Mým Národům! (1866)

Údaje o textu
Titulek:	Mým Národům!
Autor:	František Josef I.
Zdroj:	Reprodukce originálního dokumentu
Vydáno:	Ve Vídni, dne 17. června 1866
Licence:	PD old 70
Související:	S. Heller: Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky
Související články ve Wikipedii: Prusko-rakouská válka
page=1

Mým Národům!

Uprostřed díla míru, kteréž jsem převzal, abych položil základy ke spůsobě ústavní, ježto má jednotu a mocné postavení veškeré říše upevniti, a jedné každé zemi i jednomu každému národu volné vnitřní vyvinování pojistiti, kázala Mi Moje povinnost panovnická, abych všechno Své vojsko povolal ku zbrani.

Na hranicích říše, na jihu a na severu, stojí armády dvou nepřátel spojených, v tom úmyslu, aby evropejské mocné postavení Rakouska rozviklaly.

Ani tomu ani onomu nebylo mé strany dáno příčiny k válce. Zachovati pokoj blahodárný národům Mým, pokládal jsem, toho jest Bůh vševědoucí Můj svědek, vždy za jednu z Mých prvních a nejsvětějších povinností panovnických a hleděl jsem ji věrně vyplniti.

A však jedna těchto dvou mocností nepřátelských nemá zapotřebí žádné záminky; chtivá jsouc, loupeží Mi odejmouti některé části Mé říše, má příhodnou dobu za příčinu válce.

Část Mého věrného a udatného vojska, spojena s voji pruskými, kteréž nyní co nepřátelé stojí naproti nám, táhla před dvěma léty k pobřeží Severního moře.

Vešel jsem v ten spolek bojovný s Pruskem, abych zachoval práva smlouvami stvrzená, abych ochránil jednoho kmene německého, jemuž nastávalo nebezpečí, abych zkázu a neštětí války nevyhnutelné na nejužší meze obmezil, a aby v úzkém spojení dvou středoevropejských velmocí, jimž předkem za úkol se dostalo, zachovati mír evropejský, k dobrému Mé říše, Německa a Evropy nabylo se rukojemství trvalého míru.

Dobývati nechtěl jsem ničeho; jsa nezištný, vcházeje ve spolek s Pruskem, nehleděl jsem také ve Vídeňské smlouvě o mír nižádného prospěchu Svého. Rakousko nemá žádné viny ve smutných i nedbalých zápletcích, kteréž, kdyby úmysl Pruska byl býval stejně nezištný, nikdy by nebyl vzešlý, a ihned by byli vyrovnány, kdyby smyšlení naproti spolku bylo bývalo stejně věrné.

Tyto zápletky způsobeny byli pro dosažení účelův sobeckých, protož Mé vládě nebylo lze, způsobem smírným jich rozplésti.

Tak stala se situace vždy vážnější.

Ale i tu, když v obojích zemích nepřátelských přípravy válečné zjevně se konaly, a mluvení mezi nimi, jehož jediným účelem byl společný útok na Mou říši, vždy jasněji vycházelo najevo, setrval jsem v úplném míru, jsa Sobě povědom povinnosti panovnické, a jsa hotov, povoliti ve všem, co by se srovnávalo se ctí a blahem Mých národů.

Znamenaje však, že by další prodlévání mocnému odražení útoků nepřátelských bylo na újmu a přivedlo mocnářství v nebezpečenství, odhodlal jsem se k těžkým obětem, ježto s přípravami válečnými nevyhnutelně jsou spojeny.

Když Moje vláda dala ujištění Mé mírumilovnosti a opětně prohlásila povolnost Mou k tomu, aby stejnou dobou obapolné zbrojení se zastavilo, učinilo Prusko takové požadování se strany své, jehož přijetím by česť a bezpečnost Mé říše v šanc byla dána.

Žádaloť Prusko, by se napřed zbrojení zastavilo ne toliko proti němu, ale také proti mocnosti nepřátelské na hranicích Mé říše ve Vlaších stojící, za jejíž mírumilovnost nebylo a nemohlo býti podáno žádného rukojemství.

Veškeré vyjednávání s Pruskem v záležitosti vojvodství Zálabských podávalo vždy více důkazů, že záležitost této, tak jak by toho vyhledávala důstojnost Rakouska, právo a prospěch Německa a vojvodství dotčených, hledíc k násilné i dobývané politice od Pruska zjevně najevo dávané, úmluvou s tímto státem vyřídit nelze.

Vyjednávání se přetrhlo, záležitost ta odkázána jest spolku německého, aby o ni rozhodl a svoláni jsou řádní zástupcové Šlesvicka.

Hrozící válka přiměla tři mocnosti Francouzsko, Anglicko a Rusko k tomu, že také Mou vládu pozvaly k účastenství v poradách společných, jejichž účelem mělo býti zachováni míru. Vláda moje dosti činíc úmyslu mému, aby pokud koliv možné, národům Mým pokoj byl zachován, účastenství v těchto poradách neodepřela, slíbila je však pod tou určitou výminkou, že základem všelikého prostředkování má býti veřejné právo evropské a smlouvy platné, a že mocnosti v poradách účastenství mající nepůjdou za svými prospěchy zvláštními na ujmu rovnováze evropejské a právům Rakouska.

Ježto pak již pouhé zavádění těchto porad pro dotčené přirozené výminky se nezdařilo, jest to důkazem, že by porady samy nikdy nebyly vedly k zachování a utvrzení míru.

Nejnovější příběhové potvrzují nevyvratné, že Prusko nyní zjevně klade násilí na místě práva. Ani právo a čest Rakouska, ani právo a čest veškerého národu německého nebylo již pruskou hrází, kterou by se dalo v osudné ctižádosti své zadržeti. Pruské vojsko vtrhlo do Holšteinska, sněm náměstkem rakouským svolaný násilně jest rozehnán, moc vládní v Holšteinsku, kteráž Vídenskou smluvou o mír vznešena jest na Rakousko a Prusko, stržena jest výhradně na Prusko, a posádka rakouská musila přemocí deseteronásobné ustoupiti.

Když pak spolek německý. spatřuje v tom provozování své vůle smlouvám odporující, k návrhu Rakouska na tom se usnesl, aby vojsko spolkové se postavilo ve zbraň, dokonalo Prusko, honosící se rádo, že jest šiřitelem interestů německých, nastoupenou zkázyplnou cestu. Roztrhši národní spvazek německý proneslo se, že vystupuje ze spolku, žádalo, aby vlády německé přijaly tak nazvaný návrh oprav, jimž se rozdělení Německa má ve skutek uvésti, a přikročilo násilím vojenským k panovníkům spolku německému věrným.

Tím stala se nevyhnutelná válka ta nejhorší, válka Němců s Němci.

K odpovídání ze všeho tohoneštěstí, kteréž tato válka uvalí na jednotlivé osoby, rodiny, krajiny a země, volám ty, kteří ji spůsobili, před soudnou stolici dějinstva a všemohoucího Boha.

Podnikám boj s důvěrou, kteréž dodává věc spravedlivá, povědom Sobě jsa moci, ježto záleží ve velké říši, kdež panovník a národ proniknuti jsou jednou myšlenkou, mocným právem Rakouska, s myslí čilou a odhodlanou, patře na Moje vojskoudatné a k boji hotové, kteréž činí ohradu, o niý se zlomí moc nepřátel Rakouska, a hledě Mým věrným národům, kteří sjednoceni a odhodlaní a obětiví ke Mně vzhůru pohlížejí.

Čistý plamen nadšení vlasteneckého plápolá (???) bojovníci v řady vojska:dobrovolníci hrnuli se ke službě vojenské, veškeré branné obyvatelstvo některých zemí, jimž nejvíce nebezpečenství hrozí, chystá se k boji, a šlechetní obětiví lidé přispívají k umírnění neštěstí, a přinášejí pomoc na potřeby vojska.

Jediný cit proniká obyvatele Mých království a zemí, cit, že všichni k sobě náležejí, cit moci ve své sjednocenosti, cit nevole nad neslýchaným porušením práva.

Dvojnásobně těžce to nesu, že započalé umlouvání se o vnitřní záležitosti ústavní nedospělo posavade dotud, abych v této vážné a spolu mysl mysl povznášející době mohl zástupce Mých národů svolati okolo Mého trůnu.

Této podpory na ten čas nemaje, tím více jsem Sobě povědom Mé povinnosti panovnické, a tím pevnější úmysl mám, pojistiti ji Mé říši na všechny budoucí časy.

Nebudeme v tomto boji osamělí.

Knížatům i národům německým známo jest nebezpečenství, kteréž jejich svobodě a neodvislosti nastává se strany mocnosti, jejížto jednání spravuje se jedině sobeckými plány bezohledné chtivosti, zvětšiti sama sebe; i neniť je tajno, jakou záštitou těchto jejích nejvyšších statků a jakou podporou moci a celosti veškeré vlasti jest jim Rakousko.

Jakož my stojíme ve zbrani, abychom chránili statkův nejsvětějších, jichž národům jest hájiti, tak i naši spojenci v německém spolku.

Nám byla zbraň do rukou vnucena. Nuže!, kdež se jí chopíme, nesložíme jí dotud, pokud nebude Mé říši a spojeným státům německým volné vyvinovaí uvnitř zjištěno a mocné postavení v Evropě znovu utvrzeno.

Však duvěra a naděje naše nezakládej se jedině na naši sjednocenosti a na naši moci: Já ji zakládám zároveň na Nejvyšším, na všemohoucím spravedlivém Bohu, jemuž Můj Dům od svého prvopočátku sloužil, kterýž neopouští těch, kdož v spravedlnosti v Něho duvěřují.

Jeho chci vzývati o pomoc a o vítězství volati, a vyzývám Mé národy, aby to učinili se Mnou.

Dáno ve Vídni, Mém sídelním a hlavním městě říšském dne 17. června 1866

František Josef m. p.