Lyrika lásky a života/Meditace

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Balada z odkvetlé krajiny	Meditace	To, co tak hárá v jejím oku…

Údaje o textu
Titulek:	Meditace
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.84.
Licence:	PD old 70

A láska lásku časem nepochopí.
Bolestí krutou vteřina se temní.
Zda vyjasní se? Louky, zdá se, vadnou.
Tma hrubých stínů osvětlením zjemní.

Žluť hájů plane… Pták se koupá v ní.
Je podzim krásný. Slunce plane kmeny.
Jdem do své meditace zabráni
v kraj životem i smrtí okouzlený.

Lze leccos nechápat… Háj zvadnul již,
však pták chce teprv zpívat… Slunce zašlo,
a my chcem někam přes hory a řeky,
my skrytě jdem, sta zvědavců nás našlo.

Mhy teplé modrý rozvěšují flór.
Jak listy žluté pod nohama chřestí.
Lze leccos nechápat,… žal srdcí věřících
a srdcí ubitých zoufalé štěstí,

i to, že mroucí duše milovat
by teprv chtěla… Přissát se a vtělit
do atomů, jež hoří světlem dnů
a jimiž krok a úsměv žití přelít.