv. Prokopa (připadne-li tento svátek na sobotu nebo neděli, jest trh až v příští pondělí), pak v úterý před sv. Matoušem, ve středu před sv. Martinem, trhy týdenní v úterý.

Ačkoliv již svou polohou byla Svratka chráněna v dobách válečných před vpádem lidu vojenského, přece dosti trpěla vojnami.

Ve věku XVII. prodrali se i do horského zátiší pomezí českomoravského Švédové.

Z pozdějších dob připomínají se (roku 1799) „moskvanské marše“ Svratkou k Herálci. Roku 1800 opět tudy táhli Rusové. Obec svratecká platila přípřež, jež s ruským generálem jela do Hlinska.^[22] Roku 1805 na zimu ukazovali se v okolí Francouzi,^[23] kteří sem ze sousední Moravy v první neděli adventní pronikli, a pátrali po rakouském a ruském vojsku, žádali výpalné a dále ku Krucemburku odjeli. Posléze pak užila Svratka strastí válečných v roce 1866.

Z neutěšeného hospodářského stavu, jenž v XVII. věku tísnil celý kraj, zotavovalo se městečko pozvolna.

Řemeslníci^[24] svratečtí spolu s hlineckými byli spojeni v jediné cechy a některá řemesla byla v jediném cechu, jenž byl zřízen pro celé panství rychmburské.

Na sklonku XVIII. věku byly ve Svratce cechy hrnčířský a společný.

Cech společný^[25] kovářů, kolářů, zámečníků, truhlářů a bečvářů řídil se pravidly v roce 1751 obnovenými, i přináleželi k němu řemeslníci těchto řemesel ze Svratky, Herálce, Křižánek, Milov, Březin, Pusté Rybné, Pusté Kamenice, Rychnova, Svratoucha, Kameniček, Humperek, Chlumětína a Krouny. Později se připojila k tomuto cechu též jiná řemesla.

Hrnčíři svratečtí mívali původně společný cech s hlineckými hrnčíři a řídili se artikuli^[26] cechovními z roku 1652, jež v podstatě své obsahovaly ustanovení řádu novoměstského pražského cechu hrnčířského z roku 1488. Roku 1706 byl cech rozdělen a k svrateckému cechu přináleželi hrnčíři ze Svratky, Svratoucha a okolí.

Koncem roku 1786 bylo při cechu společném svrateckém 23 mistrů, 1 tovaryš a 3 učňové, při svrateckém cechu hrnčířském 30 mistrů, 4 tovaryši a 18 učňů.

Svratka proslula hrnčířskou výrobou a kamnářstvím. Svratecké hrnce a kamna daleko široko se rozvážely a rozvážejí po Čechách i po Moravě.^[27]

K žádosti z 15. prosince 1865 byla Svratka nejvyšším rozhodnutím ze dne 6. července 1867 povýšena za město.^[28]

Nejstarobylejší budova ve městě Svratce jest farní kostel sv. Jana Křtitele.^[29]

Kostel tamní byl již ve XIV. věku farním. Ve století XVII. a na počátku XVIII. věku byl pak filiálním do Hlinska.^[30] Roku 1737 stal se svratecký kostel opět farním. Errekční listinou^[31] z 24. dubna 1737 byla ve Svratce zřízena fara, i měl farář od Svratky, Herálce a Pusté Rybné kromě štolových příjmů, dostávati ročně 31 str. 2 věrt. žita a 31 str. 1 v. ovsa desátkového, 83 slepice, 408 vajec, 78 žejdlíků másla přehřívaného, z krav 11 zl. 36 kr., za koláče 1 zl. 23 kr., 83 lb. lenu, 39 sáhů dříví, jež mu měli poddaní dodávati (ceněno dříví i s dovozem a mzdou na 19 zl. 30 kr. peněz tehdejších). K faře bylo 33 str. polí s ročním užitkem 16 zl. 30 kr., z nichž beneficiát měl odváděti kostelu 3 zl., luk bylo 31 str., ex cassa parochorum bylo stanoveno faráři svrateckému 69 zl., z rychmburského důchodu vrchnostenského 19 zl., od vrchnosti 20 sáhů dříví (i s dovozem a mzdou dělnickou za 10 zl.), 8 sudů dobrého piva, 1 cent kaprů, takže summa portionis canonicae 300 zl. 5 kr. tehdejších peněz. Poněvadž pak dvě osady nebyly k farnosti, jak původně se obmýšlelo, připojeny, ubylo z tohoto obnosu na desátku 19 zl. 37½ kr., dostával farář jen 25¾ str. žita a 25¾ str. ovsa desátkem, 71 slepic, 408 vajec, 66 žejdlíků másla, z krav 9 zl. 18 kr., koláčné 1 zl. 13 kr., 71 lb. lenu, 33 sáhy dříví, místo 117 zl. 5 kr. jen 97 zl. 27½ kr. V roce 1780 bylo beneficiátu přidáno z farní kasy 25 zl., takže dle výkazu z 27. března 1788 byla, bez odečtu břemen, kongrua 329 zl. 27½ kr. a čistý příjem 307 zl. 27½ kr.

Kaplanka^[32] ve Svratce jest zřízena od 1. března 1837.

List o připojení kolatury svratecké k biskupství královéhradeckému byl oznámen ve Svratce dne 10. listopadu 1784.

Ačkoliv protireformace usilovně byla prováděna, přece v pomezní této krajině dosti nepřístupné minula se s výsledkem úplným. Lid zůstával namnoze věren učení Jednoty bratrské a pilně střehl si spisy bratrské proti různým slídičům i konal tajné schůzky po širých lesích pomezních. A když pak byl vyhlášen toleranční patent, hlásili se mnozí k „víře starých bratrů“. Poněvadž však nebylo vyznání českobratrské připuštěno, přistupovali k evangelickému vyznání reformovanému do sboru, jenž byl roku 1781 ve Svratouchu založen.^[33]

Dle nejstarší matriky evangelické fary svratoušské z roku 1781 přihlásilo se k evangelickému vyznání reformovanému ve Svratce 16 rodin, mnohé pak rodiny ve vůkolních obcích, takže tamní krajina náleží mezi poměrně nejčetněji evangelickým obyvatelstvem obývané krajiny české.

Mezi obyvatelstvem i ve Svratce vyskytli se též někteří náboženští blouznivci.

Konečně k vývoji náboženských poměrů ve Svratce dlužno připomenouti, že ještě v XVIII. věku nebylo tu israelitů a teprv roku 1797 připomíná se ve Svratce jedna židovská rodina.

Kostel svratecký^[34] stojí na mírném svahu při cestě chlumětínské na samém konci města ve hřbitově nedaleko fary a školy, i směřuje presbyteří nynější k straně západní.

Osa presbyteře někdejší jest téměř o pravý úhel pošinuta od směru osy presbyteře nynější. Býval starý kostelík velmi malý a neprostranný, slohu přechodního. Výstavností svou sahal do polovice XIII. věku, jak jest patrno ze zachované presbyteře. Zdá se, že zakončena byla stavba apsidou, v níž nyní po některých stavebních úpravách jsou zřízeny schody točité na kruchtu, kteráž spočívá na klenbě presbyteře staré, nynější to předsíně.

Že nynější předsíň^[35] bývala druhdy presbyteři, jest zřejmo i z umístění sanktuaria, jež v pravo od nynějšího hlavního vchodu kostelního se ve zdi nachází a jednoduchou mříží zavřeno jest.

Průčelí nynějšího kostela jest proti škole, průčelí starého kostela bývalo asi proti farské zahradě. Dosud jsou v něm zachována dvě okna románského slohu.

Ke staré presbyteři přiléhala dřevěná loď, jež byla vybudována směrem k nynější farské zahradě.

Podle podání lidového byl kostel třikrát přestavován. Podle zprávy inventáře z roku 1807 byl prý kostel v roce 1750 rozšířen, ale, jak farní památní kniha z roku 1836 připomíná, staří pamětníci nic o tom nevěděli, ač žili ještě v roce 1790 někteří, kteří ještě roku 1783 byli v starém nerozšířeném kostele oddáváni. V inventáři z r. 1790 jest poznamenáno, že kostel byl rozšířen a restaurován. Stalo se to tedy nejdéle roku 1789 (dle Památek archaeologických a místopisných I.: v roce 1788) a byla tudíž roku 1750 prováděna jen nějaká oprava nebo dřevěná loď ke kostelu postavována. Vlastní další oprava, kterouž celá tvářnost stavby velice se změnila, byla podniknuta tedy krátce po zřízení fary ve Svratce. Tu byl v poboční zdi staré presbyteře zřízen hlavní vchod a ze staré sakristie učiněna malá předsíňka, stará loď rozbourána, oblouk, jenž spojoval ji s presbyteří, byl pod románskými okny asi zazděn, při tom patrně také dlažba byla zvýšena nad úroveň někdejší, dále pak druhá poboční zeď presbyteře prolomena a k západu loď nová i nové presbyterium se sakristií přistavěny, mnohem vyšší, než býval kostel starý, takže na klenbě staré presbyteře mohla býti umístěna kruchta, na níž pak byl zřízen přístup ze hřbitova oním půlkruhovým přístavkem, jenž asi byl ze součásti staré presbyteře upraven. Tak kostel po třetí byl obnovován v tu podobu, kterou dosud má.^[36]

V těchto dobách poslední veliké opravy a přestavby byla zvonice, jež poblíž kostela nad hlavním hřbitovním vchodem stojí, přestavěna v hořejší své dřevěné části, v níž dříve lepší formu mívala.

Strop lodě i presbyteře jest rákosovaný. Stavba jejich má veškeré příznaky kostelních staveb, jak na panství rychmburském byly v XVIII. věku prováděny, a nevykazuje tedy žádných stavitelských památností.

Nad hlavním oltářem bývala na zdi socha sv. Jana Křtitele, jež však roku 1823 byla nahražena obrazem Narození sv. Jana Křtitele. Oltář hlavní i oltáře poboční sv. Václava a Jana Nep. jsou nově upraveny.

Nad obloukem pod kruchtou jest znak Kinských z Vchynic, za nichž byla nová stavba kostelní provedena. Kruchta byla rozšířena roku 1815 a varhany z roku 1787 pocházející nahraženy roku 1832 novými, jež místní učitel Josef Strniště zhotovil.

Také kazatelna i křtitelnice jsou nového díla.

Stará křtitelnice železná, bez jakýchkoli ozdob, stojí pod kůrem poblíž Božího hrobu.

V bývalé presbyteři jest v pravo od hlavního vchodu při zdi kropenka.^[37] Její polokoulovitá nádržka jest kol do kola zevně okrášlena ozdobnými, mírně vypuklými lupeny a uprostřed znakem, v jehož levé polovici jest půl orlice a v pravé tři vodorovné pruhy. Kropenka spočívá na čtverhranném vysokém hranolovém podstavci, jenž v střední části má kolmé strany seříznuty užšími čtyrmi pobočními stěnami. Této kropenky, jež byla asi v XVI. věku vytesána, používalo se druhdy za křtitelnici.

Nad presbyteří nynější jest malá věž se zvonkem sanktusníkem z roku 1638.

Velké zvony^[38] zavěšené v prvém poschodí zvonice jsou z roku 1480, 1561, 1682 (přelitý 1872).

Fara^[39] stojí nedaleko kostela, zbudována v XVIII. věku.

Na rohu nynější farní zahrady stávalo v 1. polovici XVIII. věku školní stavení.^[40] V roce 1759 byla vystavěna škola na druhé straně cesty chlumětínské, kdež též nynější školní budova dvoupatrová stojí. V roce 1786 byla škola znova stavěna. Náklad této stavby hradila obec, jež byla až do roku 1809 školním patronem.^[41]

Na počátku XIX. věku bylo opět stavěno. Jak dosud nápis na záklopě stavení vedle nynější školy stojícího hlásá, vystavěl si tehdejší učitel školní roku 1814 příbytek.^[42] Boku 1821 byla zřízena druhá světnice školní. Byla škola svratecká do roku 1821 jednotřídní. Také se pak po nějaký čas učilo v místnostech najatých, až konečně roku 1840 projednána stavba nové školy, jež pak dne 24. října 1841 byla vysvěcena,^[43] Když pak škola (od roku 1875 trojtřídní) byla rokem 1879 rozšířena další třídou, přistavěno druhé poschodí.

Kdy bylo školní vyučování ve Svratce započato, není známo. Jisto však jest, že jíž v 1. polovici XVIII. věku měla Svratka svého učitele. Nejstarší známá zpráva o svratecké škole^[44] jest z roku 1735.

Dle fasse z roku 1799 obnášel příjem^[45] tamního učitele úhrnem 155 zl. 8 kr. tehdejších peněz. Užíval 2 měřice a 2 mírky role (v ceně 20 zl.) a 2 měřice 1 věrtel 3 mírky louky (v ceně 20 zl.), pak 2 zahrádky (v ceně 15 zl.), i byl odhadnut roční výnos z polí na 2 zl., z luk na 2 zl. a ze zahrádek 45 kr. Dále měl 2 korce 1 věrtel 2 mírky obilí v ceně 3 zl. 33 kr. Obec Svratecká dávala učiteli ještě 6 zl., obec Chlumětínská 54 kr., ze školního fondu dostával 25 zl. Výnos štoly pohřební byl odhadnut na 9 zl., sobotales na 88 zl. 56 kr., novoroční groš (po 3 kr. z domu) 14 zl., koleda ze Svratky 2 zl., z Chlumětína 48 kr., z Cikánky 12 kr. Vrchnost rychmburská dávala ročně 3 sáhy dříví, svratecká obec 5 sáhů dřev.

Podle výkazu^[46] z roku 1774 měl svratecký učitel solarium 12 R., funerální akcident 6 R., žáků bylo 192. Což divu, že se ohlížel po jiných zdrojích příjmů.

Zmínil jsem se již, jak Svratka byla na právech svých obmezována a jak vrchnost milostivá hleděla ji nemilostivě na vždy v područí dostati a na roveň vesnicím postaviti, i že se pak přece městečko Svratka domohlo práva tržního a konečně povýšení na město.

Úřadování dálo se v domě na náměstí.

Starý „dům kázně“ byl vystavěn roku 1799 a pak v roce 1844 přestavován. Nynější radnice^[47] byla na náměstí zbudována roku 1865. Věžice její byla snesena v letech 1890tých.

Na náměstí stávala kaple sv. Prokopa a nejvýše na rynku dvě velké lípy. Po roce 1814 byla kaple zbořena a socha sv. Jana Křtitele do kostela přenesena.

Za starodávna bývala dřevěná kašna na náměstí. Na místě jejím byla pak roku 1843 zbudována kašna kamenná. Boku 1845 byly lípy prodány a skáceny.

Boku 1864 byl odkoupen a odklizen dům Jebasovský s maštalemi a stodolou. Stával uprostřed náměstí a druhdy byl zřízen pro výběrčího cla^[48] za Filipa Kinského. Když pak přestalo se clo při pomezí z dobytka vybírat, byl prodán rychtářovi.

Po ohni, jenž v říjnu 1843 vypukl, bylo náměstí upraveno a dlážděno, roku 1846 též kašna nově upravena, taktéž pak roku 1867 další část vydlážděna.

Ozdobou náměstí jest socha sv. Vácslava, jež byla tu postavena na památku povýšení Svratky za město.

Ze závodů místních dlužno zmíniti sirkárnu, při silnici cikánecké roku 1862 zbudovanou, a na náměstí závod obuvnický. Pošta byla zřízena roku 1866.

---

1. K. Adámka Chrudimsko 4, 7, 15, 16, 23, 40, 69, 73, 91, 92, téhož K dějinám Hlinska a okolí 3, 6, 7, 8, 10, 12, 20, 25, téhož stati „Různé listy“ (v Poslu z východních Čech 1873 a 1874) a „Příspěvky k dějinám našich mést“ (v Poslu z východních Čech 1876) a „Příspěvky k dějinám někdejšího kraje Chrudimského“ (tamtéž 1877); K. V. Adámka Paměti o školách v okresu hlineckém, téhož Sborník okresu hlineckého, Příspěvky k dějinám selského lidu z okolí Hlinska v XVII. a XVIII. věku, Cechovní zřízení na Hlinecku v XVII. a XVIII. věku, Urbář panství rychmburského z roku 1731, téhož stať „Svratka město“ (v znakové příloze k č. 4., ročníku IV. Časopisu společnosti přátel starožitností českých), Sommer, Königreich Böhmen V. 251, Schaller, Topographie des Königreichs Böhmen XI. 177. Fr. Palackého Popis království Českého 182, Památky archaeologické a místopisné I. 174 (stať A. Brychty), Soupis památek historických a uměleckých v království českém XI. díl (Dr. K. Chytila Politický okres chrudimský) str. 205—207, Soupis lidových památek v království Českém I. díl (Dr. K. V. Adámka Lid na Hlinecku). Okresní národopisná a průmyslová výstava a sjezdy ve Hlinsku konané roku 1893, str. 53 až 58.
2. K. V. Adámka Sborník 68 a 69. — V spisovné i lidové řeči užívá se pravidelně tvaru Svratka (v německých spisech: Swratka, někdy též, na př. u Schallera a Sommra: Zwratka). Jméno své má osada po řece Svratce, jež tu zvracuje svůj tok v jiný směr (Zvratka—Svratka, Zlubice—Slubice a j.), jako na př. osady Kamenice Trhová, Kameničky (někdejší Kamenice Rejchlova) po řece Kamenici (nynější Chrudimce). Mylně poznamenává památní farní kniha svratecká z roku 1836, že o vzniku jména neví se nic určitého a že prý nějací páni přes Hlinsko sem přišli a na louce k č. p. 2. patřící z pramene pili a vyrážku dostali, kterou za svrab pokládali, a pak pramen ten pojmenovali Svrabkou (!), z čehož prý jméno Svratka vzniklo.
3. Tato řeka jmenovávala se již za starodávna Svratka čili Zvratka. Prvější jméno připomíná se r. 1048, 1087, 1167, 1168, druhé jméno roku 1243 a j. (Regesta I. 46, 77, 141, 510). Také řeka jmenuje se Svratcava. což bývalo německými starými písaři a dle nich českými některými zeměpisci komoleno ve Swarzania, Swarczana, Švarcova, Švarcava. Viz K. V. Adámka Sborník, 4. str.
4. Části města nazývají se: Městečko, Radčany (správně as Hradčany), Ohrady, Podměstí, Nad horním mlýnem. Tábor. Poslední jméno upomíná na jméno nedalekého kopce i vzniklo asi v době českobratrské (srovnej jména osady Betlem — taktéž část města Hlinska jmenuje se Betlem — Damašek, a j.). — Položení čili druhy v katastrální obci Svratce jsou (dle Josefinského katastru) Místní plac, Svratcavské (nesprávně: Švarcavské), Loupežník, Pekařovo, Starší Suchý, Obecní. Viz K. V. Adámka Sborník 8, 69.
5. K. Adámek, K dějinám Hlinska 7, Chrudimsko 23, 68, 69, 73, Balbin Miscellanea historica regni Bohemiae V. 36, Palacký Dějiny I., č. 2., str. 389, Památky archaeolog. a místopisné I. 174, IX. 739. K. V. Adámek Sborník 162 (poznámka 293).
6. K. V. Adámek, Sborník 70, K. Chytil, Soupis historických památek politického okresu chrudimského 205.
7. Aug. Sedláček, Hrady a zámky I. (stať o Rychmburce), K. V. Adámek, Sborník 44.
8. Archiv český III. 469, 470, Reliquiae tabularum I. 547, K. V. Adámek, Sborník, 51, 69.
9. K. Adámek, Chrudimsko 15, K. V. Adámek, Sborník 69, 78, 81.
10. O znaku, viz K. V. Adámka Sborník 70 (s vyobrazením), téhož stať „Svratka město“ (v časopisu společnosti přátel starožitností (s vyobrazením), Widimský, Städtewappen I., obrazec 483, Světozor 1872 (s vyobrazením). Schaller, Topographie XI. 177, Sommer, Königreich Böhmen V. 251. — Pečeť městská nejstarší (viz vyobr. v Sborníku, Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze) má nápis: PECZET * MIESTECZKA * CZESKE · SWRATKI · (bez letopočtu). Tato nejstarší zachovaná pečeť nazývá se již r. 1729 starodávnou pečetí. (Viz K. V. Adámka Sborník okresu hlineckého, str. 300. (kdež též popsány jsou novější pečeti městské svratecké), Schaller, Topographie des Königr. Böhmen XI. 177. Pečeti cechů svrateckých jsou zachovány tyto: 1. cechu společného, jež má nad štítkem: 1752, ve štítku kladivo kolmé, podkovou přeložené, pod ním tři hřeby, po stranách kleště a jiné nástroje; nápis zní: PECZET · POCZTIW · RZEMESLA · KOWARZSKEHO · MIES · SWRATKA. — Pečeť 2. téhož cechu z r. 1752: PECZET · POC · REME · KOW · KOLA · ZAMC · TRVH · BE · M · S · 1752 (= pečeť poctivých řemesel kovářského, kolářského, zámečnického, truhlářského, bednářského městečka Svratky). Pečeť tato má v štítku podkovu, nejdoleji dva skřížené klíče, v levo nahoře kolo nad uhelnicí, v pravo sud a pod ním hoblík. Pečeť 3. má ve štítku rajský strom ovinutý hadem obráceným k Evě, v levo stojící, v pravo stojí Adam. a kol štítku nápis: PECZT · POCTI · S · REMESLA HERNCZ:MES:SWRAT: Nad štítkem jest: 1652; (Viz Sborník 302 a 303).
11. Památky archaeolog. a místopisné I. 174, K. Adámka Chrudimsko 16.
12. K. V. Adámek, Sborník 163.
13. Tamtéž 166, 167.
14. Tamtéž 165, Památky IX. 751 (stať Rojkova, Biskupství litomyšlské), K. Adámka Chrudimsko 69.
15. Při sčítání r. 1584 bylo napočteno ve Svratce 28 usedlých. (Viz K. Adámka Chrudimsko 40, K. V. Adámka Sborník 102. Jiná data statistická o Svratce ve Sborníku 11 a další, 15, 102, v mé stati: Panství Rychmburského Calculus revisionis z r. 1654. (České listy hospodářské 1901. č. 6 a 7.)
16. K. V. Adámka Sborník 103, 104, 107, 117.
17. Tento urbář jest uložen v král. zemském archivu českém. Viz K. V. Adámka Urbář panství rychmburského z roku 1731.
18. K. V. Adámka Sborník 116, Příspěvky k dějinám selského lidu z okolí Hlinska.
19. K. V. Adámka Sborník 69, 81.
20. Tamtéž 70.
21. Tamtéž 81, 147, 148.
22. Tamtéž 218, 219.
23. Památní kniha farní svratecká z r. 1836, 20. a 21. list, (opis zprávy ze starší, nyní pohřešované památní knihy fary tamní) píše o Francouzích: Anno Domini 1805 dominica I. Adventus occupata a Gallis Moravia, fortive comparuere Svratkam 3 officiales Gallici accurate ad prandium cum 36 husarionibus, quos Parisienses dicabant, intermixtis quibusdam Bavaris, interrogantes, ubi sint Russi aut Austriaci, quorum umbram saltem timebant. Securi autem undique communitate Svratecensi intra unicum quadrantem horae extorquere volebant per modum Brandsteuer 300 fl. Rhenos, et a curato Francisco Rothanzl prandium, equum et saltem 50 fl. Cum autem communitas hosce ob gravem paenuriam colligere non potuerit, curatum una cum indice secum assumere terebant. Finaliter tamen 100 florenis in Banco Schedis contentari coacti sunt. Curato autem ob liberalitatem eius, omnia condonaverunt, et ab omni presura cessaverunt, terga vertentes, circa horam quartam pomeridianam versus Krusburgam. Finito autem quodam conflictu circa Iglavam et oppidum Stoki comparuit legio caesaro-regia venatorum, vulgo jägerkohr, sub capitaneo p:t: de Burgsdorf, quae hinc inde circa limites dislocata 9 septimanis, maximo cum onere curati, sedem suam officiales in parochia fixere, ubi gratiam habuit curatus tribus illustrissimum sacr. rom. imp. comitem de Czernin, tamquam supremum eorundem collonellum domi suae accomodandi. Insuper facta est transmigratio per Svratkam multarum legionum austriacarum, pedestrium et equestrium, ubi parochiam ex integro, una cum stabulis occupavere, ita ut curatus per totum hoc tempus moram pro labore spirituali habuerit exiguam, et finaliter consumatis omnibus esculentis et poculentis Kraunam pro incolatu constituerunt…“
24. K. Adámka K dějinám Hlinska a okolí 8, 9, 10, 11, 12, 16 (též v Památkách archaeolog. a místop. IX. 251—254, 257), Chrudimsko 70, téhož stati „Národohospodářské nákresy z hor Českomoravských“ (v Průmyslníku 1864 č. 10), „Z Českomoravských hor“ (v Listech živnostenských 1862, č. 4. až 7.), K. V. Adámka Paměti o školách 153 a 154, Cechovní zřízení na Hlinecku, Sborník okresu hlineckého str. 128—131.
25. K. V. Adámka Cechovní zřízení na Hlinecku 59—61, 69—71.
26. Tamtéž 24—28.
27. K. V. Adámka Sborník 136 a 137.
28. Tamtéž 81, 235.
29. Tamtéž 70—72, 162 sld., K. V. Adámka stať „Kostel ve Svratce“ (v Časopisu Společnosti přátel starožitností V. 126), Schaller, Topographie XI. 177, Památky archaeol. a místop. I. 174 (Brychta), IX. 752, K. Adámek, Chrudimsko 7, 69, 73, téhož K dějinám Hlinska a okolí 4, 25, Sommer, Königreich Böhmen V. 251, K. Chytil, Soupis památek okresu chrudimského 205—207.
30. K. V. Adámka Sborník 167.
31. Tamtéž 168 sld., Památky I. 174, Sommer, V. 251, K. Adámka Chrudimsko 73.
32. Památky archaeolog. a místop. I. 174, Sborník 72, 170.
33. K. V. Adámka Paměti o školách 156, Sborník 171, 172, Schaller, XI. 177, o blouznivcích viz K. Adámka Chrudimsko 91. 92, K. V. Adámka stať „Adamité na Hlinecku“ (v Časopisu musea království Českého LXXI.), o israelitech viz Sborník 174.
34. Vyobrazení vnějšku kostela a zvonice, i půdorys kostela viz v K. Chytilově Polit. okresu chrudimském str. 207.
35. Vyobrazeni předsíně viz v Časopisu Společnosti přátel starožitností českých V. 126, v K. Chytila Politickém okresu chrudimském str. 206.
36. Památky archaeolog. a místop. I. 174, K. V. Adámka Sborník 70.
37. K. Chytila Politický okres chrudimský 206 (s vyobrazením), K. V. Adámka Sborník 71, Památky archaeolog. a místop. I. 174.
38. Památky archaeol. a míst. I. 174 (Brychtova stať), XV. 472 (K. V. Adámka staf „Zvony v Hlinsku, v Kameničkách, na Ranné a ve Svratce“), Časopis Společnosti přátel starožitností českých V. 126, K. V. Adámka Sborník 71, 72, 314, K. Chytila Politický okres chrudimský str. 207 (kdež má státi: Friedericus Schönfeld … Letha Panie 1682).
39. Sborník 69, K. Chytil, Polit. okres chrudimský 207.
40. Paměti o školách v okresu hlineckém 145, Sborník okresu hlineckého 70.
41. Potom až do roku 1866 byla patronem školním vrchnost rychmburská, od roku 1866 zase obec Svratecká.
42. Nápis ten zní: „Tento domek jest vyzdvižen s pomocí Boží z nákladu Josefa Strniště, v ten čas učitele školního v městečku Svratce dne 23. Juny 1814.“
43. Památky archaeol. a místop. I. 174.
44. O školství svrateckém viz K. V. Adámka Paměti o školách v okresu hlineckém 144—155, 182 a j., Sborník 175 sld., 295 sld.
45. Paměti o školách v okresu hlineckém 148 a 149.
46. Sborník 177, 315 a 316.
47. Tamtéž 69.
48. Tamtéž 314.