Mějme dobrou vůli i víru v návrat ke klidu a pořádku
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mějme dobrou vůli i víru v návrat ke klidu a pořádku |
| Autor: | Edvard Beneš |
| Zdroj: | Národní politika, roč. 56, č. 250. str. 1 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 11. 09. 1938 |
| Licence: |  PD old 70 |
V úpravě věcí národnostních měníme jen tempo, nikoli ducha. — Co nás k tomu nutí. — Doporučení nových návrhů. — Každý jednotlivec musí prokázati službu míru. — Také německý lid touží po klidu. — Víra v zdárný vývoj republiky.
rč. — Očekávaný projev presidenta republiky dr. Beneše ke všemu lidu v republice uskutečněn byl v sobotu v podvečerní hodině na sklonku týdne, který sám byl předzvěstí velikých, vpravdě historických událostí, jejichž vliv se má uplatniti nejen na život uvnitř naší republiky, nýbrž i na život mezinárodní. Už proto nebyl rozhlasový projev presidenta dr. Beneše očekáván jen u nás, nýbrž daleko za hranicemi naší republiky, jak to vyplývá z počtu rozhlasových stanic, které přenášely projev svému lidu a které tím posloužily věci míru, námi tak bedlivě a úzkostlivě střeženému.
Byla to vlastně jedinečná příležitost, za níž po všem tom, co o nás bylo ve světě prohlašováno, mohli se přesvědčiti lidé dobré vůle v Americe, Anglii, Francii, Jugoslaviji, Belgii, Švýcarsku, Holandsku, Dánsku, Rumunsku a všude, kam zalehl hlas představitele našeho státu, nebo kde byl tlumočen v překladu (celkem ve 13 jazycích). Jak uspokojivě vychází vstříc Československá republika národnostním menšinám a jak si toužebně přeje budovati společně s nimi stát ve vzájemném porozumění a dorozumění — za předpokladu jejich loyality ke státu. Vzkaz presidenta dr. Beneše byl určen především všemu lidu v republice, ale zdaž nabádavá slova o sebeovládání jednotlivců neplatila současně o sebeovládání národů a států? A zdaž víra v pokojné řešení všech sporů neměla by se roznésti dnešním světem, aby zmírnila a nakonec i udusila napětí, pod jehož útrapami žije dnes lid ve všech koutech světa?
Projev presidenta dr. Beneše, dokazující upřímné mírové snahy československého národa, zněl:
Drazí spoluobčané!
Mluvím k vám ve chvíli mezinárodních těžkostí, největších od světové války, které zachvátily nejen státy evropské, ale i význačné části jiných světadílů. Mluvím k vám v této kritické chvíli o nás, o našem postavení uprostřed tohoto rozrušeného světa, a mluvím k vám všem, k Čechům a Slovákům, k Němcům i k národnostem ostatním, a mezi nimi zase ke všem stranám, ke všem skupinám a ke všem táborům. Mluvím k vám především jako k lidem, kteří chtějí klid a mír a mají v sobě navzájem ctíti lidskou důstojnost a dobrou vůli.
Naše republika se po celých dvacet roků vyvíjela v klidu a pokroku, pokojně a vývojově. Co jinde působilo nebezpečné přesuny, ba převraty, u nás se řešilo rozumně, bez slepé vášně, prakticky. Měli jsme a máme jediný problém, který jest a byl na našem území po celá staletí problémem obtížným, stále nové formy řešení vyžadujícím, otázku národnostní.
Ale i ten jsme se snažili vyřizovati svým vývojovým způsobem, jako otázky jiné. Nebudu zde vypočítávati jednotlivé pokusy, které jsme učinili a ve kterých, jak věřím, bychom byli ve zdravém vývojovém tempu až do rozřešení pokračovali. Konstatuji však objektivně fakt, že dnes rychlost událostí evropských a světových, od nichž se nemůžeme isolovat, nás nutí k rychlejšímu tempu na této cestě. To je smysl všeho toho, co dnes v těchto otázkách podnikáme.
Měníme tempo, neopouštíme však ducha,
v němž se náš stát snaží řešiti své veliké aktuální otázky. Je to upřímná a opravdová snaha dosahovati takového stupně politické spravedlnosti, jaká je vůbec dennímu politickému dění přístupná a prakticky proveditelná. Chce to býti duch pravé, upřímné demokracie. V tomto duchu vláda přistoupila k jednání s představiteli jednotlivých národností naší republiky a začala především se stranou sudetoněmeckou jako jejích nejsilnější složkou. Plán, který naši ústavní činitelé takto připravili, platí ovšem pro všechny obyvatele našeho státu a věci se budou přirozeně projednávat i s ostatními představiteli našich národností.
Nová úprava národnostních poměrů.
Otázky, o kterých se jedná, a zásady, podle kterých se zamýšlí je uspořádat, byly dnes uveřejněny. Značná část tohoto materiálu byla obsažena již v národnostním statutu, připraveném na jaře. Návrh vládní nemá ovšem formy zákona, jako měl návrh národnostního statutu; je podán ve formě dohody o zásadách nové úpravy, ale ty jsou propracovány prohloubeněji a přesněji, jsou rozvedeny tak, aby čelily obavám nebo nedůvěře, že snad ta či ona věc není dosti zaručena, že se nemyslí dosti vážně atd. Návrh je mimo to formulován tak, aby v něm nebylo, pokud možno, nepřesností, nebo aby nevznikla nedorozumění.
Jsou v něm ovšem také některé části, které v původním plánu nebyly; i ty jsou vypracovány tak, že má být dáno státu, co patři státu, a národnostem že se má dostati toho, co patři jim. Při tom se však v každém svazku, státním i samosprávném, garantuje jednotlivci vůči celku, menšině vůči většině, svoboda jeho přesvědčení, jeho práva národnostní, spravedlivé podmínky jeho činnosti politické, kulturní a hospodářské.
Uskutečněním těchto návrhů má býti zajištěna všem občanům a všem národnostem našeho státu především opravdová rovnoprávnost tak, jak to vychází z naší ústavy a z našich demokratických idejí i institucí, a tak, aby každá z národností v republice měla ve státě posici, jaká jí přísluší podle její početnosti. V tom smyslu budou řešeny i speciální otázky Slovenska. Tak velkoryse pojatou spravedlnost může si dovoliti ve svém státě uskutečnit lid, který v obyvatelstvu státu tvoří dvoutřetinovou většinu, který je sám v sobě zdravý a pevný, lid svůj stát tak horoucně milující a lid odhodlaný, vytrvalý a reálně myslící, jako právě náš československý lid jest.
Je vhodná doba pro tak dalekosáhlé změny.
Došlo mne v uplynulých dnech sta a sta přípisů od Čechů i od Němců a také z ciziny, které mně opět potvrzují toto smýšlení; a jestliže v některých jest jaká pochybnost, tož je to jedině otázka, zda pro řešení tak dalekosáhlé je vhodná chvíle právě dnes, v době, kdy je mezi některými částmi obyvatelstva dost vzájemné nedůvěry a kdy jsou rozpoutány v míře vysoké politické vášně. Tuto pochybnost vidím i ve sloupcích mnohého tisku, a slyšel jsem ji v tomto čase i z mnohých úst.
Chci na ni odpovědět přímo: Věřím, že navrhovaná nová opatření budou státu v jeho dalším vývoji a pro jeho budoucnost prospěšná. A věřím, že při obnovené spolupráci všech národností neohrozí v ničem i v dnešní těžké době ani jeho jednotu a bezpečnost, ani jeho nedotknutelnost. Ostatně bude to v budoucnosti také politickým úkolem nás všech společně, aby se to nestalo.
Naše prvenství.
K dnešním návrhům docházíme logicky vývojem národnostních otázek v celé Evropě. Jsou to naše zvláštní poměry, které nás nutí, že své národnostní věcí řešíme tak spravedlivě první. Náš stát má všecky národnosti kulturně velmi vyspělé, zejména obě počtem nejčetnější národnosti mají vysoké vědomí národní a přispěly průběhem svých dějin v mnohém ke všelidské kultuře. Je tudíž samozřejmé, že pro ně i pro národnosti ostatní ve srovnání s jinými středoevropskými národy musíme jíti ve věcech národnostních dosti rychle vpřed. Ale nebudeme v tom poslední, i ostatní státy budou míti tytéž starosti.
Oběť k záchraně míru.
Odhodláváme-li se k tomuto řešení i ve chvíli vzrušené, ve chvíli otřesené důvěry, je jisto, že tím přinášíme nemalou oběť k záchraně obecného míru. Přinášíme však tento příspěvek vědomě. Chceme přispěti k vyrovnání rozporů evropských vůbec, chceme přispěti k vytvoření dobré spolupráce se všemi svými sousedy, zejména se svým sousedem největším, Německem, chceme dáti doklad Evropě i Americe, a zejména Anglii a Francii, že svým povinnostem k všeobecné spolupráci rozumíme a že je splníme v míře, v jaké nám to nezbytnosti státní dovolují.
Každý má pracovat pro mír.
Jestliže já, jako president republiky, v souhlase s vládou, vám přes krajní naše oběti, v těžké době takto přinášené, toto řešení dnes doporučuji, obracím se zároveň na vás, na všechno obyvatelstvo státu, a pravím se vší vážností: Jde nám především o to, obnovit plnou důvěru a spolupráci mezi oběma největšími národy republiky a zajistit uvnitř státu klid, mír a pokojný vývoj. Budeme tím pracovati opravdu nejen na záchraně míru v okamžiku mezinárodně velmi pohnutém, na záchraně míru pro svět a Evropu, ale také pro klid svého města a své vesnice, pro své pole, dílnu, pro svoji rodinu, pro svoje nejdražší.
Avšak nikoli jen já ve své úřední funkci mám povinnost pracovat pro mír, nejen ostatní odpovědní ústavní činitelé, nejen politické osobnosti v řadách vládní většiny nebo oposiční menšiny — ti všichni především — ale vedle nich každý jednotlivý spoluobčan na svém místě má a musí tak činiti. Každý z vás, jak dnes věci jsou, dobrou vůlí, klidem, zabraňováním konfliktů, incidentů a srážek, prokazuje službu míru. Ale může také zlobou, rozčilením, vyvoláváním srážek, mír nejen u nás uvnitř, ale v celé Evropě podstatně ohrožovat.
Každý nechť jde klidně za svou prací.
Obracím se tudíž se svou výzvou na všechny Čechoslováky, všechny Němce u nás a všechny ostatní obyvatele této republiky, bez rozdílu národností. Nevolám politiky a politické strany: u těch je mně to samozřejmé. Volám však jednotlivé občany, volám všechen lid: Nikdy dosud nebyla odpovědnost každého z vás větší, nežli je teď. Buďte klidni, buďte rozvážní, uchovejte si pevné nervy! Jděte klidně za prací svého denního povolání, to především potřebuje od vás vaše vlast. Čím méně se uchýlíte od svého denního života, tím větší příspěvek přinesete pro zachování míru. Ukažte světu, že ani ten, ani onen z nás nechce vzít na sebe odpovědnost za to, že pomohl dnešní evropské napětí stupňovat. V tom duchu obracím se také k tisku všech stran, směrů a národností: i jeho zásluha nebo vina může býti dnes větší, nežli se snad sám dohaduje.
Vždyť prožíváme chvíle, kdy všichni bez rozdílu stran a národnosti musíme se srazit dohromady, abychom na tomto kusu půdy, kde naši otoové a dědové žili po mnoho staletí v klidné budovatelské práci, také my zachovali pokoj.
Mají dnešní českoslovenští a sudetoněmečtí potomci československých a německých předků ničiti tam, kde oni budovali? Vím dobře, že státní moc naší republiky má a musí míti dosti sil, aby zaručila kázeň a pořádek v občanstvu a pro občanstvo svými prostředky. Ale bylo pýchou naší demokracie, že to dosud byla vždy demokracie disciplinovaná; že zde klid býval střežen především sebeovládáním občanů. Proč by tomu dnes mělo býti jinak? Proto chci plný návrat ke klidu a pořádku ve svobodě a v loyálním, klidném a disciplinovaném závodění zbraněmi ducha a argumenty. Kdyby to byl právě vzájemný poměr národností, do něhož by se musily volky nevolky vkládat mocenské prostředky státní moci, zda by se tím na celé další národnostní soužití nevložil nežádoucí stín?
Důvěra v dobrou vůli.
Já tudíž stále věřím, že nebude třeba jiné nežli morální síly, dobré vůle a vzájemné důvěry, abychom všichni nalezli sebe sama. Já věřím v opravdovou touhu německého lidu, právě tak, jako znám touhu Čechů a Slováků a všech ostatních po spolupráci a po klidu. Mám dobré zprávy, jak všichni lidé dobré vůle mezi našimi spoluobčany německé národnosti po normálních poměrech a po míru prahnou. Dostávám v tom smyslu denně spoustu dopisů, zejména také od našich německých občanů. Chtějí mít mír, klid, práci. V důstojnosti, v harmonii, ve vzájemné dobré vůli. Češi a Slováci, Maďaři a Poláci i Rusíni chtějí totéž. Proto věřím, že na základě připravených návrhů se dnešní vládní většina se všemi národnostmi dohodne a další zdárný vývoj repnbliky zajistí.
Omezit stranické boje.
Pro Čechoslováky platí tu k dosažení tohoto úspěchu ke zdárnému provedeni národnostního míru jeden jediný, nezrušitelný zákon: omezit stranické boje, sjednotit se více než dosud, postupovat naprosto loyálně a solidárně a nedotknout se idee československé jednoty.
Nadějná budoucnost.
Budeme-li si takto řešiti v pokoji a ve vzájemné spolupráci všech své národnostní věci, jako jsme řešili a rozřešili s úspěchem řadu otázek druhých, naše vlast bude z nejkrásnějších, nejlépe spravovaných, nejbohatších a nejspravedlivějších zemí na světě. Může být pro někoho, kdo v této zemi žije, něco lákavějšího nad tuto vyhlídku? Chci věřit — opakuji — a věřím, že touha po takové budoucnosti je to, co nás ze všeho nejvíce spojuje. Učiňme všichni všechno, abychom se jí přiblížili. A jestliže nám hrozí něco, co by nás mohlo od ní odvrátit, něco, co není v moci obyvatel této drahé země, nechť není mezi jejími obyvateli jediného člověka, který spravedlivě, upřímně a oddaně by nechtěl pomoci nebezpečí takové odvrátit všemi prostředky a všemi obětmi.