Máj (almanach 1860)/Za noci
Máj (almanach 1860) | ||
Žena miluje srdnatosť | Za noci | Poslední bratr na Sázavě |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Za noci |
Autor: | Josef Barák |
Zdroj: | Máj: Jarní almanah na rok 1860. Praha: Kat. Jeřábková, 1860. s. 348–351. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Pak klidně dál zas světem širým chodí, Jan Neruda |
I. Moje hvězdy
editovatZa noci, za temné noci
zplanou v nebi hvězdy zlaté,
mezi nimi také hvězdy
Sudičkami pro mne zňaté.
Sudičky ty moje hvězdy
navlékly na černou šňůru,
a za noci, temné noci
hodily je k hvězdám vzhůru.
Ale že přec hvězd těch zlatých
trochu málo pro mne vzaly,
zůstal temný pruh vždy temným —
darmo hvězdou zakrývaly.
II. Jen jednou žít!
editovatCož sem bloudívával
po luhu a háji,
bych ty víly našel,
o nichž lidé bájí!
Což sem přával sobě,
bych je potkal v luhu,
aby zajaly mne
do šílených kruhů!
Aby hrály se mnou,
až bych tiše zesnul,
aneb uštván plesem
mrtev k zemi sklesnul!
III. Noční ticho
editovatNemohu to chápat,
že za tiché noci
vždy se mohla v srdci
divá bouře zmoci.
Že, když všechno pevně
kolem mne už spalo,
klepající srdce
v divý rej se dalo.
Že když druzi blaze
snili v noční době,
bylo mně tak teskno,
jak živému v hrobě.
IV. Předtucha
editovatPovídají, bledý měsíc
za noci když světem chodí,
že své bledé, lesklé pršky
vždycky v svatých vodách brodí.
Že své bledé, lesklé pršky
vždycky v svaté vodě ztopí,
že tou vodou na hřbitovech
víčka ztichlých bratrů skropí.
Pro to je mně také vždycky
ouzko tak, když měsíc svítí,
a když chladná moje ruka
na čele pot mrtvý cítí.
V. Za noci bouřné byl sem narozen
editovatZa noci bouřné byl sem narozen
a vřele přál bych sobě,
bych, až se k smrti budu ubírat,
ve jasné zemříti směl denní době;
směl zemřít maje ránu ve prsou,
hlubokou krásnou ránu,
již sem si vydobyl pomáhaje
svým bratrům k radostnému pro vždy ránu.
Za noci bouřné byl sem narozen
a vřele přál bych sobě,
bych, až se k smrti budu ubírat,
ve jasné zemříti směl, volné době!