Máj (almanach 1860)/Žebrák lásky
| Máj (almanach 1860) | ||
| První májová noc | Žebrák lásky | Tambor |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Žebrák lásky |
| Autor: | František Václav Goller |
| Zdroj: | Máj: Jarní almanah na rok 1860. Praha: Kat. Jeřábková, 1860. s. 387–390. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
1.
editovatLásku — lásku hlásá šíř a šíř
v lese, v háji listu tichý zpěv,
pole, luhu milokrásný květ
všude lásky, blahé lásky zjev!
Širý svět sem vroucně miloval,
by mne zblažil skrovné lásky cit,
že sem pro svět příliš lásky měl —
nezbyl mně z ní — ani slabý svit.
2.
editovatJarní noc tak milá, jemná
jako by o lásce snila,
a v mou duši roztouženou
krásný sen o lásce lila.
Bylo mi, jak unešen bych
v krásnou, svatou lásky říši,
jak bych v kraji ve nebeském
štěstí pil ze plných číší!
Všichni tam mi bratry byli;
všude slyšet písní znění.
Zákon — byla jenom láska
řečí slova — políbení!
3.
editovatKrajem zimní vítr vál,
bylo smutno, smutno všude…
Já sem zíral dumně v dál:
kde as moje láska bude?
Přijde jara krásný čas,
všechny, všechny touhy skojí,
pak mně bude volno zas,
pak též najdu lásku svoji!
Jaro přišlo, všichni jdou —
jásají, jdou věnce plest…
nenašel sem lásku svou —
smutno v světě, smutno jest…
4.
editovatVykvětalo kvítko v suchém poli,
vláhy ždálo — touhou chřadlo,
vláhy nevyždalo — nevyždalo —
palnou touhou ba již svadlo!
Zkvětlé kvítko — srdce, srdce moje,
lásky ždá si nocí — za dne,
nedoždá se — lásky nevytouží —
žhoucí touhou — touhou zchřadne!…
5.
editovatJá širý svět sem probloudil,
a bloudil stále v šíř a dál,
o lásku — lásku žebraje.
Já hledal, slzel, prosil, lkal!…
Však nikdo, nikdo neslyšel,
a já přec žebral dál a dál, —
aj místo lásky, soucitu —
se bídný, bídný svět jen smál!…
6.
editovatO lide, lide, slyš, o slyš —
ty touhy mé a prosby moje,
jsem chorý žebrák — lásky jen,
chci lásku jen — ne skvosty tvoje!
Ach bídný lid ten neslyší,
on zlata hledá jenom zdroje,
jak moh’by slyšet žebráka,
jak moh’by slyšet prosby — moje!…
7.
editovatTy duše má již raduj se,
že vrátí se ti staré časy,
že slyšet více nebudeš
těch žalob srdce mého hlasy.
I srdce mé též zmoudřelo,
a žezlo vlády tobě vrací —
že svět mu lásku nechtěl dát —
teď moudré srdce — dokrvácí!…